Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Můžeš se na začátek představit?

    Čím víc dělám absurdních rozhovorů, tím víc mám chuť neodpovídat na neustále se opakující dotazy, ale spíš mluvit z cesty, procházet rozhovorem jak slon porcelánem a ignorovat jeho chatrnou stavbu.

    Vladimír 518

    Nejblbější dotaz vesmíru je podle mě Jaká je tvoje nejoblíbenější barva?

    Ano, chtěl bych spát aspoň měsíc, prorůst s peřinou a matrací v jedno tělo, zakuklit se do prostěradla a rám postele začlenit mezi vlastní kosti. Ze snů vylézat jen na chvíli, jen zkontrolovat, že nehoří dům nebo že žena už je doma a psovi nasypala žrádlo. Potom se zas přetočit, zhasnout víčkama a v duchu si pochválit nově zaujatou polohu. Takže asi tak. Co dál?

    A kdo vám píše texty?

    Šel jsem jednou odpoledne na pivo a nechal pootevřený okno. O dva domy vejš furt stojej lidi u hospody, určitě museli chudáka vidět, jak se drápe přes mříže po fasádě do tý skleněný štěrbiny. Opocenej a nervózní našel ve skříni velkou černou tašku a naházel do ní, co mu přišlo pod ruku. Vzal i nějaký počítače a odnesl tak pryč slisovaný vzpomínky za posledních několik let.

    Zajímalo by mě, jestli si později zloději prohlížej fotky lidí, co okradli. Jen tak z nudy si čtou jejich maily nebo si všimnou rozepsanýho textovýho souboru v basic programu Text Edit. Čekal bych spíš, že rovnou bez zájmu všechno smažou, nebo jelikož uměj jen páčit dveře a očumovat kolem otevřenejch aut, nechaj tuhle práci na polovzdělanym chlapovi z bazaru. Jde o to, aby stroj zapomněl svého majitele, aby si stroj už nikdy nebyl schopen vybavit jeho podobiznu, jméno nebo dokonce sekvenci slov sepsaných pro jakékoli účely.

    Jsou i novináři, co by mohli dělat rozhovor sami se sebou. Bohužel jim v tu chvíli stojim v cestě, a tak se ta situace nějak dál láme přes koleno.

    Co plánuješ do budoucna?

    Ne.

    V posledním videoklipu je hodně trojúhelníků, můžeš to prosím nějak vysvětlit?

    Miluju sledovat opalující se lidi, je jedno jestli na pláži v Egyptě, nebo na louce v Riegrových sadech v Praze. Jedná se o nějakou bohoslužbu. Světlo z nejbližší hvězdy svítí a hřeje, drží se huba ve speciální rozprostřené formaci a komunikuje se směrem dovnitř. Klenba je vyšší než v katedrále, místo svíček se zapalujou cigára, zpěvníky jsou online a nahejch prdelí je přibližně stejný množství.

    Jak dlouho jsi dával dohromady poslední knihu?

    Několikrát v životě jsem četl o autech a automobilismu jako o umění. Nikdy jsem podobný nadšení nebral vážně a pro jistotu neměl do devětadvaceti ani řidičák. Pak jsem ale poznal na vlastní kůži momenty, kdy se všechno sejde dohromady, kdy vychytralá opice letí na odvážně navrženym a velmi silnym motoru krajinou, kolem sebe má železo a plech vytvarovaný tak, aby byla už z dálky zřejmá její ambicióznost a radost z rychlosti.

    Jízda prostorem je jako film. Díky hudbě a všem zvukům se jedná o audiovizuální zážitek, silnice je metafora života i grafika demolující les. Jízda autem může být vrchol sezony.

    Pak proběhne ordinérní Chtěl bys vzkázat něco čtenářům?

    Jsou dny, kdy si nemůžu s určitostí vzpomenout, kolik přesně mi je. To určitě znáte taky.


    Komentáře k článku: Můžeš se na začátek představit?

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,