Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 894)

    První jarní den. Vstupuji do útrob věčně mladé Marty. Premiéra má překvapivý začátek. Studenti absolventského ročníku rozdělují diváky na skupinky a s milými úsměvy nás vyzývají k prohlídce zákulisí.

    Jmenuji se Henry, prosím, pojďte za mnou…

    Múze září oči. Šatna hereček. Rekvizity na dlouhé dřevěné desce čekají na použití, kazety se šminkami voní. Kuchyňka s ledničkou a řádkou hrníčků těch, co zde popíjeli kávu a dnes jsou slavnými.

    Za těmito dveřmi je ochoz s výhledem do hracího sálu. Opatrně, nezkušeným hrozí nebezpečí pádu…

    V dřevní době jsem odsud se spisovatelem Jaromírem Tomečkem a režisérem Aloisem Hajdou sledoval produkci básníka Allena Ginsberga. Zde se loučil s Martou proděkan Peter Scherhaufer.

    Stáváte se účastníky divadelní adaptace slavné sociologické studie Ervinga Goffmana Všichni hrajeme divadlo… Režisér Jiří Honzírek během jdné ze zkoušek. Foto FB /zde/

    Sympatický Henry v dobře padnoucím saku se slušivými brýlemi na nose je virtuos slov a vět: Stáváte se účastníky divadelní adaptace slavné sociologické studie Ervinga Goffmana Všichni hrajeme divadlo. Jak chceme, aby nás vnímalo okolí? Jakým způsobem se snažíme zapůsobit, udělat dojem? Jaký je rozdíl mezi tím, jací ve skutečnosti jsme, a tím, jak se prezentujeme ve společnosti?

    Grandiózním pohybem se zvedá stěna horizontu a vzniká planina fotoateliéru se stojany osvitových těles. Rozevlátá šéfová v zelených šatech vítá zákazníky: Dobrý den, dobrý den. Služebná pomyslnou prachovkou utírá prach a elegán Henry hraje zvídavě běhající věšák bez svršků.

    Jaký je rozdíl mezi tím, jací ve skutečnosti jsme, a tím, jak se prezentujeme ve společnosti? Foto FB /zde/

    Múza je nadšená, děj bláznivý.

    Maminka se směje, tatínek se do úsměvu nutí, obří děťátko se bouří. Strhává ze sebe plínky, do úst si cpe prsty a řve: Mám špatné rodiče. Distingovaná dáma by ráda cosi originálního: Portrét ani ne… Dívka, co říká jen to, co má na jazyku, opatruje výbušnou sestřičku, která obrací salón v Pompeje. Vyskytne se i ztepilý junák – rád by si pořídil foto na parte – a šílenec v pláštěnce raracha demolující ustálené pořádky.

    Je to na mrtvici. Zelená šéfová umírá a služebná se rozhoduje, zda má převzít podnik po ní, i když fotit neumí… Ze všech pórů divadla se valí dým…

    Skvělý ročník… Foto FB /zde/

    Múza nadšeně tleská. Skvělý ročník, studenti dokazují starou divadelní pravdu, že když se ví, jak na to, lze sehrát i trhací kalendář.

    Usmívám se a odcházím. Podívaná skončila a nyní vzhůru do života.  Nechť je vám ruleta štěstí nadále nakloněna.

    Brno – Komín, 22. 3. 2024    

    Studio Marta, Brno – Erving Goffman, Jiří Honzírek, Katarína Kašpárková Koišová: Všichni hrajeme divadlo. Překlad Milada McGrathová. Režie Jiří Honzírek, dramaturgie Katarína Kašpárková Koišová, scéna Marie Štěpánová, kostýmy Tereza Porošinová, zvuk Monika Lapáčková, světelný design Vojtěch Dvořák. Produkce Lucie Blechová, Emma Kočířová. Foto Dominika Prášková. Hrají: Tomáš Henry Abraham, Kamil Bačovský, Hana Drnovská, Jan Lukeš, Klára Marxová, Markéta Richterová, Jonáš Sýkora, Nikola Štěpánková, Veronika Šupejová, Hynek Tajovský, Monika Tomková. Premiéra 21. března 2024.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 894)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,