Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Na začátku byl pohyb

    Mezinárodní den tance připadá každoročně na 29. dubna a slaví se od roku 1982. Tento den je příležitostí zamyslet se nad hodnotou a důležitostí tance jako umělecké formy a upozornit vlády, politiky a instituce, které zatím neuznaly jeho hodnotu pro lidská společenství i jednotlivce a jeho potenciál pro ekonomický růst, na význam divadla a tance. Autory poselství byli v minulých letech například Merce Cunningham, Sasha Waltz, Maja Plisecká, Anne Teresa De Keerskmaeker nebo Trisha Brown.

    Oslavy MDT v Šanghaji. Foto archiv

    Poselství k dnešnímu Mezinárodnímu dni tance

    Na začátku byl pohyb

    Od počátku věků byl tanec silný výrazový prostředek i prvek využívaný při oslavách. Nalezneme ho jak na freskách z dob egyptských faraonů, tak i u současných inspirativních tanečníků. Tanec sloužil ke vzývání bohů a bohyň tance se vším, co představovali: rovnováhu, která je spojená se spravedlností, muzikálnost, zvuk, individuální vědomí i vesmír.

    Jednou jsem narazila na zajímavou myšlenku: Tanec v časech faraonů byl považován za vzpruhu duše tanečníka i publika či dalších účastníků. Hudba a tanec se řadí mezi nejvyšší stimuly lidské existence a zároveň působí jako útěcha při zklamáních a životních ztrátách.

    Pohyb je jazyk, kterým mluvíme úplně všichni. Pohyb je univerzálním jazykem, který pokud otevřeme své smysly a zaposloucháme se, patří všem. Je potřeba naslouchat – naslouchat bez vyrušování, bez soudů, v tichu. Nechat pohyb plynout přes tělo, protože všechno v nás a kolem nás je v neustálém pohybu. Je to okamžik, kdy tělo nelže, protože naslouchá svým pravdám a zjevuje je.

    Pokud posloucháme srdeční tep, můžeme tančit tanec života, což vyžaduje pohyb, hbitost, a přizpůsobivost – neustálou změnu choreografie.

    V dnešní době, kdy kontakt a komunikace nabyly nového obsahu a významu, saháme na dno naší schopnosti se propojit… Tanec zůstává nejvyhledávanější aktivitou, která nám pomáhá obnovit ztracené spojení. Tanec nás vrací zpět ke kořenům jak kulturně, tak tou nejpřímější cestou smyslově, osobně, osobitě, reálně i niterně, což nám umožňuje být společenskými zvířaty. Protože když se napojíme sami na sebe a budeme naslouchat vnitřnímu rytmu, pak budeme schopni navázat spojení s ostatními a komunikovat.

    Tanec je oblast sdílení a jednoty. Mizí v něm kulturní a jazykové hranice, a tvoří tak společný prostor jednoty prostřednictvím tohoto univerzálního jazyka beze slov.

    Tělo je nástroj vyjádření, prostředek našeho hlasu, myšlenek, pocitů, minulosti, bytí a existence a naší touhy pro vyjádření a spojení, které je zřetelné z pohybu.

    Tanec je prostor, který umožňuje člověku spojit se s pravdou, a proto je nutné ocitnout se v tichu. Tanec nám umožňuje se spojit a pocítit celek a pouze v tomto pocitu nalezneme mír, s nímž přijde i ticho. Díky tichu pak můžeme slyšet, naslouchat, mluvit a díky nehybnosti se naučíme tančit své pravdy – a to je chvíle, kdy se vyjevuje podstata tance.

    Když se můžeme pohybovat z vertikály do horizontály, seshora dolů a naopak, je to pohyb a tanec. Když můžeme vytvářet a proměňovat chaos (nebo také ne), je to pohyb a tanec. Když jsme schopni vytvořit vlastní realitu a letmé a prchavé momenty, které se nás mohou dotknout a zůstat v našich vzpomínkách, aby nás inspirovaly a změnily napořád nás i ostatní, je to pohyb a tanec. To je síla pravého vyjádření a síla tance.

    Tanec je léčivý. V tanci se může setkávat komunita.

    Vyzývám všechny lidi, aby se vypravili za hranice, aby překonali krizi identity, nacionalismus a škatulkování. Přeji si, abychom se osvobodili od těchto omezení a objevili pohyb a hybnost jako univerzální jazyk. Vybízím všechny, aby tančili podle rytmu svého srdce a podle vnitřní pravdy, protože tyto niterné pohyby, které vedou k revoluci v nás samých, jsou základem skutečné změny.

    Karima MANSOUR, Egypt
    tanečnice, choreografka, pedagožka

    Karima Mansour, Egypt. Foto CCDC media office

    ///

    At the beginning there was movement…

    and since the dawn of time, dance has been a strong means of expression and celebration. Found on the murals of Egyptian Pharaohs and inspiring dance makers to date. Dance was used to evoke the many gods and goddesses of dance with all what they represent in meaning and concepts like balance from which justice is connected, musicality, tone, individual and cosmic consciousness and more.

    I read once that: Dance in the times of the Pharaohs was thought to elevate the spirit of the dancer and of the audience of spectators or participants. Music and dance called upon the highest impulses of the human condition while also consoling people on the disappointments and losses in a life.

    Movement is a language spoken by us all. Movement is a universal language that belongs to everybody If only we open our senses and listen. Listening is what is required, listening without interference, listening without judgment, listening in silence and allowing the movement to pass through the body in the moment, because everything inside us and around us is in motion, constant motion. This is when the body doesn’t lie because it is listening to its truth and manifesting it.

    By listening to our heartbeat, we can then dance the dance of life, which requires movement, agility and adaptability, a constant shifting choreography.

    In this day and age where connection & connectivity have taken on new meanings and where we are at our lowest point in our ability to connect… Dance remains to be the most sought-after action to help us re-establish that lost connection. Dance brings us back to our roots, in the cultural sense but also in the most immediate sensory, personal, individual, down to the core and heart way, whilst still enabling us to be social animals. For it is when we connect with ourselves when we listen to our inner rhythm, that we are really able to establish a connection with others and communicate.

    Dance is where culture is shared and borders fall into the space of inclusion and unity, through the unspoken language of universality.

    The body is an instrument of expression, a vessel for our voice, our thoughts, our feelings, our history, our being and existence, our yearning to express and connect that manifests through movement.

    Dance is a space that allows oneself to connect with their truth, for that, a quiet space is required. Dance allows us to connect and feel whole and it is only in that feeling that we find peace and with peace comes silence and it is through silence that we can hear, listen, speak and through stillness that we learn to dance our truths and this is when dance becomes pertinent.

    Movement and dance is where we can move from the vertical to the horizontal, from up to down and vice versa. Movement and dance is where chaos can be created and re-organized, or not. Where we are able to create our own realities and fleeting, ephemeral moments one after the other. Moments that can touch us and remain in our memories, to inspire and change us and others for life. That is the power of true expression and thus the power of dance

    Dance is a healer. Dance is where humanity can meet.

    I invite people to go beyond borders, beyond identity crisis, beyond nationalism and beyond frames. May we free ourselves of those limitations and find the movement and momentum in that universal language. I invite everybody to dance to their heartbeat, to their inner truth because it is from these internal movements, that lead to internal revolutions, where real change happens.

    Karima Mansour, Egypt. Foto CCDC media office

    Karima Mansour získala magisterský titul v oboru současného tance na London Contemporary Dance School a bakalářský titul v oboru filmových studií na High Institute of Cinema, Academy of Arts v egyptské Káhiře. Po návratu do Egypta v roce 1999 založila uskupení MAAT for Contemporary Dance, první nezávislý taneční soubor v této zemi. Vytvořila pro něj přes dvacet choreografií a podílela se na více než dvaceti divadelních a filmových projektech.

    Založila iniciativu MAAT for Contemporary Art, která se zabývá rozvojem tance v choreografických projektech a workshopech pod vedením Karimy Mansour a/nebo pozvaných hostů z celého světa. Součástí je i promítání tanečních filmů a diskuse na téma tanec a choreografie.

    V roce 1998 působila v Cairo Opera Dance Theatre Company, od roku 1999 do roku 2000 byla odbornou asistentkou v Ballet Institute, Academy of Arts a hostující profesorkou tance na Katedře performance a výtvarných umění na American University v Káhiře (podzim 2010). Je zakladatelkou a uměleckou ředitelkou Cairo Contemporary Dance Center (CCDC), které spadá pod MAAT for Contemporary Art.

    Působí jako nezávislá choreografka, performerka a pedagožka doma i v zahraničí, kde vytváří a rozvíjí své choreografie a umělecký jazyk.

    ///

    Osdlavy MDT na Kubě. Foto archiv

    International Theatre Institute (ITI) je mezinárodní nevládní divadelní organizace registrovaná v UNESCO, jejímž cílem je podporovat mezinárodní výměnu v oblasti teoretických znalostí i praktických zkušeností v divadelním umění a kulturní advokacie. ITI byl založen v Praze roku 1948  z iniciativy UNESCO a u jeho zrodu stály významné osobnosti jako například John Boynton Priestley, Armand Salacrou, Jean-Louis Barrault, Lilian Hellman, Antonio Machado nebo Jindřich Honzl. Členství v ITI je organizováno formou národních středisek, v současné době operují národní střediska v téměř 100 zemích světa.

    České středisko ITI je otevřená platforma českých profesionálních divadelníků, kteří jsou zde reprezentováni stávajícími profesními organizacemi, zástupci divadelního a tanečního školství a individuálními členy. České středisko vyvíjí činnost v těchto oblastech:

    – sdílení informací o činnosti, výzvách a projektech ústředí a jednotlivých národních středisek ITI;

    – hájení cílů OSN a UNESCO, jako jsou světový mír, bezpečnost, udržitelný rozvoj, lidská práva, mezinárodní právo a sociální, ekonomické a humanitární otázky;

    – kulturní advokacie pro scénická umění;

    – sdílení informací podstatných pro obor scénických umění na národní úrovni.

    České středisko ITI zastřešuje následující profesní divadelní organizace: Asociace nezávislých divadel, Asociace profesionálních divadel, Cirqueon, Herecká asociace, Jednota hudebního divadla, Taneční sdružení ČR, Teatrologická společnost a Vize tance, Asociace českých divadelních kritiků, Česká organizace scénografů, divadelních architektů a techniků a dále česká střediska Mezinárodní loutkářské unie, Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež, Mezinárodní federace pro divadelní výzkum a Mezinárodní společnosti knihoven a muzeí divadelního umění. České středisko ITI spravuje Institut umění – Divadelní ústav.

    • Autor:
    • Publikováno: 29. dubna 2019

    Komentáře k článku: Na začátku byl pohyb

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,