Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Narkotické plynutí

    Všichni hořeli zvědavostí, ale nikdo nemohl tušit, že to, s čím přijde Jiří Havelka po absurdním humoru mezinárodně úspěšné Korekce bude meditativní inscenace. Něco napovídal název Flow – proud, plynutí. Shodou okolností je to termín, kterým jasnozřivý Rudolf Laban otevřel novou kapitolu myšlení o tanci. To on formuloval pojem proudu energií, pojem, kterým my v této epoše v taneční reflexi i v živé taneční tvorbě žijeme.

    FOTO ARCHIV VERTEDANCE

    Na konci představení jsou tanečníci zasypáni sprškou listů, což není příliš originální, ale azijské to je FOTO ARCHIV VERTEDANCE

    Pro svůj záměr si Havelka vybral mezi našimi excelentními tanečníky. Je zde Helena Arenbergerová, jedna z našich prvních zviditelněných hvězd contemporary v době na začátku století, kdy byla symbolem rodícího se současného tance u nás. Martina Lacová se svým svrchovaným ovládáním tělesného nástroje, inteligentní a odolná tanečnice Veronika Knytlová, která vystřídala Markétu Vacovskou v sólovém představení The Step before the Fall a sklízela s tímto  kamikadze výkonem úspěchy v široké cizině, a Jaro Ondruš, poslední Tanečník roku, touhle dobou neslézající z jeviště. Havelka si umí tanečníky vybrat.

    Tančí za živé klávesové hudby osobně zúčastněné skladatelky Beaty Hlavenkové. Pod ve vzduchu  zastavenou spršku podzimního listí (východoasijskou estetikou lehce ovlivněná scéna Dragana Stojčevského) vstupují civilně  oblečení tanečníci – ženy v nenápadném každodenním, jediný muž rovněž decentně, ale formálně, v obleku s kravatou. Pod listy svěšujícími se nad nimi na nitkách, se pustí do pomalého, zdrženlivého pohybu, inspirovaného tchaj-ťi čchüan. Není to ale slovník tohoto známého meditativního cvičení; v Havelkově choreografii jde o pohyby běžné, každodenní, skupinově synchronizované, ale prováděné v duchu tchaj-ťi, v jeho temporytmu, s jeho příznačnou vláčnou estetikou, která znamená  citlivou distribuci energie v průběhu pohybu. Zůstala meditativní podstata tchaj-ťi, ale jinak jde o představení v rámci estetiky evropského civilismu. Kořeněné drobnými „citacemi“ – jako pohyb tzv. navíjení hedvábného vlákna, obezřetné a přesné sunutí a pokládání chodidel, způsob držení dlaní.

    Představení se odehrává v pomalém, zadržovaném tempu, drobná vypadnutí tanečníků  z jednotného flow energie pouze podtrhávají narkotické působení celku stále plovoucí a nadnášející se choreografie. Na konci představení jsou tanečníci zasypáni sprškou listů, což není příliš originální, ale asijské to je, a co můžeme dělat, když nám to takhle Čechov nastavil svým prohlášením,  že visí-li na jevišti puška, musí vystřelit, takže v tomto ohledu má Havelka recht.

    Dá se říci , že jakkoli je nová Havelkova inscenace meditativní a lehce orientalizující, v podstatě je evropsky konceptualistická – stejně jako byla konceptualistickou klauniádou předešlá Korekce.

    VerTeDance: Flow. Režie Jiří Havelka, scéna Dragan Stojčevski, Light Design Katarína Ďuricová, hudba Beata Hlavenková. Premiéra 21. listopadu 2016 v Ponci.


    Komentáře k článku: Narkotické plynutí

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,