Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 52)

    Byla středa 23. Byl duben a bylo po Velikonocích. Dopsal jsem Mudrování o báječném festivalu, zašel jsem udělat nákup a pak se mořil s vařením týdenní polévky a pečením krůtích ramínek.

    Tucek-Buchty-poster

    Původně mně bylo všechno jasné. Dovařím, osprchuji se a v klidu pojedu za divadlem. Jenže ve finále jsem se zpotil. Svlékl jsem mokré tričko, opláchl obličej, vyfénoval opocenou hlavu, navoněl se svůdným roztokem a hupky hupky, letěl na tramvaj. Jízda z Komína k Mahence trvá 23 minuty. Držel jsem v dlani mobil, vstával ze sedadla, koukal na informační panel tramvaje. Četl názvy zastávek a sledoval čas. Musel jsem se tvrdě ukáznit, abych se znovu nezačal potit. Jak jsem tak neustále vstával a sedal, nějaký mladík řekl své dívce: Crazy Man.

    Ve vchodu do studentského Divadla na Orlí mě vítal starý známý, pan hasič, co má nové zuby. Tvářil se smutně. Měl nažehlenou košili a novou uniformu: Jejda, pane, vy jste dneska nějak na pěkno. Pan hasič se zadíval na mou károvou košili i na lufťáckou blůzu, pokýval hlavou a smutně řekl: To víte, já musím. Jsem ve službě. Hezoučká dívka s úsměvem jara ve tváři, mně dala vstupenku a program: Vítejte, přeji vám hezkou zábavu!

    FOTO JAN ŠULÁK

    Vítejte, přeji vám hezkou zábavu! FOTO JAN ŠULÁK

    Šel jsem po schodech. Kolem proudily svátečně oděné slečny s mladíky. Ve foyeru postávaly celebrity. Začal jsem se potit. Mezi návštěvníky prošel jevištní mistr v pracovním overalu a já si řekl: No co, budu se tvářit, že to, co mám na sobě, je divadelní kostým. Že dnes hraji. Prostě Crazy Man! Rozevřel jsem program a přestal jsem vnímat opovržlivé pohledy těch lépe oděných. Začetl jsem se: Petr Kolečko – Buchty a bohyně. Touží být bohyněmi, ale zatím jsou spíš tak trochu buchty. Začínající zpěvačka snažící se prorazit biblickým popem, nadaná psycholožka, jejímž prokletím je její krása, trenérka fitness, co se snaží vyposilovat si mozek z hlavy, a zapálená kuchařka nade vše zbožňující lokální suroviny. Co se stane, když se rozhodnou jít si za svými sny? Bude to napínavé, překvapivé, ale hlavně k popukání! Crazy komedie dramatika Petra Kolečka, spoluautora populárních seriálů Čtvrtá hvězda a Okresní přebor.

    Mladý hoch mně natrhl vstupenku a paní šéfová dělala, že mě nevidí. Sedl jsem si do první řady, sundal si bundu a ovázal ji kolem beder. Myslím, že jsem svému okolí dostatečně jasně naznačil, že patřím k představení. Dívenka za mnou prohlásila: Hele, má mokré vlasy. Druhá podotkla: Bodejť, má trému. Hrát v jeho věku, to není jen tak. Vytřel jsem si hlavu papírovým kapesníčkem a představení začalo.

    FOTO JAN ŠULÁK

    Jestli chce někdo uspět u mě, hudebního nakladatele vysokých kvalit, musí makat. Makat a nebýt blbej. FOTO JAN ŠULÁK

    Na dvou praktikáblech prostěradlo, bílá kapna, tedy postel. Na posteli dívčí tělo. K praktikáblům jsou přiraženy dvě vysoké kulisy, tvoří roh pokoje. Vyzáblý mladík se odívá. Přede řeč plnou vulgarismů a vět o tom, že jestli chce někdo uspět u něj, hudebního nakladatele vysokých kvalit, musí makat. Makat a nebýt blbej. Dívka Eva, studentka psychologie se oblékne, posbírá své švestky a viditelně neuspokojena mizí ve tmách.

    Uprostřed jeviště míchá kuchařinka Kristýna něco jako kaši. Při tom dovádivě vybízí svého bratrance, slavného seriálového herce Pavla k milostným vzruchům. Má totiž malou provozovnu, jídelnu, ve které vyvařuje výhradně z českých produktů a nemá zákazníky. Seriálový bratranec by jí mohl strávníky přilákat. Kristýna je babka feš, pusu má prořízlou, mele vlastenecké řeči o svém umění kuchařky jedině z tuzemských tovarů. Bratranec Pavel se jeví jako pomalá, leklá ryba. Za účelem tohoto kratičkého dialogu vymyslila scénografka restaurační stůl, dvě židle a nad něj zavěsila jakési dekorační potvorstvo. V praktikáblovém loži uvízlo mrskající se tělo samý sval a šlacha, začínající zpěvačka, blonďatá Nikol. Chrlí svou jednoduchou životní filozofii, jak se na to musí, aby se dívka vyšvihla do ranku slavných. Nakladatel Dan hovoří své: Makat a nebýt blbá.

    FOTO JAN ŠULÁK

    Čilá Nikol v duchu rady nakladatele Dana maká a maká. FOTO JAN ŠULÁK

    Lože i se stěnou přejede na střed scény a stane se cvičební plochou v posilovně. Čilá Nikol v duchu rady nakladatele Dana maká a maká, nechává si lámat ruce, nohy, hřbet mistryní fitness, sličnou Marií. Marie mele, udílí povely, její ruce popleskávají stehna, hýždě v jakémsi fitness grifu. Herecké stylizace aktérek jsou obdivuhodné. Svou kvalitou převyšují valéry žvatlavých textů o významu vypracovaného těla pro rozvoj tvůrčích činností. Mrskající se dívčí půvaby odplynuly ve tmě. V následném trialogu mladý profesor psychologie Kulhánek zkouší studenty psychologie, ctižádostivou, ambiciózní slečnu Evu a koktajícího, snad i slepého mladíka Marka. Výstup je obludný, absurdní. Chtivé obecenstvo se konečně chechtá. Profesor s tikem ve tváři chce být pedagogem progresivním a rád by napsal knihu na téma dívčích pnutí. Eva obhajuje dizertační práci, profesor by ji rád získal do lože. Student Marek je vlezlý, drzý i tajemný kretén. Všechno ví, všechno zná a je s profesorem v progresivním vztahu. Svou drsnou komikou připomíná anglického herce Atkinsona. Studentka Eva návrhům odolá. Dva posedlí psychologové se přesunou za výzkumem psychologie do fitcentra, kde jsou v rámci crazy taškařice ubiti růžovými činkami hbité cvičitelky Marie. Scénickým děním se proplétá somnambulní, ošklivě zlíčená postava monstra Jáchyma. Srandy kopec! Leč k popukání nikoliv.

    O přestávce jsem si rozvázal luft bundu, sundal ji z beder a pak oblékl. Z té třeskuté crazy taškařice mě totiž roztřásla zima. U dívenek jsem ovšem musel vyvolat dojem, že v druhé půli, už určitě do jevištního panoptika vstoupím.

    FOTO JAN ŠULÁK

    Nehybný kněz se v duchu crazy komedie stane hybným. FOTO JAN ŠULÁK

    Technici na vysokou kulisu zavěsili veliký kříž a před něj položili dvě rakve. Černou a hnědou. V kolečkovém křesle přivezli kněze. Studentka psychologie Eva pronese nad mrtvými kolegy pohřební řeč. Nehybný kněz se v duchu crazy komedie stane hybným. Nekřesťansky se na Evu sápe. Eva odolá. Kněze mydlí po hlavě deskami s pohřební řečí. Crazy!

    Chtěl jsem vstát a odejít. Strach, že by si diváci mohli myslet, že je to součástí komedie k popukání, mě v úmyslu zastavil. Crazy představení se prokousalo do závěrečné scény. Sešlost VIP pořádá raut. Vlastenka Kristýna je přinucena připravit cizácké menu. Drahou, smrtelně jedovatou japonskou rybu. Protože VIP šéf, majitel hudebního nakladatelství Roman, na drahou rybu má! VIP sešlost: herec Pavel, progerik Jáchym, zpěvačka Nikol, nakladatel Dan i jeho šéf Roman japonskou rybu sní a všichni v křečích zemřou. Jsou mrtví. Marie s Kristýnou, vražedkyně oděné ve vězeňské hábity, nacházejí k sobě svobodně rovný vztah. Nějak se jim do toho mísí psycholožka Eva, ale jak a proč, to už ani nevím. Byl totiž konec.

    FOTO JAN ŠULÁK

    Nějak se jim do toho mísí psycholožka Eva, ale jak a proč, to už ani nevím. Byl totiž konec. FOTO JAN ŠULÁK

    Vstal jsem, zapnul si blůzu na zip a dívenka za mnou řekla zklamaně: Kostým má jako ti herci a nehrál v tom. Otočil jsem se: Dámy, crazy komedie. Hrál jsem, ale nikdo to neví. Prošvihnul jsem výstup. Tak to na mě neříkejte! Crazy, dámy, crazy! A vypadl jsem z divadla jako cukrář.

    Cestou na tramvaj jsem si říkal, na to, že to byla poslední premiéra muzikálového ročníku, tak zpívali dost málo. Jediná písnička, co v představení byla, působila jako nedopatření. Ale co, herci muzikálu ukázali, že jsou připraveni na vše. I na tuhle crazy. Ti dokážou zahrát i telefonní seznam.

    Proboha, jakou crazy komedii nám přinesou léta příští? FOTO JAN ŠULÁK

    Proboha, jakou crazy komedii nám přinesou léta příští? FOTO JAN ŠULÁK

    Nastoupil jsem do tramvaje a vzpomínal, jak v operetě Na tý louce zelený hrál Jarda Štercl hajného Štětivce. Měl úžasný úspěch. Jeho komika byla přitom hodně obludná. Libreto operety bylo crazy, ovšem obsahovalo hodně písniček. Scénář Buchet je crazy, ale hudba jen scénická. Proboha, jakou crazy komedii nám přinesou léta příští?

    Ustýlal jsem postel. Jo, a scénografie byla také crazy. Hranatá, hamatná, neforemná. Scéna crazy, představení crazy, crazy svět.

    Dobrou noc!

    Divadlo na Orlí / Hudebně-dramatická laboratoř JAMU Brno – Petr Kolečko: Buchty a bohyně. Režie: Stanislav Polák. Asistentka režie: Ludmila Havelková. Dramaturgie: Jitka Šotkovská. Scénická hudba: Karel Albrecht. Scénografie: Lucie Halgašová. Produkce: Vítězslav Charvát. Osoby a obsazení: Nikol, začínající zpěvačka – Nikol Kotrnetzová. Eva, studentka psychologie – Natálie Tichánková. Marie, cvičitelka fitness v posilovně – Barbora Chrenková. Kristýna, amatérská kuchařka – Kateřina Falcová. Pavel, slavný seriálový herec – Pavel Režný. Dan, hudební vydavatel – Štěpán Kaminský. Kulhánek, mladý profesor psychologie – Jiří Ressler j.h. Marek, student psychologie – Marek Ouda. Jáchym, dj, progerik – Martin Tlapák j.h. Kněz – Jiří Ressler j.h. Roman, majitelhudebního vydavatelství – Marek Ouda. Paparazzi – Radim Kopecký. Premiéra 22. 4. 2014. Psáno z reprízy 23. 4. 2014.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 52)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,