Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Na Fidlovačce a Na Jezerce zariskovali

    Uvést inscenaci, která vybočí z repertoáru, na jaký je publikum soukromých scén zvyklé, to je jako když hospodský štamgastovi odkojenému Staropramenem pustí do pípy specialitu z malého pivovaru. Hrozí, že stálý zákazník odejde zklamán.

    Protagonistou frašky Výjimečný stav je rozhlasový zahraniční reportér Karel (Josef Polášek, vpravo), který s pomocí kuchyňského nádobí, své ženy Marty (Jitka Ježková) i jejího domnělého muslimského milence (Lukáš Rous) vyrábí v přímém přenosu iluzi převratu v africkém státě Kamburu FOTO ARCHIV DIVADLA NA FIDLOVAČCE

    S o to větším respektem je třeba se dívat na dvě inscenace, které měly nedávno premiéru. V Divadle Na Fidlovačce ohlašuje hra Milana Tesaře Výjimečný stav dokonce trvalejší změnu. Tomáš Svoboda, který ji režíroval, se tu na začátku sezony stal uměleckým šéfem. Diváky chce bavit i nekorektním humorem a zároveň otevřeně reflektovat společenská témata. V divadle, kde léta nabízeli obrozenecký patos a laskavou estetiku Tomáše Töpfera a Elišky Balzerové, jde o změnu, která může část publika nepříjemně překvapit.

    Principál Divadla Na Jezerce Jan Hrušínský se společensko-kritických témat nebojí, dokonce osobně razantně vystupuje proti všemu, co považuje za ohrožení demokracie. Formálně ovšem zdejší produkce nevybočují z konzervativních představ o divadle, co se týče repertoáru i herectví – často jde o konverzační komedie. Večer strávený s knihou Jaromíra Rašína Sláva strojů a měst v režii a interpretaci Jana Duška zdejší publikum nejspíš zaskočí nejen formou, ale i originálními úvahami o moderním světě.

    Kamburský převrat v pražské kuchyni

    Spojení manželské frašky s tématem mediální manipulace je originální nápad. Dostal ho Milan Tesař, redaktor Reflexu a spolutvůrce Zeleného Raoula a České sody. Příběh rozhlasového zahraničního reportéra Karla, který s pomocí kuchyňského nádobí, své vyděšené ženy Marty i jejího domnělého milence vyrábí v přímém přenosu iluzi převratu v africkém státě Kamburu, si odpočinul deset let v šuplíku a dnes je paradoxně ještě aktuálnější. Ukazuje totiž, jak bizarně lze stvořit mediální realitu, která nás čím dál víc obklopuje. Žárlivý reportér chce přistihnout partnerku in flagranti v Praze, ale zároveň musí vysílat z kamburských ulic.

    Tesař vyostřil lechtivé situace, text nabil živě rezonujícími hláškami a ještě si stihl satiricky rýpnout, dokonce jmenovitě, do horních pater Českého rozhlasu. Domnělý milenec Khaled je navíc rodilý Kambuřan, rozhlasový kolega manželů a hlavně muslim, což je ideální východisko pro nekorektní vtipy všeho druhu. Vymýšlení bláznivých gagů jde Tomáši Svobodovi samo a potenciál absurdních situací ještě zvyšuje „průhledná“ scéna Nikoly Tempíra, ohraničující místnosti reportérova bytu jen tenkou konstrukcí. Herci nasadili na druhé premiéře až hektické tempo a ani nestíhali vyladit všechny pointy, potenciál tu ale je nepřehlédnutelný.

    Josef Polášek, s handicapem ruky zlomené těsně před premiérou, vystihl v roli Karla Berana mentalitu sebestředného rozhlasového rutinéra (Stačí to umět okecat.) závislého na procentech sledovanosti. Ale také vyhořelého muže, který se nakonec sám stane součástí mediální fikce, již stvořil a která si začala žít vlastním životem. Tak dlouho si hraje na pánaboha, až se skutečnost „pohne“ k metafyzickému trestu jako socha komtura v Donu Juanovi.

    Marta v podání Jitky Ježkové (alternuje s Ladou Jelínkovou) je prototypem „blbé blondýny“, která ví, co chce, a umí proplout životem i v intelektuálním povolání (Netvrdím, že jsem génius, ale dřu.). Půvabná a pragmatická milá mrška s otevřenou náručí pro všechny.

    Atraktivní zjev Khaleda v pojetí Lukáše Rouse (alternuje Karel Zima) vtipně kontrastuje se zdrženlivostí věřícího muslima a v rámci inscenace to výborně funguje. Přesně v žánru situační frašky vystřihne vlezlou sousedku a rozhlasovou intrikánku Eliška Nezvalová a při výstupu Zdeňka Palusgy (alternuje Zdeněk Maryška) alias Ředitele Českého rozhlasu musí mít déjà vu všichni, kdo znají místní funkcionářské manýry.

    Od doby, kdy se Tomáš Svoboda s dramatikem Petrem Kolečkem bavili vymýšlením „úchylných“ komedií v sálku malostranského Rubínu, zdomácněl tento typ humoru i v České televizi nebo na Seznamu. Mohlo by ho akceptovat i publikum na Fidlovačce.

    Jaroslav Dušek (vlevo) evokuje myšlenky Jaromíra Rašína převážně slovem, Petr Nikl výtvarnou metaforou FOTO ARCHIV DIVADLA NA JEZERCE

    Čtení à la Jarda Dušek

    Složitější to bude mít půvabná inscenace Sláva strojů a měst v Divadle Na Jezerce, jemná komorní záležitost, která vyžaduje soustředěnou pozornost publika. Jaroslav Dušek na zdejším jevišti už čtrnáct let hraje v úspěšné Hřebejkově inscenaci Manželské vraždění a nyní dostal prostor pro vlastní projekt. Je na něm vidět, že mezitím ušel cestu od populárního filmového herce k duchovnímu učiteli.

    V inscenaci Sláva strojů a měst sdílí s diváky své okouzlení stejnojmenným spiskem Jaromíra Rašína z roku 1929, jenž oživuje středověký žánr sporu neboli hádání. O koncept moderní společnosti se v něm pře včelař Rašín s dvěma americkými inženýry a německým redaktorem, kteří se k němu přijeli inspirovat životem včel. Každý z nich ovšem promítá hmyzí způsoby do uspořádání lidského společenství po svém. Zatímco autor obdivuje krásu včelí spolupráce, v níž vidí záměr Stvořitele, inženýři jsou unesení rozdělením úkolů v úlu a nacházejí v něm oporu pro atomizaci práce a pásovou výrobu. Obdivují i rozmnožování včel – k čemu zdržovat dělníky plozením dětí?

    S Jaroslavem Duškem publiku Rašínovy myšlenky slovem, obrazem i zvukem přibližují výtvarník a performer Petr Nikl a hudebník a hráč na didgeridoo Ondřej Smeykal. Dušek čte text z přenosného pultíku osvětleného lampičkou a hlasem nebo rekvizitou jemně odlišuje mluvčí. Jako inženýr podporuje své názory švihem „taktovky“, vidličky připevněné na dlouhé hůlce. Jako redaktor pokuřuje doutník a v roli autorovy manželky zavazuje přes smoking, což je jeho základní kostým, zavinovací sukni. Petr Nikl převléká vtipné hmyzí overaly a nasazuje včelí masky. Improvizuje s průsvitnými či otáčivými objekty a jejich stíny nebo s mechanickými šváby. Evokuje nejen život v úlu, ale místy i vesmír. Smeykal se stará o zvukovou orchestraci a šeptáním některých slov do svého nástroje také pomáhá strukturovat text, který si libuje v archaicky květnaté mluvě a při poslechu snadno ukolébá naši pozornost.

    Možná by věci prospělo, kdyby Dušek interpretoval text zpaměti, kdyby o něm víc „vyprávěl“ i za cenu, že všechny půvabné věty a udivující myšlenky nezaznějí doslovně. Čtení s očima upřenýma na papír oslabuje charismatickou sílu jeho projevu a publikum ztrácí pozornost i trpělivost.

    Principál Jan Hrušínský v programu popisuje, jak byl okouzlen, když mu Dušek o knize a o konceptu inscenace vyprávěl, pročež výjimečnou volbu respektoval. Aby bylo jasno – tak, jak to je, to může i fungovat, ale v úplně jiném divadle.

    Divadlo Na Fidlovačce – Milan Tesař: Výjimečný stav. Režie Tomáš Svoboda, dramaturgie Kateřina Jonášová, scéna Nikola Tempír, kostýmy Anna Forstová, asistent režie Lucie Lukešová. Premiéra 18. ledna 2019.

    Divadlo Na Jezerce – Jaromír Rašín: Sláva strojů a měst. Režie Jaroslav Dušek, scéna Petr Nikl, hudební design Ondřej Smeykal, kostýmy Kateřina Melenová, produkce Jan Hrušínský. Premiéra 24. ledna 2019.


    Komentáře k článku: Na Fidlovačce a Na Jezerce zariskovali

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,