Na místě předmluvy
Je to necelý měsíc, co mi byla svěřena odpovědnost vést Divadelní oddělení Národního muzea. Ačkoli mám pracovní zkušenost s budováním archivu Centra experimentálního divadla v Brně a zejména pak Divadla Husa na provázku, vstoupil jsem na muzejní půdu s většími zkušenostmi opačnými, badatelskými. Proto vím, že se potřebuji především učit. Nebudu tedy šermovat ambiciózními vizemi a papírovými tezemi. Své představy, které jsem předložil výběrovému řízení, porovnávám s realitou. Za těch pár týdnů ve funkci se mi mnohé zkonkretizovalo.
Odbornou veřejnost chci především ujistit, že mým hlavním východiskem je potřeba udržet kontinuitu dosavadního směřování oddělení a jeho projektů. A také budeme nadále vycházet vstříc požadavkům badatelů – badatelské dny v Terezíně zůstávají a tato služba bude zaručena i přes letní prázdniny. Osobně po prvních týdnech ve funkci považuji za nejdůležitější věnovat se více práci na preevidenci přírůstků a na inventarizaci. Jako kurátor jsem převzal výtvarnou podsbírku. Prostorová a kapacitní situace oddělení je nyní stabilizovaná, a byť není zatím jasné, kde Národní muzeum vybuduje další depozity pro příští desetiletí, nemusíme se v této chvíli zabývat starostmi, před které byli postaveni ještě před pár lety naši předchůdci. Jako velmi inspirativní výzvu přijímám přístup bývalého vedoucího oddělení Vojtěcha Poláčka, který usiloval o intenzivní komunikaci s odbornou i širší veřejností a svými iniciativami aktivně pracoval na popularizaci sbírek i celého pracoviště. Po své téměř dvacetileté pedagogické zkušenosti bych v tomto smyslu chtěl především spolupracovat s katedrami teatrologie na našich univerzitách a uměleckých akademiích. Svou vědeckou realizaci bych rád spojil s pozůstalostí Oldřicha Daňka, kterou jsme nedávno přijali. V rámci sbírkotvorné činnosti jsem začal jednat o získání dokumentace ke stavebním rekonstrukcím Divadla Na zábradlí a Státní opery, oslovuji některé významné osobnosti českého divadelního života, s nimiž jsem se jako dramaturg pracovně i osobně potkal, zda by byli ochotni něčím přispět do našich sbírek.
Každý teatrolog bude mít jistě pochopení, že největší radostí naší práce je, když na vás při inventarizaci vypadne materiál, který je nejen správně na svém místě, ale ještě vás pohladí na duši a zajásáte nad svým „objevem“. A na to se těším nejvíc!
Libor Vodička
vedoucí divadelního oddělení Národního muzea
Komentáře k článku: Na místě předmluvy
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
