Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 665)

Monitor vrní, múza šeptá: Slunce je velký básník a strany lžou. Šeptám: Máme pár měsíců do voleb a strany nelžou, jen pózují a dláždí si chodníčky.

Vrnící múza. Foto Mab

Do Strakovky, do Strakovky, i k Neumětelům, špitá Mab.

Špitám též: Kapustičky málo, vojsk i Fortinbrasů více.

Múza vece tiše: Hamlet kouká z okna, cedí mezi zuby: „Ofélie, běž… do kláštera!“

Vzdychnu: Povětří se hemží hmyzem. Vlaštovky staví hnízda a jaro je chladné. Co dělat, múzo, co?

Jaro je tady. Foro Mab

Půjdete za zrcadlem doby. Do divadla…

S maskou na tváři, s certifikátem v klopě, škvírou a potají vniknout ve svatostánek umění a tam si nechat změřit teplotu, to pro mě není.

Mab zašeptala: Chápu. Pamatuji, jak říkával Jirka Pecha: „Kašpárku, do divadla? To mě už dávno nebaví.“

Pampelišky odkvétají. Foto Mab

Také se pamatuji, a to mu tehdy nehrozilo setkání s mutacemi covidu… Ach jo, múzo, do divadla nikoliv.

Pustíme zprávy, vrhnete se na současno.

Koukám, múzo, lidé jsou zmatení. Běhají s rouškami na půl žerdi i bez. A těch statečně železných bojovníků, křičících “Hrrr, na ně“ v naději, že za ně do zákopů půjdou ti druzí, co těch u nás je…

Mab tiše zanotovala: Čechy krásné, Čechy mé…

Zapadající Slunce nad Svratkou. Foto Mab

Tuhle píseň měl rád můj bratr. Zpívával mi ji do telefonu. Říkával, že si neumíme vládnout a že máme smůlu. „Sotva nám vyroste generace chytrých, vzdělaných a schopných jedinců, přijde osudová pohroma a ti nejlepší z nich jsou něčím zlikvidováni.“ Byl věřící a slušný člověk. Žil sám. Společníkem mu byl jen jeho mlčenlivý pes. Proto vedl dialog s rádiem a televizorem. Přel se s nimi a často jim i nadával. “Jste lháři a podvodníci. Copak je toto všecko k žití…“ Nadával jim až do smrti. Zemřel dávno.

Vím, špitla Mab. Před sedmi lety…

Ne, ne, dřív. Byl o sedm let starší.

Ach, ty sedmičky…

Zavřel jsem oči a usnul.

Brno – Komín, 1. 6. 2021