Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Malá nostalgická povídka

    Volbou poetického textu Ludvíka Aškenazyho Malá vánoční povídka aneb Jak jsem se ztratil cílila dramaturgie Národního divadla Brno na takzvané rodinné publikum. Imaginativní, hravý příběh pětiletého Jakuba, který se při kupování vánočního stromečku ztratí svému tatínkovi, ale nezpanikaří a užije si Štědrý den s mnoha zábavnými setkáními, ať už s čerty, trojicí policistů, nebo třeba mluvícím koněm Karličkou, nastudoval umělecký šéf činohry Martin Františák, a to v dramatizaci Jana Borny.

    Téměř čtyřicetiletý Miroslav Černý hraje pětiletého Jakuba, tedy zvídavý „dáreček“, který objevuje svět… FOTO ND BRNO

    Úspěch Bornovy legendární a dosud hrané inscenace z Divadla v Dlouhé byl založen především na hravosti a muzikálnosti souboru, schopnosti herců navázat kontakt s publikem a nastolit hravou „retro“ atmosféru, kdy se Aškenazyho příběh stal až jakýmsi revuálním pásmem plným největších českých popových hitů šedesátých let, živě hraných kapelou složenou ze členů souboru, jak bývá v Dlouhé zvykem. Už kvůli zcela odlišné povaze obou divadelních domů se Františák musel vydat jiným směrem. Jeho Jak jsem se ztratil je především nostalgickou vzpomínkou nejen na dávno zašlá šedesátá léta, ale především vzpomínkou na ztracené dětství.

    Stejně jako v Divadle v Dlouhé je děj povídky „prošpikován“ řadou písní živě interpretovaných kapelou pod vedením Davida Smečky. Někdejší Františákův spolupracovník z brněnské Polárky inscenaci hudebně opřel o nejrůznější úpravy koled a vánočních písní – jako jakýsi ústřední motiv zní „haleluja“ z Neckářovy Půlnoční. Hudba je tak hlavním tvůrcem nostalgické atmosféry inscenace, ta se ale prolíná i ostatními jevištními složkami – ať už zdůrazněním některých dějových faktů (jako je Jakubovo setkání se zřejmě posledním lampářem rozsvěcujícím ještě plynové lampy či poštovním koněm Karličkou, který má být po Novém roce nahrazen modernějším způsobem doručování pošty), scénografií Marka Cpina, kdy jsou na zadní prospekt promítány dobové městské fotografie, nebo třeba použitím rozhlasové nahrávky Aškenazyho povídky v podání Karla Högera z roku 1966.

    Ze svého někdejšího týmu z Divadla Polárka si Františák přizval i Miroslava Černého, který hostuje v hlavní roli malého Jakuba. Téměř čtyřicetiletý herec hraje Jakuba jako zvědavého, místy až trochu protivného kluka, „dětskost“ vytváří především výraznou artikulací, jemně přeháněným zdůrazňováním větné melodie a lehce trhavými pohyby. Jako vyvážení k místy posmutnělé atmosféře dodává Černý inscenaci energii, hravost a místy až klaunské rozehrávání situací, jako když se schovává před tatínkem ve velké dárkové krabici. Bohužel hercům ve vedlejších rolích se často nedaří najít výraznější charakterizaci, kterou by ozvláštnili Aškenazyho jednoduché, nikterak výrazně pointované situace.

    Přestože je v inscenaci řada milých, nápaditých detailů, jako blikající semafor nahrazující v písni Měla vlasy samou loknu diskotékové reflektory, nebo roztomile bizarní trojice vokalistek představovaná závozníky s dlouhými vousy a zmijovkami na hlavě, jevištnímu provedení by slušela přece jen větší fantazijnost.

    Národní divadlo Brno – Ludvík Aškenazy, Jan Borna: Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka. Režie Martin Františák, dramaturgie Lucie Němečková, dramaturgická spolupráce Petr KlariN Klár, scéna a kostýmy Marek Cpin, hudba David Smečka, pěvecké nastudování Petr Svozílek. Premiéra 4. listopadu 2016. (Psáno z reprízy 4. prosince 2016.)


    Komentáře k článku: Malá nostalgická povídka

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,