Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 545)

Povídá múza Mab: Je květná neděle, vezměte čepici, dejte si roušku, jedeme za ovečkami na Stránskou skálu. Překulil jsem se na bok, řekl: Tak to bude vůbec nejlíp, a spal dál…

Na loučce bělostné ovečky spásaly hnědou trávu. Mab ukazovala na fousatou travinu: To je odkvetlý koniklec…

Je to tady nějaké vyprahlé, Mab. Jako na Sinai. Já myslel, že natrháme ratolesti zelené květeny a pak půjdeme k Jeruzalému.

Ne, ne, pojedeme do Chrudimi, pravila múza. Tam to známe. Koukneme se na plakáty Alfonse Muchy a u řeky Chrudimky nalámeme rákosí…

Huňatému zvířeti trčely z hlavy uši. Vidíte, velikonoční beránek, dejte mu rohlík a on nám ukáže černou vlnku…

Zvíře mi olízlo ruku, v počítači cinklo a já se probudil.

Na monitoru zářil obrázek člověka, nad ním bylo napsáno Městské divadlo Brno – Šimon Caban, Aleš Březina: Muchova epopej. Řekl jsem: Mab, ty jsi kouzelná, a začetl se do řádků.

Na podzim roku 2010 měla na Hudební scéně premiéru další výjimečná inscenace, která rozšířila hranice toho, co lze považovat za hudební divadlo. Pro svůj původní projekt našel přední český choreograf, scénograf a režisér Šimon Caban inspiraci v životě a díle celosvětově uznávaného secesního výtvarníka Alfonse Muchy. Inscenace Muchova epopej s podtitulem vizuálně hudební divadelní zážitek byla další světovou premiérou, která byla vytvořena přímo pro naše divadlo. Dalším hudebním skladatelem, který se tak zařadil mezi „naše autory“, se stal Aleš Březina, autor tvořící napříč žánry, známý mj. i jako autor hudby filmové. Strhující příběh o muži, který se nechal unášet osudem a za svého života se nedočkal spravedlivého uznání, nabídl velkou hereckou příležitost pro Michala Isteníka v hlavní roli. A není nutné dodávat, že v této výzvě talentovaný člen našeho souboru bezezbytku obstál.

Mab se usmívala. Postavila přede mne hrníček s bylinkovým výluhem a řekla: Vidíte, jak je dobré mít svou múzu. Lípa, šípek, tužebník a bez černý, čajíček jak od maminky. Také jsem vyvětrala. Vezměte si patáka, ať se plíce nebojí a dáme se do toho. Záznam představení je z roku 2010. To jste působil v Divadle Polárka a měl vážné starosti, pamatujete?

Pamatuji…

Mab klikla na znaménko Start. Obrazovka potemněla, V její hloubi jiskří světýlka notových pultíků jako hvězdný roj v mlhovině Andromedy. Z reproduktorů se valí snivá hudba…

Svítá. Jeviště se probouzí. Dívčiny se otáčejí, ženci s kosami žnou, skřivanů zpěv stoupá k nebesům… Alfons Mucha za pecí, přikryt ovčím rounem, kreslí obrázky. Vzduchem poletují aršíky papíru, z provaziště sjíždějí bílé plochy pláten. Vše je v pohybu…

Vůně tužebníku a lípy mi stoupá do nosu. Múza šeptá: Pamatujete si Muchův rodný dům v Ivančicích?

Vícepodlažní, rohový. Pamatuji…

V Cabanově inscenaci se mnoho nemluví. Dialogy jsou krátké. Dominantní je pohyb předmětů a lidských těl, především však hudba. Malebně čarovná, všepřítomná, kapánek janáčkovská…

Mab šeptá: Nedivte se, Alfons Mucha byl sboristou svatopetrského chrámu, když Leoš Janáček zpíval v dómu augustiniánů na Starém Brně…

Michal Isteník v roli Alfonse Muchy je znamenitý. Vyzařuje z něj pozitivní energie. Je miláčkem davu i štěstěny. Usměvavou ikonou, bílou vránou třepetající se po skalinách osudu.

Mistrná režie jde ruku v ruce s choreografií. Je podtržena vynikajícím kostýmováním, nápaditostí kinetické scény, lyrickými plochami hudby a hereckými kreacemi.

Scénická dění se odehrávají v mlžných oparech. Osudy Alfonse Muchy se posouvají, změny exteriérů jsou patrny v koloritu hudby. Vídeň, Mnichov, Paříž… Alfons Mucha se umí orientovat. Vždy dokáže kolem sebe shromáždit spřízněné duše a získat vlivné mecenáše. Paříží zní harmonika, Paul Gauguin je mu parťákem.

Brilantní je scéna, ve které je demonstrován kvas vznikání nových uměleckých směrů. V průběhu přednášky je z kovových tyčí montována konstrukce funkcionalistické stavby. Když je hotova, za hlasitého třesku kovů se rozpadne.

Mab říká: Secese. Secese se stává pojmem a Alfons Mucha jejím uznávaným představitelem…

Nádherný je výjev tvorby plakátu herečky Sarah Bernhardt. Vtipně je inscenována plavba zaoceánským parníkem do Ameriky. Mucha píše na jedné straně dlouhého stolu dopis milované Marii Chytilové, ta mu na protilehlé straně stolu sepisuje odpověď. Mezi nimi pluje a houká dýmající loď.

Zavonělo thé. Múza přinesla horký čaj. Je úžasné, kolik historicky věrných postav dokázal Caban do inscenace vsunout. Objeví se Luděk Marold, malíř Mašek, Joža Úprka, příbuzná prezidenta Roosevelta, která Muchu nasměruje na turné po Americe. Mihne se zámožný podnikatel Charles R. Crane, který svými penězi podpořil Muchovu vizi dvaceti velkoplošných obrazů cyklu Slovanská epopej…

Napil jsem se voňavého moku a řekl: Je úžasné, jak jsou postavy koncipovány a zahrány, jak je organizován jejich pohyb a chod představení. Obdivuji výkon dirigenta a orchestru.

Dojemně je zachycena Muchova svatba… Chrudim, řekne Mab. Pamatujete, jak jsme byli v místním městském muzeu. V úctě opatrují kolekci mistrových obrazů a plakátů. Z fotografií se na nás usmíval pár novomanželů i šťastných rodičů nevěsty, paní Marie Muchové…

Pamatuji.

Inscenace spěla do finále. Alfons Mucha chová v náručí potomka, paní Muchová se usmívá…

Zaznívá potlesk, na monitoru běží titulky…

Mab říká: Je to velmi dnešní. Mucha totiž udělal chybu. Rozhodl se věnovat Slovanskou epopej Praze a národu. Zdarma. S podmínkou, že Praha postaví pro cyklus dvaceti pláten zvláštní výstavní pavilon… Ten samozřejmě postaven nebyl, a jak to tak vypadá, ani nebude. Ostatně, lze se domnívat, že kdyby nebylo peněz dobrotivého dárce z Ameriky, mimořádné umělecké dílo by vůbec nevzniklo…

Dopil jsem i druhý šálek voňavého čaje. Múza Mab mi naordinovala poslech Novosvětské symfonie Antonína Dvořáka v podání vídeňských symfoniků…

Pěkně se mi usínalo. Na strach z korona viru jsem zapomněl…

Brno – Komín, 7. 4. 2020

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 10. dubna 2020

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 545)

1. Zdeněk Pololáník

   

   Jaroslav Tuček
   si i v této neobvyklé době, kdy živá kultura zastavila činnost, diváci a posluchači se musí spokojit s přenosy dřívějších záznamů doma u rozhlasu a televize, našel úvodem k následující vzpomínce na krásnou inscenaci vhodné snímky a slova k probíhajícímu Velikonočnímu období, které probíhá v přírodě s každoroční přesností bez ohledu na společenské dění, byť celosvětové.
   Představení o malířích je vždy velice vděčné. Kromě epizod životních přiblíží lidem vliv doby a prostředí na invenci a jeho nejznámější obrazy ukáže v aranži jako živé obrazy. S podobným záměrem se svého času hrálo v Brně představení o Rembrandtovi a Goyovi.
   Tuček měl opět šťastnou ruku tímto připomenutím.

   11.04.2020 (17.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ