Divadelní noviny Aktuální vydání 4/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

4/2024

ročník 33
20. 2. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 710)

    Od chvíle, kdy jsem spatřil Oldřicha Nového dovádět s Veronikou Butorovou v představení Mamzelle Nitouche, zatoužil jsem být hercem operety.

    Od chvíle, kdy jsem spatřil Oldřicha Nového v představení Mamzelle Nitouche (r. Oldřich Nový, prem. 27. 11. 1953, Divadlo hlavního města Prahy), zatoužil jsem být hercem operety. Foto archiv

    Do myšlení se vedrala múza Mab. Žel, osud, prevít, byl proti. Opereťákem jste se nestal…

    Moc jsem texty prožíval, dělal psychologické pauzy…

    Kolegové vám říkali, až budeš odcházet, dej klíče pod rohožku!

    Což o to, muzikálové role jsem zvládl, leč setkání s těmi operetními mi souzeno nebylo…

    Múza spustila: Za divadlo Floridór, za dívčí ústav Celesten.

    Začaly se mi klížit oči.

    Nespěte, divochu. Nasaďte masku na tvář, letíme do Salzburku na festival. V Mozartově rodišti kraluje Jacques Offenbach a jeho Orphée aux enfers / Orfeus v podsvětí.

    Mžourám, nemohu se probrat. Orfeus (Joel Prieto), urostlý krasavec s houslemi pod bradou, poskakuje, jako by byl loutkou. Jeho manželka Eurydika (Kathryn Lewek), plnoštíhlá inteligentní krasavice, mu spílá. Texty za ně mluví úslužný slouha v třpytivě se lesknoucím úpletu (Max Hopp). Předvádí také scénické ruchy a zvuky. Třeba vrzající dveřen či klapot podpatků. Zpěvní party však k překvapení pějí aktéři sami.

    Eurydika, plnoštíhlá inteligentní krasavice, Orfeovi spílá. Foto ČT

    Něco málo historie, špitla múza. Orfeus v podsvětí, poprvé uvedený v Paříži roku 1858, je považován za první klasickou celovečerní operetu. Offenbach použil prostředí řecké mytologie. Jde o parodii Gluckovy opery Orfeus a Eurydika. Libretista Ludovic Halévy nešetřil satirickými šlehy na tehdejší společenské a politické skandály.

    Bohatě kostýmovaná je suita hašteřivých bohů. Foto ČT

    Pěvecké výkony jsou excelentní, orchestr hraje výtečně, diváci nadšeně aplaudují. Jen pojetí role Plutova  služebníka Johna Styxe (Max Hopp) je matoucí, i když vtipné. Procítěně zpívaný kuplet krále Arkádie působí jako z jiné komedie. Dokonalá je uměřeně noblesní představitelka Veřejného mínění (Anne Sofie von Otter) doprovázející Orfea. Bohatě kostýmovaná je suita hašteřivých bohů a hříšně vyznívá lascivní podsvětí. Svůdce Eurydiky Pluto (Marcel Beekman) běhá po jevišti s třapcem odkrytého ohanbí. Pekelný galop tančí nestoudní pánové v sukénkách čertic.

    Diváci jásají. Pálí mě oči.

    Múza brouká melodii kankánu. Foto ČT

    Múza brouká melodii kankánu. 21. prosince 1965 měla v divadle Na hradbách premiéru inscenace režiséra Rudolfa Kulhánka pod taktovkou dirigenta Emanuela Punčocháře. Orfea hrál tenorista Josef Veverka, Eurydiku sopranistka Inka Slavíková, Jupitera věhlasný komik Arnošt Škoda, Dianu Jarmila Krátká a Veřejné mínění Marie Tomšů. Spolupřekladatelem libreta byl dramaturg Ivo Osolsobě. (Více zde.)

    To byla velmi odvážná inscenace. Moc se o ní mluvilo…

    Ivo Osolsobě napsal do programu: ´Jde o apokryf´, řekla Mab a usmála se.

    Režisér měl prý co dělat, aby představení obhájil…

    Nesmyslné hře nelze žádnou úpravou ublížit. Foto ČT

    Múza pokývala hlavou a pokračovala v textu pana dramaturga. Nesmyslné hře nelze žádnou úpravou ublížit, upravujeme tak co můžeme. Vkládáme do úst hrdinům současné vtipy, anachronizmy, aktuální narážky, zkrátka obkládáme hru zvenčí aspoň miligramy žertů. Zatím uvnitř hry zůstávají celé megatuny humoru nevyužity, neobjeveny a nerozpoznány. Jedině hudba nám připadá skutečně klasická, pro dodnes obecně známé melodie a kompoziční umění – a jedině pro ni jsme ochotni Orfea hrát. Je to veselé, roztancované a rozezpívané podobenství o lidech a pro lidi, nebo – super módním výrazem opsaným z Garaudiho, je to model lidských vztahů. Model v pravém slova smyslu. Roztomilá, miniaturní, vtipná a krásná hračka, se kterou stojí za to si vyhrát i pohrát, protože mnoho a mnohé naučí. Model přesný a moudrý ukazující Orfea a Jupitera, ale říkající tím neobyčejně nahlas o lidech, kteří jednají ne tak, jak to cítí, ale jak to slyší a kteří – tak jako Orfeus v závěrečné scéně – nakonec ani nevědí „čí jsou“, kteří jsou sami sobě cizí.

    Dobrou noc… Foto ČT

    Mab, ono je to všecko takové nějak současné. Jsem však ospalý. Nezlob se. Dobrou noc…

    Brno – Komín, 11. 1. 2022


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 710)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,