Divadelní noviny Aktuální vydání 11/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

11/2020

ročník 29
26. 5.–8. 6. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Myslím na muže jménem Hemingway

    Dívám se, dívám, tak jako všichni. Pracovní plány v prachu, zato cenné kontakty a reflexe kolegů a přátel. Jiné než v dobách „před“…

    Protože padly i zahraniční cesty, pohybuji se mezi Spořilovem a Šumavou. A dívám se na nebe plné hvězd, po letech tiché, bez letadel. I na Spořilově je ticho a zpívají ptáci.

    Vážím si těch, kteří pomáhají bez řečí – a že jich je! A nevěřím lidem, kterých bylo moudré se stranit i dříve. A psychopati se předvádějí…

    Divadlo musí hledat pravdu o člověku. Na lež jako základní životní gesto jsem velmi citlivý. I u nás v rodině, tak jako v mnohých, krachuje skvělá a zavedená firma. Se zaměstnanci… lidmi… Ze dne na den… bez viny…

    Přeji a závidím Německu i Rakousku a dalším evropským státům zažitý systém a vlády, které dávají prostor odborníkům, šíří klid, důvěru a naději.

    Je to situace nepředvídaná, ale nejhorší od druhé světové války? Co léta padesátá? A invaze a následná okupace s ničením životů, kariér, rodin? Tisíců talentovaných lidí vehnaných do emigrace? Jejichž vzdělání, schopnosti a intelekt nám ve vládě právě chybějí. A ODVAHA, soucit a nadhled.

    Zdravý rozum, říkám si každým dnem. A sousedním zemím přeji i péči o umělce. Bez řečí chrání své talenty. Národní bohatství. Most k budoucnosti.

    Myslím na muže jménem Hemingway. Odvaha je důstojnost pod nátlakem.

    Tady na Šumavě – jak říká náš pětiletý Eliášek – prořídly řádně lesy… Každou bouří, vichřicí i vichrem. Stromy se tlakem větrů ze západu ohýbají do vnitrozemí. Při otevřených hranicích se můžeme přesvědčit, že lépe a zodpovědněji založené bavorské lesy zdaleka tolik netrpí. Kolem padlých smrků žijí jedle, buky, borovice, tis, jalovec a celé to nádherné a nekonečně bohaté společenství.

    Věčný život.

    S vichry k nám už celá staletí vane též dech evropské kultury, vzdělanosti a hodnot, na něž jsme, Bohu díky, věky napojeni. A zodpovědnost padne na hlavu pánů, kteří vzývají ruskou či čínskou vládu, aniž by domysleli, co by to znamenalo pro svobodu a lidská práva každého z nás.

    Mene-Tekel Fares, vlastně mené, mené-tekél-farsin! Viz biblická kniha Danielova.

    S úctou, jak vidím tyto dny, a vím, že sejdeme se v lepších časech…

    Váš Michael Tarant


    Komentáře k článku: Myslím na muže jménem Hemingway

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,