Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 92)

    Stvořit muzikál ze současnosti je tuze těžké a napsat muzikál současným studentům muzikálu „na tělo“, je velmi ošidné. Patřím mezi pozorné konzumenty premiér studentského Divadla na Orlí (DNO), a tak mi nemohla uniknout ani premiéra muzikálové novinky Pavla Drábka a Ondřeje Kyase Na dno.

    Tucek-Na dno-poster

    V programu jsem ke své potěše objevil vročení citace z knížky Muzikál je když (1967), žel již zesnulého znalce Ivo Osolsobě: Existuje populární recept „jak se dělá muzikál“: vezmi činohru, pokud možno známou a osvědčenou činoherní veselohru, vraž do toho pár písniček a muzikál je hotov. Podle toho receptu se u nás už dlouhá léta „jede“, a to na operních i činoherních scénách. Kupodivu tato osvědčená metoda je málo úspěšná, v nejhorším případě vede k neuvěřitelným slátaninám, (která si často říkají muzikál), v nejlepším případě ke komedii s písničkami, kde pěkná komedie žije vedle pěkných písniček a jeden druhého příliš neutlačuje. V žádném případě to není muzikál. Aby to byl muzikál, nesměly by tam být takové písničky, jaké tam jsou, nesměla by u nich být taková komedie, jaká tam je – nebo aspoň v té formě, v jaké tam je – a nejčastěji by tam nesmělo být obojí.

    Autoři Pavel Drábek a Ondřej Kyas si slova dlouholetého dramaturga brněnské zpěvohry uvádějící muzikálové a operetní tituly vzali za své. Drábek napsal příběh ročníkové party studentů studujících obor muzikálového herectví, kteří procházejí syndromem únavy. Kyas zkomponoval břesknou muziku s přehršlí současných, po hříchu nezapamatovatelných, zato dosti obtížných písniček.

    Adepti muzikálu skvěle zvládali taneční choreografii i pěvecké party. FOTO archiv JAMU

    Adepti muzikálu skvěle zvládali taneční choreografii i pěvecké party. FOTO PAVEL NESVADBA

    Adepti muzikálu skvěle zvládali taneční choreografii i pěvecké party. Mluvené dialogy „psané jim na tělo“ však nikoliv. Realita jejich všednosti mnohdy zůstávala u reality nepovýšené do jevištní podoby. Všednost byla jevištně stylizována jen v projevu tanečním a zpěvním.

    Velmi dobře si vedl Štěpán Kaminský, který ztvárnil postavu příjemného, chytrého a vtipného suveréna. Půvabná, přitažlivá Kristýna Štarhová vytvořila typ usměvavé, problémy si nepřipouštějící a za stanoveným cílem pádící dívky. Dravost její „Marie“ a chuť hrát byla nakažlivá. Dobrým muzikálovým hercem se stává hudebně založený, urostlý Jiří Daniel. S lehkým nadhledem zvládal všechna úskalí role Josefa zvaného Honzíček. Byl věrohodný.

    Muzikálu civilní herectví nesluší. FOTO archiv

    Muzikálu civilní herectví nesluší. FOTO PAVEL NESVADBA

    Muzikálu civilní herectví nesluší. Muzikálové dialogy bývají jednoduché, posouvají děj a nejsou zatěžovány filosofickými úvahami. Civilní herectví musí být stylizováno do hlasitých poloh. V muzikálu nelze texty a role prožívat. Herec muzikálu musí být vždy nad rolí. Musí přenášet autorova slova a myšlenky do sluchu diváka zřetelně a s šarmem. Myslet si, že lze na jevišti odehrát životní pravdu, je omyl. Životní pravda musí mít v muzikálu jevištní podobu. Z herce muzikálu musí neustále proudit energie. Muzikálový herec není pytel brambor, odložený dle potřeby tam či onde. Muzikálový herec se pozná dle toho, že umí svou přítomnost na jevišti ozvláštnit, říkával režisér muzikálů Stanislav Fišer.

    Důležitá dějová linie muzikálu – student opustí milenku, pro lásku k druhé, kterou přivede do jiného stavu – zůstala v pozici naskicování. Aktéři Daniel Rymeš, Michaela Baladová a posluchačka 2. ročníku Kristýna Daňhelová nenašli k řešení správný herecký klíč. Milostný vztah studenta ke dvěma studentkám se konal vlažně, bez lásky a hereckého jiskření. Studentky nebyly láskou nijak dotčeny. Alespoň se to tak jevilo.

    Dobře si vedl student 2. ročníku Ondřej Halámek v roli zarputilého, rozporuplného a tajemného „šéfa“ party Antonína. Katarína Mikulová, v předchozí inscenaci skvělá představitelka pekařky masových taštiček Nellie Lovett z hudebního thrirellu Ďábelský holič z Fleet Street, se v roli Sandry představila jako děvče, co se nudí a útrpně kouká kolem sebe. Její zájem vzbudilo jen shůry spouštěné lanko s karabinkou. Jejím tělem v tom okamžiku prolétl záblesk uličníka. Škoda, že to byl jen záblesk.

    Zaujala mě funkční a vtipně řešená scéna, umožňující bohatě rozpohybovat choreografii, měnit hrací prostory a vytvářet iluzi velkého interiéru. FOTO archiv

    Zaujala mě funkční a vtipně řešená scéna, umožňující bohatě rozpohybovat choreografii, měnit hrací prostory a vytvářet iluzi velkého interiéru. FOTO PAVEL NESVADBA

    Zaujala mě funkční a vtipně řešená scéna, umožňující bohatě rozpohybovat choreografii, měnit hrací prostory a vytvářet iluzi velkého interiéru. Černá plocha byla totiž ukončena řadou pohyblivých obdélníků zrcadel, ve kterých se odrážela elevace s usazenými diváky. Zrcadla byla pohyblivá, dala se velmi snadno přemisťovat. Manipulací se zrcadly se vytvářely scénické labyrinty. Za zrcadlovými ploškami byla ukryta vyvýšená plošina s ryčnou kapelou a křídlem klavíru. Nad kapelou byl zavěšen načechraný bílý baldachýn, který se popuštěním změnil v bíle prosvícená oblaka prosluněné krajiny. Z oblak se snesla čtyři lanka, na která byly zavěšeny bělostné balíky. Po vytažení se z balíků staly harmonikové sloupy notových zápisů.

    Divadelníci si často pošetile myslí, že je potřeba odvést „důkladnou“ práci a vytvořit postavy, které mají hlavu a patu. FOTO archiv

    Mnohdy nerozumíme, co jsme, a jsme nejistí, oč nám jde a kam míříme… FOTO PAVEL NESVADBA

    V programu inscenace jsem si se zaujetím přečetl důvody, proč byl tento muzikál napsán.

    Pavel Drábek: Určitě je v tom i kus experimentu, je to pro jedinečnou situaci a jedinečný soubor a mělo by to být o základních otázkách, které člověk na prahu profesionální dospělosti prožívá.
    Ondřej Kyas: Je to vlastně průnik dvou světů – pokus našroubovat muzikálový štěp tak, aby nesl chutné plody. Stylově asi nejde o nic zvláštního, takový mix z toho, co se ze světa popu líbí mně a co by se asi mělo líbit většině lidí…
    Pavel Drábek: Divadelníci si často pošetile myslí, že je potřeba odvést „důkladnou“ práci a vytvořit postavy, které mají hlavu a patu. Ale my jako lidé si jen o sobě nalháváme, že máme hlavu a patu, doopravdy sami mnohdy nerozumíme, co jsme, a jsme nejistí, oč nám jde a kam míříme…

    Dočetl jsem.

    Pak jsem si řekl: Tak! A teď, chlapče, mudruj!

    Brno – Komín, 15. 2. 2015

    Divadlo na Orlí / Hudebně-dramatická laboratoř JAMU, Brno – Pavel Drábek, Ondřej Kyas: Na dno. Režie: Tomáš Studený. Dramaturgie: Miroslav Ondra. Scénografie: Lucie Sedláčková. Choreografie: Hana Halberstadt. Hudební nastudování: Dada Klementová, Ondřej Kyas. Produkce: Karolína Vyhnálková. Pedagogické vedení: doc. Mgr. Sylva Talpová, MgA. Lukáš Rieger, Ph.D., prof. Mgr: Jarmila Krátká, Mgr. Markéta Ungrová, doc. Mgr. Karel Hegner, doc. Mgr. Vladimír Richter, Mgr. Petr Štěpán, Mgr. Miroslav Ondra, MgA. Iva Musilová, Ing. David Strnad. Produkční muzikálu DIFA: Markéta Švecová. Osoby a obsazení. Adéla: Michaela Baladová. Antonín: Ondřej Halámek, (2.MH). Josef, zvaný Honzíček: Jiří Daniel. Karel: Štěpán Kaminský. Marie: Kristýna Štarhová. Mia: Kristýna Daňhelová, (2MH). Roman: Daniel Rymeš. Sandra: Katarína Mikulová. (Posluchači 4. ročníku MH, DIFA JAMU). Premiéra: 13. 2. 2015.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 92)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,