Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2023

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2023

ročník 32
28. 11. 2023
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Musí nás zdánlivé radosti jen těšit?

    Zatímco o depresích slýcháváme díky dnes už poměrně funkční osvětě často, chronická úzkost bývá mnohdy opomíjena či podceňována. V nové inscenaci divadla Masopust Tisíce radostí se však ocitá v hlavní roli.

    Petr Jeřábek coby svědek Olda a Lucia Čižinská v roli nevěsty Kláry FOTO LUCIE URBAN

    Režijně-dramaturgické duo Boris Jedinák – Petr Jeřábek volně zpracovalo autobiografickou knihu Můj život s úzkostí novináře Scota Stossela. Zápletka přejatá z předlohy působí banálně, ale jen na první pohled. Mladí snoubenci Klára a Pavel jsou tak nervózní před svatebním obřadem, že se jej pro jistotu rozhodnou uspořádat na zkoušku. Trpí totiž úzkostí, která je přepadá zejména v emočně vypjatých situacích.

    Na jevišti se objevuje jen dlouhý stůl, závěs a piano, což předznamenává, že důraz bude kladen na herecké vyjádření tématu. Inscenace velmi výrazně staví na improvizaci a participaci publika, bez něhož by „hru na divadelní obřad“ nebylo možné provést – diváci totiž představují svatebčany. Při vstupu do sálu je srdečně vítá Petr Jeřábek coby nadšený „svatební manažer“, svědek ženicha Olda. Radí jim, kam se mají usadit, na každé židli totiž leží kartička se jménem nějakého člena rodiny. Snoubenci mezitím pochodují po jevišti, hlasitě vzdychají, mnou si ruce a svou nervozitu se pokoušejí zamaskovat křečovitým úsměvem, později patetickými proslovy. Aktéři s publikem průběžně řeší detaily svatby, ale dojde i na výraznější akce. Žena z přední řady musí například vystoupit coby maminka ženicha a pogratulovat jemu a jeho nastávající ke sňatku. Jindy trojice sentimentálně vzpomíná na společný zážitek a nutí vybraného hosta, aby se zapojil do vyprávění, jako by tam byl s nimi. Diváci se tak často ocitají v trapné situaci, což v hledišti vyvolává obavy, kdo přijde na řadu jako další.

    Inscenace žánrově odpovídá tragikomedii a pracuje s výraznou nadsázkou. Představení je především hereckým koncertem Petra Jeřábka, který coby obsedantně kompulzivní svědek ženicha Olda zdařile komunikuje s diváky a se vší empatií je začleňuje do hry. Méně prostoru k verbálnímu projevu dostává v roli servírky Karin Sára Halušková, která se však obejde i beze slov a skrze brilantní gestiku a mimiku se jí daří rozesmát celý sál. Například při nacvičování krájení svatebního dortu utrápeně koulí očima a svým výrazem dává najevo, že by se rituálu raději neúčastnila. Ženich Pavel se ve ztvárnění Radka Melši oddává melancholii, působí jako duchem nepřítomný. Jeho vnitřní svět se vyjevuje v záblescích tragikomických představ – nevěsta coby útočící krvelačná bestie – i poetických výjevů: oděný ve skafandru například utíká za neméně úzkostlivým skladatelem Fryderykem Chopinem, kterého ztvárnil sám režisér Boris Jedinák, a nechává se unášet jeho hudbou. Chopin do dění vstupuje kromě hry na klavír i monology, ve kterých popisuje, jak ho vypjaté emoce omezují v běžném životě. Skrze tato fantaskní intermezza se úzkost ukazuje jako příležitost vnímat svět z jiné perspektivy. Komicko-úzkostnou atmosféru bohužel rozbíjí Lucia Čižinská v roli nevěsty Kláry. Počíná si velmi křečovitě, nadužívá gesta a mluví velmi hlasitě, jako by chtěla překřičet ostatní. Na rozdíl od svých kolegů, kteří volí spíše civilní projev, zabředává do typového herectví a prvoplánově naplňuje šarži hysterky.

    Jinak ovšem nelze Tisícům radostí nic vytknout. Tvůrcům se daří vyvážit humor a nadsázku tak, aniž by úzkostné stavy banalizovali. Během představení člověk zároveň vnímá neobvyklou pospolitost: jak participující diváci, tak improvizující herci se potýkají s nejistotou a zakoušejí jistou formu úzkosti. Všichni jsou takříkajíc na stejné lodi a baví se na vlastní účet. I díky tomu se na konci dostaví uvolňující účinek.

    Divadlo Masopust, Praha – Boris Jedinák, Petr Jeřábek a kol.: Tisíce radostí. Režie a dramaturgie Boris Jedinák a Petr Jeřábek, scénografie Michaela Semotánová, hudba Petr Erbes. Premiéra 21. prosince 2022 v Eliadově knihovně v Divadle Na zábradlí.


    Komentáře k článku: Musí nás zdánlivé radosti jen těšit?

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,