Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Ne na Cyrana!!

    Divadelní noviny dávno usoudily, že i divadelní kritici musí snést kritiku kritizovaných. Co mám na mysli dnes, je ale zamyšlení obecného rázu, ač v něm budou užity konkrétní příklady. Posloužit tomu má pár citátů dodaných výstřižkovou službou po premiéře nové verze Rostandovy hry na Vinohradech. Nuže…

    Adam Kraus (Kristián) a Martin Stropnický (Cyrano) ve vinohradské inscenaci FOTO VIKTOR KRONBAUER

    Ad CYRANO:

    Stejně dobře na Stropnického sedí i tehdejší slova Vojanovy chvály; i on vnesl do kantilény dravou disonanci a vnitřní drama, z jehož přetlaku „chrlil rýmy, čerta se staraje o jejich libozvučnost“. A tak zlepší-li na reprízách dikci, svým drsným anarchisticko-folkovým pojetím může i tento Cyrano být v chápání postavy stejnou zlomovou událostí, jakou kdysi byli jeho slavní předchůdci… Vladimír Just – DIVADELNÍ NOVINY

    Martin Stropnický v titulní roli si s chutí užívá vzpomínek na své písničkářské mládí, poctivě nyje „Já budu věčně tvůj“ a charisma rozdává jako pohotový, leč celkem zbytečně zamindrákovaný poeta.
    Radka Hrdinová – PRÁVO

    Ad ROXANA:

    Roxanu hraje s grácií velké heroiny Dagmar Havlová-Veškrnová a působí jako skutečná femme fatale hry… Je po celý čas důstojná a vyrovnaná. Její milostná vzplanutí jsou spíš záblesky vzpomínek než nadějeplné touhy. (…) Jejich setkání se Cyranem jsou plna vzájemného respektu, vnitřního klidu a noblesy. A smutku. Roxana je tak ústřední postavou snad každého inscenačního obrazu. Vladimír Hulec – E 15

    Dagmar Havlová hraje Roxanu se vší ušlechtilostí, půvabem a vyrovnanou tesklivostí zralé ženy, jenže co s tím, když její intelekt autoři ponížili tím, že ji nechají milovat tuctového puberťáka, který se vyjadřuje slovy „Pocem, ty kecáš!“, „Já se picnu!“ anebo „Já ji prostě žeru“. Kristián v podání Martina Krause by oslnil snad Roxanu z učňáku. Radka Hrdinová – PRÁVO

    Režisér si pro představu vzplanutí „ženy po sezoně“ k „zajíci“ Kristiánovi přivedl dva ideální představitele – a u obou měl štěstí. Dagmar Havlová hraje pošetilost pozdního vzplanutí s patřičným odstupem a ironií a stejně přesně – jako trochu natvrdlý buran s mizivou slovní zásobou, jemuž neschází sebevědomí facebookové generace – vyznívá i Kristián Martina Krause.
    Vladimír Just – LIDOVÉ NOVINY

    Dagmar Havlová je v roli Roxany nevýrazná.
    Zuzana Drtinová – MLADÁ FRONTA DNES

    Ad REŽISÉR A JEHO ÚPRAVCE:

    I když měl vinohradský Cyrano velké ambice, spíš než osobitou inscenací je svévolnou exhibicí režiséra. Nudu střídá zděšení a z působivosti Cyrana nezbylo vlastně nic. Zuzana Drtinová – MLADÁ FRONTA DNES

    Všechny postavy jsou pak součástí velkolepého scénického díla režiséra Vladimíra Morávka. I to je vlastně rozmáchlým snem Vladimíra Morávka… CYRANO!! CYRANO!! CYRANO!! aneb Roxanin poslední sen je smutně vášnivým obrazem nenaplněné touhy, otevřenou náručí divákům s velkým srdcem. Vladimír Hulec – E 15

    Zahlušena neustálým přívalem zvukově předimenzované hudby, křiku, pláče, bubnování, smrtícího svistu mečů, krákání vran a tlukotu holubích křídel, valí se inscenace na diváky jako tank, z jehož obrněné masivnosti se tu a tam vynoří text, občas kohoutovsky obratně i poeticky zveršovaný, jindy komicky pokulhávající v rýmovánkách typu „Vezmu vás do štábu, kdybyste chtěla, zatím jdu ještě zkontrolovat děla“… Kdo chová v úctě a lásce Rostandův krásný text v neméně krásném Vrchlického překladu… ten odejde zkormoucen.
    Radka Hrdinová – PRÁVO

    Kritické přijetí bylo sice v obou případech, v Brně i v Praze, spíš rezervované, (cítil jsem z něj až jisté zklamání, že se obě věci oproti očekávání povedly) premiérový aplaus jsem ovšem zaznamenal – zejména na Vinohradech – obrovský, už dlouho jsem takový o pražských premiérách nezažil.
    Vladimír Just – DIVADELNÍ NOVINY

    V případě Morávkova Cyrana je zřejmé, že to, oč tu běží, je prodat klasiku v tak trochu jiném obalu. Aby se vlk autorské reputace nažral a spokojen odešel i běžný divák. Možná je takový úmysl vlastně chvályhodný, ale tou vypočítavostí přesto leze na nervy.
    Petra Hůlová – DIVADELNÍ NOVINY

    Na Lidice – ne na Cyrana!
    Jan Kábrt – VÍKEND MLADÉ FRONTY DNES

    K tomu tři poznámky:

    Uvedené ukázky dokumentují, jak velmi je kritický soud odvislý od kritikovy osobnosti, jeho vkusu, jeho lásek a nelásek. V hraničních případech se nelze divit, že dokáže herce a inscenační tým dokonale otrávit, někdy i zlomit. Jen silnější povahy jsou schopny si to uvědomit a rostou právě tím, že se naučí vybrat si podstatné výtky a ty neférové zapomenout i s kritikem.

    Petru Hůlovou, jejíž prózy rád čtu, jsem na Cyrana pozval já a se znalostí jejích „inspirací divadem“ jsem uzavřel s ženou Jelenou sázku, že o představení napíše ve smyslu, v jakém i napsala. Netušil jsem jen, že tam bude zmínka o jiné pražské inscenaci: Když navíc celé představení stojí a padá jen na dvou hercích, kteří hrají na téměř holém jevišti a bez hudby, přihodit se může i ostuda mikrospánek. Což ovšem nutně neznamená nekvalitu. Ano, rád jsem tam dřímal též, ale pak stejně neznamená nekvalitu představení, v němž je plno všelijakých kostýmů a dýmá tam kouřostroj, a pro hluk usnout nelze. Divadlo má prostě stejně jako próza bezpočet tváří a leckterá se leckomu nemusí líbit, ale kdo chce svou jednou utloukat jiné, tomu schází i jako člověku velkorysost.

    Odstrašujícím příkladem je Jan Kábrt, když dokonce vyzývá, aby se na to, co se mu nelíbí, nechodilo. Jen absence totality mu brání zakazovat „zvrhlé umění“.

    Pruderie Radky Hrdinové je natolik známá, že by předem podezřelá představení neměla navštěvovat, aby nemusela odcházet zkormoucena. V době facebookové generace, jak ji v Kristiánovi poznal jiný kritik, se mluví jinak než před sto lety. (Tehdy Kristián: To přece není k víře! Cyrano: Tak přece lez, ty zvíře! – Teď Kristián: Radši bych zůstal dole! Cyrano: Tak přece lez, ty vole!). Její příklad hanebného zprznění Vrchlického poetiky však nasvědčuje, že si svého mistra znovu nepřečetla. Dotyčná rýmovánka typu: Vezmu vás do štábu, kdybyste chtěla, zatím jdu ještě zkontrolovat děla, zní zbásněna Vrchlickým: Ovšem jste pravdu děla, já musím dohlédnout na mužstvo své i děla.


    Komentáře k článku: Ne na Cyrana!!

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,