Něžná poutá stále pozornost filmařů a divadelníků. Asi čtyřicetiletý zastavárník v ní nad tělem své o generaci mladší ženy, která právě skokem z okna ukončila svůj život, přemítá nad historií jejich krátkého manželství. Tušíme, že úhel pohledu čerstvého vdovce je vyhraněně subjektivní; zesnulá by příběh vyprávěla jinak.">
Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    Muž a žena U stolu

    Nedlouhá Dostojevského povídka Něžná poutá stále pozornost filmařů a divadelníků. Asi čtyřicetiletý zastavárník v ní nad tělem své o generaci mladší ženy, která právě skokem z okna ukončila svůj život, přemítá nad historií jejich krátkého manželství. Tušíme, že úhel pohledu čerstvého vdovce je vyhraněně subjektivní; zesnulá by příběh vyprávěla jinak. Vzít ji tak do hry – to je ono dramatické lákadlo znovu přitahující tvůrce. Nyní se o Něžnou pokusil Ivo Krobot v brněnském Divadle U stolu, které komornímu Dostojevskému tuze svědčí: vedle už proslulého Snu směšného člověka (2001) tu stále hrají Legendu o velkém inkvizitorovi (2009). Blízký vztah k Něžné má koneckonců Vladimír Morávek: umělecký šéf Husy na provázku – sídlící s Divadlem U stolu v témže domě – ji inscenoval již dvakrát (Karlovy Vary, Paříž).

    Petra Bučková a Jan Kolařík v inscenaci Něžná FOTO JAN DVOŘÁK

    Ivo Krobot se Něžnou zaobíral už v roce 1978. Tehdejší pokus o inscenaci nevyšel, a pokud lze soudit z faksimile úryvku třiatřicet let staré dramatizace uveřejněné v programu, bylo snad i dobře, že se do úkolu tenkrát nepustil. Současná verze prozrazuje již zkušeného divadelníka, který umí hnutí mysli psychologicky složitých figur vyjádřit minimem slov a s vysokou mírou jevištní imaginace.

    V Divadle U stolu mu nahrává i genius loci syrového sklepního prostoru s cihelnou klenbou, pod níž scénograf Jan Konečný umístil dlouhý stůl. Na jednom jeho protilehlém konci je židle s opěradlem, na druhém nízká stolička, jinak jen pár předmětů stranou – háčkované ubrusy, čajová souprava. Další rekvizity si donesou až oba protagonisté civilně nastupující na scénu sevřenou ze dvou stran řadami diváků. Stůl má dvě snímatelné desky, jejichž sundávání, odhazování či posouvání vystihuje proměny vztahu Zastavárníka a Něžné. Stůl bez desek „hraje“ i svou holou konstrukcí, s níž koresponduje jiná kovová krychle představující ženin intimní prostor, kam se uchyluje po hádkách s mužem. V něm na provázky zavěšuje a splétá různé předměty, takže postupně vzniká síť evokující pavučinu anebo drátky pro manipulaci s loutkami. Dosti výmluvná metafora stavu ženiny mysli je pointována ve chvíli, kdy se kovová krychle nachýlením mění v osudové okno.

    Součástí vyváženého inscenačního tvaru je také důmyslná práce s ruchy, úspornými úryvky pravoslavné hudby i originálním hudebním vkladem Zdeňka Kluky, jehož minimalistický rock vnáší do dění paradoxně uklidňující tóny. Též písně na texty Jeseninovy i Majakovského do inscenace zapadají.

    Ivo Krobot pro nesnadný herecký úkol šťastně zvolil Petru Bučkovou z HaDivadla a Jana Kolaříka z Husy na provázku. Jeho počáteční výraz je odměřený, chladný, ale může to být i šokovou reakcí na smrt ženy – úvodní pasáž zopakuje herec na závěr již v pláči. Ostentativně distingovaný odstup je mu vlastní, vždyť jeho vztah k chudé slečně, která mu zastavuje své poslední cennosti, nese přinejmenším zpočátku výrazné znaky hry. V Kolaříkově pojetí se zdá, že do vykalkulovaného manželství, v němž si vysnil roli šlechetného ochránce hodného obdivu, přece jen proniká svěží závan citu, kterému podléhá. Ale dvojí pojetí prvního výstupu nabádá k opatrnosti: co je skutečnost a co hra? Něžná v podání Petry Bučkové není defenzivní tichou dívenkou, jak si ji muž představuje, má i dost hrdosti a křehkosti, s níž se stahuje před manželovým neporozuměním. Nese však v sobě i záhadnost femme fatale, jež muže vábí. Scény prudkých výbuchů hněvu střídá váhavostí s otazníky v očích i dětinskostí, s níž francouzsky žvatlá. Neustálá jemně vybalancovaná rozpornost v jednání charakterizuje suverénní výkony obou herců.

    Ivo Krobot podtrhuje dramatické napětí tím, že Něžnou inscenuje jako svého druhu duel. Ambivalenci podivného manželství krásně vystihuje posvatební scéna, kdy ona se na své straně stolu pomalu svléká, zatímco on si na opačné straně chladně nasazuje sako – výstup však vrcholí zběsilým tancem, jímž probublává vášeň. Podobně i reakce na snad klíčovou větu Něžné: Já myslela, že mě necháte tak, je aranžována jednou úlevně jako přijetí muže, podruhé odmítavě, to když se jí manžel hrubě zmocní.

    Tragické střetnutí mužského a ženského světa vyjádřil Ivo Krobot metaforicky bohatým jevištním jazykem, který spolu s uhrančivými hereckými výkony vytváří v Divadle U stolu silný zážitek.

    Divadlo U stolu Brno – Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Něžná.
    Překlad Emanuel Frynta. Scénář a režie Ivo Krobot, scéna Jan Konečný, kostýmy Alice Novotná, pohybová spolupráce Zoja Mikotová, Ladislava Košíková a David Strnad, hudební spolupráce Zdeněk Kluka. Premiéra 18. dubna 2011.


    Komentáře k článku: Muž a žena U stolu

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,