Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2024

ročník 33
14. 5. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 680)

    Je takové chladno, že ani vlaštovky neloví, protože není co. Hmyz nelétá. Múza je praktická: Nabalte se, do pandemických bran přichvátal podzim. Na sedadlech letní scény možná zažijete jinovatku.

    Vejminek 28. srpna. Foto Facebook (zde)

    Překračuji kalužinky, obcházím kaluže, baťůžek mě hřeje do zad. Pódium je v kotlince, jeviště kryté plátěnou střechou, herecká šatna ve stanu za ní. Uprostřed praktikáblového stupně je namalováno bílé srdce a dvě šipky. Jedna míří nalevo, druhá doprava. Pro koruny stromů nevidět nebesa.

    Sedím v čepici, kolena si chráním batohem, nos dýcháním do respirátoru. Nezbedný chlapeček se směje: Maminko, hele, mumie…

    Dovolím si upozornit, že arteakt, který nyní zhlédnete, není instalace, intervence ani infiltrace… Společná fotografie dramaturgyně, autora hry, autora písňových textů a představitele hlavní mužské role Vejminku. Foto Facebook (zde)

    Pět reflektorů bliká jako o pouti. Na jeviště vstupuje Jan Šotkovský: Dovolím si upozornit, že arteakt, který nyní zhlédnete, není instalace, intervence ani infiltrace. Nejde ani o performance art, nevyužíváme principů site-specific ani neohledáváme provokativním způsobem hranice divadelnosti. Lze říci, že představení, které za chvíli zhlédnete, je činohra. Co hůř – tradiční činohra. V nejhorším slova smyslu tradiční činohra. Ale nebojte – s písničkami.

    Do blikání světel naběhnou dva herci a dvě herečky.

    Do blikání světel naběhnou dva herci a dvě herečky (zleva Miroslav Ondra, Petr Tlustý, Barbora Goldmannová a Kateřina Veselá). Foto Nikol Wetterová

    Múza povídá: Byla jednou jedna právnička, které řekli, že je žena bez espritu, a proto si nikdy nenajde muže s fluidem. A pak jednoho pátku na České ulici potkala muže, který jí přišel jako muž s fluidem. Nejdřív to vypadalo nevinně. Ale druhý den byly čarodějnice. A třetí den byl První máj. A čtvrtý den… No zkrátka romantická komedie. Z Brna.

    Skutečně. Aktéři hovoří o známých akvizicích brněnského „zlatého kříže“. Ulice Česká s obchody Zara, Baťa, náměstí Svobody s černým orlojem ve tvaru falu, úřad na náměstí Žerotínově či divadlo na náměstí Jakubském…

    Herci jsou hbití jako rtuť (Kateřina Veselá a Miroslav Ondra). Foto Nikol Wetterová

    Herci jsou hbití jako rtuť. Mluví rychle a srozumitelně. Hrají na klavír, housle, ukulele, kytary, akordeon. Skvěle zpívají a se slovy žonglují jako artisté.

    Dávají zapomenout na vlezlý chlad…

    Múza šeptá: Je to zvláštní představení. Jakoby prvotřídní reportáž z rozhlasového studia, ve kterém „blbnou“ všichni, včetně techniků i režiséra…

    Dodávám: Ztřeštěná komedie.

    Ztřeštěná komedie… (Kateřina Veselá). Foto Nikol Wetterová

    Když jevištěm pobíhají dívky v plavkách, mám po těle husí kůži. Když jedna z nich spustí Ej, nad Kamenkou, zelený pažit, co to dělají každý chce zažit, tleskám. A když chce hrdina zachránit situaci čtením Máchova Máje, je mi jako kdysi v mládí…

    Je zima. Spouští se déšť. Baldachýn z větví stromů milosrdně zadržuje padající kapky.

    Propletence dějů se uzlí, ale i rozplétají. Smích mi nadouvá roušku respirátoru. Mám strach o hlasivky aktérů.

    Propletence dějů se uzlí, ale i rozplétají (Miroslav Ondra a Kateřina Veselá). Foto Nikol Wetterová

    Z jeviště mluví hlas Dany Medřické: Znějí všecky zvony světa, ale já je už neslyším…

    Šrámek, Měsíc nad řekou…, šeptá múza.

    Představení je u konce. Snažím se o poklonu, ale raději ji nedělám. Schody jsou kluzké…

    Múza říká: Tohle byla komediální paráda. Vzpomínka na věk noblesně chytré operety a na tvůrce, kteří ji uměli dělat.

    Tohle byla komediální paráda (Kateřina Veselá, Barbora Goldmannová a Petr Tlustý). Foto Nikol Wetterová

    Prší. Roztahuji deštník. Šeptám: Bravo, BuranTeatr, bravo!

    Kolik vlastně každý aktér odehrál postav? Nestačila jsem to spočítat, ptá se múza.

    Řeknu: Hodně.

    Sklapnu deštník a unikám do tramvaje.

    Brno – Komín, 30. 8. 2021 

    BuranTeatr, Brno – Jan Šotkovský: Vejminek: Čarodky. Režie: Mikoláš Tyc, dramaturgie: Jitka a Jan Šotkovští, texty písní: Jan Duchek, hudba: Miroslav Ondra, kostýmy: Lenka Černá, světla: Anna Laborová, grafika: Jakub Rejlek, scéna: Mikoláš Tyc. Produkce: Jana Fišerová. Obsazení: Kateřina Ondrová, právnička, v nejlepších letech – Kateřina Veselá, Miroslav Veselý, všeuměl a flákač, lehce středního věku – Miroslav Ondra Ti ostatní – Barbora Goldmannová a Petr Tlustý. Premiéra 22. 6. 2021. Psáno z reprízy 28. 8. 2031 na Letní scéně BuranTeatru.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 680)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,