Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2020

ročník 29
23. 6.–1. 9. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mystická dálava a nadhled z dronů

    V desátém udílení Cen české filmové kritiky, jež proběhlo první únorovou sobotu v pražském Divadle Archa, dominovaly hrané filmy Staříci a Vlastníci. Protagonisté prvního snímku – herci Jiří Schmitzer a Ladislav Mrkvička – získali o týden dřív i Ceny Trilobit udílené FITESem.

    Film Modelář je hravou, dovedně zinscenovanou, vtipnou i smutnou alegorií (Jiří Mádl a Kryštof Hádek) FOTO FALCON / MICHAELA HERMÍNA

    O hořce úsměvném dramatu o radikální pomstě i o tragikomedii ze zákulisí fiktivního společenství vlastníků, jež si v Cenách kritiky rozdělily pět nejdůležitějších ocenění, jsem podrobněji referoval v minulých Filmových úvahách (DN 20/2019). V tradičně silné kategorii dokumentů zvítězila road movie Dálava, v níž režisér Martin Mareček znovu projevil svůj výjimečný pozorovací talent, autorskou empatii i smysl pro jitřivé tajemství.

    Dálava

    Dokument – realizovaný v koprodukci firmy HBO Europe a renomované produkční společnosti Negativ – líčí putování otce a jeho dospívajícího syna, kteří se vypraví do hlubin Ruska, aby se tu sešli s chlapcovou matkou a jeho dvanáctiletou sestrou. Úvodní záběr zachycuje otce, čtyřicátníka Vítka ze současného Brna, jak během rozcvičky stojí na hlavě. Pozice protagonisty filmu je příznačná pro jeho obsah: svědectví o cestě do cizokrajné dálavy jako by naši středoevropskou zkušenost převracelo „vzhůru nohama“.

    V cíli cesty, ve městě Divějevo s centrálním objektem, pravoslavným monastýrem, se spolu s ústředním tandemem ocitáme v jakémsi mysteriózním skanzenu, kde se středoevropská sekularizovaná každodennost propadá do temné minulosti. Místo někdejších komunistických „díkůvzdání“ tu stovky lidí (včetně školáků před vyučováním) absolvují kolektivní náboženské rituály. A přísné regule u vstupu do areálu chrámu návštěvníkům zakazují, aby se na posvátném území hádali či smáli!

    Marečkův dokument rámuje trojí rozličný pohyb i trojí čas, jež se vzájemně proplétají a ovlivňují. Několikadenní, chronologicky mapovanou cestu vpřed napříč Ukrajinou a částí Ruska zpestřuje groteskně zadrhávající konverzace mezi Vítkem a jeho pubertálním synem. Hromotlucký Gríša, který si ustavičně hraje s mobilem a na otcovy poznámky reaguje s nevrlou averzí, je moderní reinkarnací „černého Petra“ z proslulého filmu Miloše Formana. Marečkův dokument líčí nedorozumění mezi nevycválanými „mláďaty“ a rádoby seriózními otci, jež zůstávají stále stejná navzdory veškerým civilizačním proměnám.

    V cíli anabáze, kde lidé věří na příchod apokalypsy, se lineárně fázovaný čas i přímočarý pohyb zauzlí do bludného kruhu. Road movie o cestě do podivuhodné dálavy se mění v detektivku, což pobaveně konstatuje Gríša a posléze i jeho otec. Pátrání po zmizelé matce a sestře mezitím probudí indolentního puberťáka k nečekaným aktivitám.

    Nejhlubší vrstva příběhu souvisí se spirituální cestou zpět, kde se minulost Vítka a jeho ruské manželky poodhaluje ve starých videonahrávkách. Útržkovitou rekapitulaci paměti doprovází vzrušený šepot, v němž Vítek komentuje peripetie svého manželství i lásku ke své dceři. Ve finále vyjde najevo, že jde o úryvky z dopisu pro jeho milovanou ratolest, který však jeho malé adresátce zůstane nepředán.

    Dokument s otevřeným koncem, jehož předposlední záběr (kde Vítek znovu stojí na hlavě) je symetrický s prologem, nabízí unikátní dobrodružství. Vypráví o kontrastech mentalit a o bolesti ze skutečných i pomyslných ztrát potomků. A také o tom, jak se původní vroucný vztah, který Vítek označuje za vášnivý svazek východního a západního člověka, změnil v trpkou iluzi.

    Pozice protagonisty filmu Dálava je příznačná pro jeho obsah FOTO ARCHIV

    Modelář

    Hrané drama Staříci o putování dvojice veteránů, kteří chtějí zlikvidovat zkompromitovaného komunistického prokurátora, získalo od kritiků ocenění za nejlepší film, nejlepší režii a za jedinečný herecký výkon Jiřího Schmitzera. Jeho klíčové téma vášnivého hledání spravedlnosti koresponduje s ústřední zápletkou filmu Modelář, který do našich kin vstoupil počátkem února.

    Příběh na hraně jízlivé satiry a politického thrilleru, který podle vlastního scénáře natočil Petr Zelenka, začíná v Tel Avivu, kde se titulní hrdina stane svědkem teroristického útoku. Chemik Pavel (v podání Kryštofa Hádka) po návratu do Česka přijme nabídku od svého kamaráda, který má firmu na pronájem dronů a potřebuje schopného navigátora. Šikovný Pavel se z jeho popudu vnoří do vzrušujících aktivit, jež mu i slušně vynášejí. Spolupracuje na natáčení reklamy, podílí se na fiktivní prezidentské kampani, participuje na troufalém happeningu, při němž jsou na střechu pražského ministerstva umístěna nafukovací „prasata u koryta“. Mezitím usiluje o potrestání zločinů, které někdejší prezident George Bush mladší a další vrcholní američtí politici iniciovali pod záminkou boje proti terorismu.

    Zelenka v intencích své předchozí tvorby (Rok ďábla, Ztraceni v Mnichově) zkonstruoval absurdní skládanku, v níž míchá realitu s fikcí. O současné české politice reprezentované nezničitelným tandemem Babiš–Zeman se v ní vyjadřuje v pouhých sarkastických náznacích. Mnohem víc ho zajímá konfrontace postojů ve světě prolezlém populismem, intrikánstvím a nezhojenými křivdami z minulosti. Prostořeký Pavel, jenž bez obalu říká, co si myslí, zosobňuje skautsky zásadovou a místy až autistickou umanutost. Jeho podnikavý přítel zvaný Plech (skvělý Jiří Mádl), který se ventiluje jako odvázaný rapper (předobrazem jeho postavy byl Adam Svatoš alias Kato z kapely Prago Union), vidí svobodu především v maximálních výdělcích. Třetí postoj reprezentuje Pavlův odtažitý kamarád (Kamil Halbich), který žije ve venkovském ústraní bez novin a televize a své děti neposílá do školy. I on však kupuje benzin, i jeho buřičství je tedy relativní.

    Zelenkova provokativní novinka – vrcholící pokusem o atentát na bývalého amerického viceprezidenta Dicka Cheyneyho v exkluzivním pražském hotelu – je cenná svou etickou nejednoznačností. Eventuální nařčení z obhajoby terorismu vyvrací finále příběhu, kde se rozhořčený Pavel zachová jako slušný člověk, na což vzápětí krutě doplatí. S nadhledem je zapotřebí vnímat také případné výtky z protiamerického podtextu filmu. Samotný autor je na tiskovce odmítl s vysvětlením, že trestuhodná americká selhání zviditelňuje právě proto, že Spojené státy jsou naším spojencem.

    Film Modelář není investigativním dokumentem ani politickou proklamací: je hravou, dovedně zinscenovanou, vtipnou i smutnou alegorií, která ze současného mravního marasmu nenabízí žádná polopatická východiska, fandí však lidem usilujícím o jeho nápravu. Létání s drony tu funguje jako metafora svobodného nadhledu nad každodenním hemžením i jako varování před zneužitím oněch sofistikovaných aparátů. Zelenkova antisystémová koláž poukazuje na věčný konflikt vznešených ideálů s jejich praktickým uskutečňováním. V úplně jiném žánru a stylu tak vypráví o stejných tajemstvích lidského bytí jako Marečkův introspektivní dokument.

    • Autor:
    • Publikováno: 17. února 2020

    Komentáře k článku: Mystická dálava a nadhled z dronů

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,