Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 929)
V paření léta straší ošklivka s kosou válkou, mírumilovná múza chce připomenout zapomenuté příběhy.
Francie sladká, sladší Avignon. Provázek doputoval k hradbám festivalu. Byla vlahá noc. Vody řeky voněly. Ulehl jsem na klášterní lože a snídal poutnický chléb pod křížem Pána našeho. S očima navrch hlavy jsem pronikl hradbami starověku a obhlížel zákoutí, zahrady i nádvoří paláců rozdivočených produkcemi divadelníku světa.
Peter Scherhaufer byl nervózní, aby sa herci „nevyšťavili“, a vlasatý Bolek Polívka v tichém soustředění propínal na pódiu Harlekýnovy nohy.
Bengál, ohně, výbuchy smíchu, aplausy. Představení Commedia dell´arte má velký úspěch. Bolek se stává hvězdou.
Vmáčknut do sufit a často na jedné noze obdivoval jsem Bolkova představení.
Ruce mě bolely od potlesků při produkci fenomenálního Trosečníka. Když zmíral v klaunově náručí plynem zasažený Pepe, měl jsem slzy v očích.
V nejspodnějším šuplíku paměti uchovávám vzpomínku na skvostné představení Šaška a královny hraném pod hvězdami na nádvoří vranovského hradu Bítov.
Ach múzo, kdeže ty časy jsou…
Bolek Polívka slavil pětasedmdesátiny…
Dej mu, Pane, zdraví a sílu do mnoha dalších let!
P. S. Nad postelí mám zarámovaný plakát připomínající Bolkovu inscenaci Terapie, pod ním spím i přemýšlím.
Tož tak, múzo milá.
Brno – Komín, 8. 8. 2024
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 929)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)