Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 883)

    Šlapu schody. Sestupuji dolů do lůna Marty.

    Múza říká: Vy záříte jako zamlada.

    Nediv se, mám tuto partu rád. Táhnou pospolu. Nemistrují, dobře vyslovují, vládnou znělými hlasy, vědí, o čem hrají, a umějí překvapit.

    Středem hracího prostoru stoupají vzhůru strohé schody. Sošné postavy na nich zaujímají pózy skulptur. Foto JAMU

    Středem hracího prostoru stoupají vzhůru strohé schody. Sošné postavy na nich zaujímají pózy skulptur. Vnímám do veršů řazená slova a jízlivou hudbu. Mlžná oblaka halí schodiště do chladných par. Zjevují se Ibsenovi tragičtí manželé Brand a Agnes. Na stupních umírají věční milenci Romeo a Julie i svatá Terezie z Ávily. Smrti se dočká i katovský revolucionář Robespierre. V kruté přehlídce slavných nebožtíků se mihne Herodes s Jochanaaem. Salome tančí, je krásná. A zemře též.

    Daidalos nosí na tváři svářečské brýle. Foto JAMU

    Představení je smutné, tajemné. Zvláštní. Nihilistické. Hrané s velkým zaujetím.

    Daidalos nosí na tváři svářečské brýle a Ikaros šňupá koks. Do letu k Slunci se Ikarovi nechce. S odletem otálí. Jako by věděl, že křídla z vosku nejsou nejvhodnějším prostředkem. Po dlouhém váhání však historickou sebevraždu podnikne a stane se nesmrtelným. Lidskou tragédii uzavírá ironicky hořký monolog biblického bratrovraha Kaina.

    Přestáváme světu rozumět… Foto JAMU

    Diváci jsou uznalí. Tleskají dlouho. Tleskám též.

    Šeptám: Moc dobrá a chytrá inscenace. A v hlubokém zamyšlení odcházím.

    Múza cituje slova autorky Báry Viceníkové: Svět se radikalizuje, jsme konfrontováni s násilím, které mnozí z nás doposud znali jen z televizních obrazovek. Přestáváme světu rozumět, hranice dobra a zla jsou rozpity, nevíme, čemu věřit. Jak v tomto všem správně žít?

    Múzo, chtělo by se dodat: Amen!

    Brno – Komín, 16. 2. 2024 

    Studio Marta, Brno – Bára Viceníková: Ikarova křídla. Režie Václav Alexa, dramaturgie Bára Viceníková, scéna Ester Hradilová, kostýmy Magdalena Černá, hudba Kateřina Szymeczková,  choreografie Valerie Nedobová, masky Natalia Zdziebková, technolog Matěj Štětka, světla Václav Marian Šesták, zvuk Jan Szép, světelný design Adam Gazárek, videomapping Bohdan Chrastil. Produkce Barbora Čechová, foto Adéla Šperková, video Adéla Šperková, grafika Kristina Komárková, Jakub Švoma. Hrají – Lukáš Baroš: Brand, Bára Horčičková: Agnes, David Piskač: Ikaros, Duše, Jonáš Sýkora: Ikaros, Duše, Hynek Tajovský: Daidalos, Duše, Hana Drnovská: Kain, Nikola Štěpánková: Svatá Terezie, Julie, Duše, Klára Marxová: Salome, Borka, Duše, Jakub Bagin: Jochanaan, Romeo, Duše, Kamil Bačovský: Robespierre, Jan Lukeš: Herodes, Týpek. Premiéra 1. února 2024. Psáno z reprízy 5. února 2024.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 883)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,