Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2019

ročník 28
10. 12.–23. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Nechte si zdokonalit tělo

    Zde jsem člověkem! Here I am Human! Hlásá název žánrově těžko zařaditelné produkce spojující písničky tria The Tiger Lillies s úvahami o tělesnosti člověka, vše inspirováno Rabelaisovým románem Gargantua a Pantagruel. Projekt producentsky vymyslel Ondřej Hrab, to jest na základě předchozích zkušeností s podivnou kapelou navrhl téma, vybral spoluautory a inscenaci realizoval ve „svém“ divadle. Tak by se jedna důležitá, vlastně hlavní role kapitánů českých divadel měla hrát.

    Představení začíná hodně zprudka, když za virblu bubnu vyvalil škvírou v oponě ošklivou nahou řiť Martyn Jacques! Pak ukázal pitvornou zmalovanou tvář skřeta z hitlerovských berlínských šantánů, o jehož nejen sexuální identitě se lze jen dohadovat. Vlezle zpívá a hraje na harmoniku, za ním u bicích Adrian Huge jako usměvavý uhlazený komik odněkud z Vídně doby Johanna Strausse a basista a hráč na pilu Adrian Stout výzorem z londýnských music hallů. Jacques zpívá a mluví nepřirozenou fistulí o drsných věcech a nevíte, kdy je to doopravdy, a kdy jen jako. Ti tři si na jevištní identitu jen nehrají, mají za sebou v životě leccos a to vnáší do jejich projevu podivnou oscilaci umělého a skutečného. Tak trochu hudební klauni, kdyby to, co hrají a zpívají, mohlo být jenom k smíchu a nebylo plné drastických vulgarit: Hovna, blitky, hnis a žluč, zahájilo tělo puč, Z řiti proudy řídkých sraček, opět žrádlo za pár kaček? Jedna písnička se místo zpěvu prokloktá, jiná končí hlasitým zvracením, při další zpěvák kolem sebe plive! Směs pouličních odrhovaček, brechtovských songů, drastické šantánové komiky, pokud stačím srovnávat. Torza překladů anglicky zpívaných textů se v průběhu představení promítají na bílé pozadí scény mezi různé civilizační propriety.

    Provokace, postoj k současnému světu? V každém případě drsný vpád barvité rabelaisovské živočišnosti do bílého sterilního prostředí ostře nasvícené laboratoře s lékařským křeslem, v níž moderátor (Jiří Zeman Sönmez) celý v bílém s bílými vlasy zkoumá a popisuje muže a ženu jako podivný živočišný druh s podivnými tvary, orgány, ochlupením, tukovými polštáři, bakteriemi, nemocemi, menstruací, erotikou, vyměšováním. Proti spontánním muzikantům vystupuje distinguovaně, hyperkorektně vemlouvavě artikuluje, vzor jen hrané, tudíž falešné korektnosti, v jaké by ráda plynula spotřební společnost. Připomíná to reklamy na cokoli dokonalého, nabídky změnit postavu, vizáž, chování, způsob rozmnožování, život, vše demonstrováno na dvojici dokonale krásných lidí (Zuzana Stavná s Jiřím Bartovancem), kteří jsou zpočátku součástí oněch civilizačních znaků na zadní stěně laboratoře – ale i ta je nakonec falešně dokonalá jak z televizního seriálu či reklamy.

    Kontrapozice opravdového s umělým je symbolicky přítomna i v rozporu Jiřím Havelkou přesně narežírovaných akcí moderátora se sotva regulovatelným projevem The Tiger Lillies. Protiklad konstruovatelného, zmanipulovatelného ke spontánnímu, co se nedá naplánovat a řídit.

    Divadlo Archa Praha – Zde jsem člověkem! Here I am Human! Hudební moralita s The Tiger Lillies. Hudba a texty písní The Tiger Lillies, producent a dramaturgická koncepce Ondřej Hrab, scénář Jocelyn Clarke, režie Jiří Havelka, scéna Vladimír Němeček, kostýmy Natálie Steklová. Světová premiéra 19. září 2010. (psáno z reprízy 21. září 2010.)


    Komentáře k článku: Nechte si zdokonalit tělo

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,