Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Něco hřbitovního optimismu

    O hrobnících kolují někdy představy, že jsou to pochybné existence a opilí padají do hrobů.

    Jejich pověst není zrovna nejlepší. Ale to nic nemění na skutečnosti, že pohřebnictví mívalo svou stavovskou čest a úroveň, jak to naznačuje i publikace s názvem Pohřbívání a hřbitovy.

    Zmíněná kniha byla vloni představena veřejnosti v jedné z učeben 1. lékařské fakulty v Praze. Tedy v prostorách zdánlivě paradoxních. Ale o žádný protiklad nešlo. Málokdo ví o smrti tolik jako právě lékaři.

    Editorem knihy byl Mgr. Jaroslav Šejvl a podílelo se na ní přes dvacet odborníků. Editor se v dané křehké sféře důvěrně vyzná. Jak by ne, když je tajemníkem Cechu hrobnického.

    Dotyčný cech byl založen před dvěma lety. Jeho poslání je nejméně tak důležité jako u jiných cechů snažících se o návrat k profesní úrovni. Od vzniklého cechu kamnářů až po regionální cech valtických vinařů.

    Jde většinou o staronová společenství. Kdeže bych ve svém mládí někdy slyšel o nějakém cechu – pamatuji si leda tak Vávrův film Cech panen kutnohorských.

    U cechu, o němž se zmiňuji, jde – věcně řečeno – o společnost hrobníků, provozovatelů pohřebišť, stavitelů hrobek, správců pohřebišť, hřbitovních zahradníků a dalších oborů souvisejících s pohřbíváním.

    Detailněji na internetové adrese www.cechhrobnicky.cz

    Je tam k nalezení i informace o pražském cvičném hřbitově. Vznikl proto, že „pro získání profesní kvalifikace hrobníka je nutné si některé pracovní postupy nacvičit a získat v nich dostatečnou zručnost“.

    Na onom hřbitově se také odehrává závěrečná kvalifikační zkouška pro obor vedený jako 69-005-E.

    Dva filozofující hrobníci ve hře o Hamletovi ten certifikát nejspíš neměli, ale byla jiná doba.

    Úvodem zmíněná kniha, kterou editoval Mgr. Jaroslav Šejvl, vyšla loni příznačně v době předdušičkové. Jak vím od dotyčného, s nímž jsem měl možnost se seznámit aspoň telefonicky, pro stejný letošní čas připravil jeho cech výstavu s názvem Prach jsi a v prach se obrátíš aneb O hřbitovech a pohřbívání.

    Probíhá v Oblastním muzeu v Brandýse nad Labem: na tamním náměstí v Arnoldinovském domě. Bude tam k vidění do 11. listopadu (neboli padolistu, jak říkával můj kyperský univerzitní spolustudent Kostas).

    Chce se mi věřit, že snaha o obnovení dávné úcty k hřbitovům může snad mít naději, když existují lidé, kteří se o to pokoušejí. A nejde jen o Cech hrobnický.

    Cosi příznivého jsem pocítil i ve chvílích, kdy jsem letos v šumavské Kvildě viděl u tamního kostela výsledek snahy o aspoň symbolické připomenutí zdevastovaného německého hřbitova. Někteří současní kvildští obyvatelé objevili torza bývalých pomníků na skládce, a ty pak byly symbolicky vráceny na původní pietní místo.

    Stalo se vžitou frází, že říkáme „mlčet jako hrob“.

    Jenže podle mého názoru jsou hroby – a hřbitovy – ve skutečnosti pravým opakem: jsou výmluvné.

    Vypovídají o naší kultuře leckdy autentičtěji než galerie k tomu úředně ustanovené.

    Rudolf Křesťan

    Literární noviny číslo 43/2012
    vyšly 25. října 2012.

    www.literarky.cz
    predplatne@literarky.cz


    Komentáře k článku: Něco hřbitovního optimismu

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,