Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 723)
Dobrý den, mistránku, švitoří múza. Jestlipak víte, jak tomu bylo za časů ušatých čepic? Zamyslím se. Jak tomu bylo, se nepamatuji, ale jasně si vzpomínám, jak jsem hrál u Bezručů v ušaté čepici medvědáře Kubu. Byly tam pěkné písničky.
Vladislav Vančura: Kubula a Kuba Kubikula (režie Karel Vašíček, výprava Miroslav Melena, hudba Zdeněk Pololáník, prem. 22. 10. 1968, Divadlo Petra Bezruče Ostrava). Foto archiv
Múza začala zpívat: Jedna malá nožička, také to má ráda… Slova jste převzali z Halasovy knížky veršů pro děti Do usínání, melodie k nim napsal hudební skladatel Zdeněk Pololáník. Moc hezká inscenace.
To už je tuze dávno. Hrávali jsme v sále pro čtyři sta malých chacharů, a někdy to byla velká fuška… Žel, mnozí moji kolegové už nejsou… Honza Odl hrával kvičící Barbuchu… O nějaký rok později se mu splnilo přání, zemřel při představení přímo na jevišti…
Brzděte se smutkem v těchto smutných dobách, Kubo! A dejte se do gala, u Mahenů mají premiéru. Medvědáře bude hrát mistr Veselý. Vidíte, to je jméno do dnešních dnů… Veselý. Vesele jen vesele, vyskoč Kubo z postele…
Lidí milí, není nad to mít veselou múzu.
Jedeme tramvají a do roušek zpíváme: Jedna malá nožička, také to má ráda…
Mistr Veselý v báječně padnoucím obleku vítá diváky. Foto archiv NdB
U Mahenova divadla vystupuji, houfem dětí se prodírám do prostor Malé scény. Pán v buřince hraje na klavír. Mistr Veselý v báječně padnoucím obleku vítá diváky. Múza špitá: Pršelo, foukalo, zima byla. Mistr Veselý smeká klobouk a mává.
Fešák, principálovi to sluší, říká Mab .
Usedám za záda pianisty.
Za časů chlupatých čepic řeklo se Dobrý den, anebo Tě pic, pic, pic, tě pic! Foto archiv NdB
Prostor je rozdělen žlutým závěsem na poloviny. Zpod něj vidět drobné praktikáblové ostrůvky. Zvědavost překvapených dětí se zvětšuje. Kde se vlastně bude hrát?, ptá se múza.
Závěs je odhrnut, principál sundává sako a stává se medvědářem. Paní principálová vykouzlí zpod plachetky plyšového medvídka a klavírista tříská do klapek piana. Herci zpívají: Za časů chlupatých čepic řeklo se Dobrý den, anebo Tě pic, pic, pic, tě pic!
Múza špitá: Tento způsob Vančury mi připadá poněkud jako jarmareční podívaná!
Je to takový kolotoč dobré nálady… Foto archiv NdB
Sedím, koukám, usmívám se. S režijní koncepcí problém nemám. Herci jsou obratní, kejklí s údy, loutkami i s rekvizitami. Hrají na hudební nástroje, dobře vyslovují, skvěle zpívají, komunikují s diváky a děti živě reagují. Je to takový kolotoč dobré nálady.
Jen strašidelné strašidlo Barbucha zřejmě není pro děti tím pravým ořechovým. Jejich soustředěnost na chvíli opadává, ale je to jenom na oka mrknutí.
Jen strašidelné strašidlo Barbucha není pro děti tím pravým ořechovým… Foto archiv NdB
Pomyslná procházka obcí Vařeček a Hrnců. Zpívání písničky: Náš dům má křivé zdi, po domácku zděné, když někdo zaklepe, tak mu otevřeme…, vše vrací k pohodě a smírnému zamyšlení. Hodinka s herci hrajícími Vančurovu pohádku po svém je u konce.
Protagonisté se děkují. Monika Jelínková, Pavel Čeněk Vaculík a Martin Veselý se usmívají. Tleskám ze všech sil.
Veselé představení do smutných časů… Foto archiv NdB
Múza říká: Veselé představení do smutných časů.
Díky za ně, dodávám.
V tramvaji je ticho. Nikdo nemluví, lidé netelefonují, naslouchadla zastrčená do uší, které jen naslouchají…
Brno – Komín, 26. 2. 2022
Národní divadlo Brno – Vladislav Vančura:Kubula a Kuba Kubikula. Režie Jiří Jelínek, dramaturgie Barbara Gregorová, výprava Barbora Čechová, hudba Zdeněk Král. Premiéra 25. února 2022 Mahenovo divadlo – Malá scéna, Brno.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 723)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
