Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 825)
Nalézám sedadlo číslo čtyři v první řadě hlediště Mahenova divadla a usedám. Ahoj, život je krásný, huláká nade mnou hlas.
Jé Pé Kříži, už si nevzpomínám.
Múza oponuje: Vzpomeňte si, byla by škoda nevzpomenout si. Bez roucha zde premiérovali v červnu 1989 a pan redaktor Kříž byl u toho.
A jo, červen…, tak to nevím, to jsem zrovna jel s Provázkem po Bílé Rusi. Bože můj, co jsem komu udělal, na jevišti jsou schody!
Klid, kmete, ty nejsou pro vás.
Tácek se sardinkami, hra s telefonem… Foto NdB
Akurátně zrzavá dáma v křiklavých šatech se směje. Hlas z hlediště huláká: Co takhle telefon, a co sardinky, znovu, času dost, generálka je poslední, za chvíli začíná premiéra, tak co?… Rejžo, já zapomněla… Znovu nakažlivý smích, tácek se sardinkami, hra s telefonem…
Kočující společnost britských hereček a herců zkouší drama o lásce a problémech života. Herci kmitají po schodech, herečky se mordují s kostýmy: Stop! Znova!
Jak já nesnášel generálky.
Jevištní dekorací s krkolomnými schody poskakují mlčící herci. Foto NdB
Sedm pro děj důležitých dveří se otevírá i zavírá. Diváci se škodolibě smějí zkouškovým zádrhelům.
Divadlo je zázrak a herci hrají znamenitě, říká o přestávce múza. Zažili jsme inscenační líc, za chvíli uvidíme rub, nazkoušenou inscenaci zezadu.
Když zezadu, tak zezadu…
Jevištní dekorací s krkolomnými schody poskakují mlčící herci. Gestikulují, soustřeďují se na výstup.
Dějí se věci neuvěřitelné. Foto NdB
A již to běží, již to nikdo nezastaví. Dějí se věci neuvěřitelné. Bláznivá fraška má půvab nechtěného. Bože můj, jak já tyto chvíle miloval!
Jednou jsem prošvihl výstup, protože kolegové zpívali moravský dvojzpěv – Žalo děvče, žalo trávu a já chtěl vědět kde.
Na jevišti se odehrává pantomimická klauniáda. Fantastický souboj komiků hrajících odpolední představení pro důchodce. Ve hře jsou láska, žárlivost, animozity a láhev whisky.
Ve hře jsou láska, žárlivost, animozity a láhev whisky. Foto NdB
Smíchy diváků houstnou, ozývají se potlesky. Chechtám se a nadšeně tleskám.
Za groteskní podívanou padá opona. Intendant vítá návštěvníky na večerní produkci. Aktéři jsou unavení, někteří opilí. A představení je spuštěno. Nastává hra mátoh, vzpoura rekvizit a matení textů. Opilci jsou nezvěstní, na scénu se nedostavují. Kdo může, improvizuje a zachraňuje. Nesmysly rodí směšné situace, diváci se jim smějí.
Anatomie zrodu a skonu divadelní veselohry je u konce. Foto NdB
Anatomie zrodu a skonu divadelní veselohry je u konce. Oči mám od smíchu zarosené. Výtečná herecká družina se děkuje.
Tleskám a šeptám: Bravo!
Múza chválí: Báječně napsaná hra, skvělá režie, komediálně dravé herecké výkony, funkční scéna a kostýmní pestrost. Inscenace par excelence.
Souhlasím a dodávám: Hana Tomáš Briešťanská, Štěpánka Romová, Petra Lorencová, Hana Drozdová, Tomáš Šulaj, Jakub Svojanovský, Tomáš David, Vladimír Krátký a Michal Bumbálek mají můj hlubokosklon!
Unavený po tříhodinovém zážitku jedu tramvají. Kašlající slečna mi třísní zátylek slinou, její kamarád nataženou nohou matle táflování sedadla. Múza se zlobí: Hrozné chování a neúcta. Zrovna jako ta omladina, co dnes seděla za vámi a vedle vás v divadle.
Společnost hrubne, múzo, a my koráme s ní.
2. 5. 2023
Národní divadlo Brno – Michael Frayn: Bez roucha. Překlad Jaroslav Kořán, režie Lukáš Brutovský, dramaturgie Barbara Gregorová, scéna Pavel Borák, kostýmy Markéta Sládečková, hudba Lukáš Brutovský, asistentka výtvarníků Monika Baršová. Premiéra 28. dubna 2023 v Mahenově divadle v Brně.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 825)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
