Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 430)

    Dávný kolega Oldřich Celerýn hrál roli Vojcka v dobách dřevních mého hereckého života. S Oldou jsem se setkával na jevišti až do jeho předčasného skonu. Skočil z balkonu někdejšího Alkazaru, jak se kdysi říkalo hereckému domu na rohu ulice Veveří…

    Portrét Johanna Christiana Woycecka (1870). Repro Wiki

    Vzpomněl jsem na něj, když jsem putoval tramvají kolem sochy Mima stojící u monstrózní bílé budovy bývalého kina Alfa na představení hry Georga Büchnera a Miroslava Bambuška Woyzeck

    Okolo svítících světýlek hracího pultu postávaly postavy hudebníků. Foto Kateřina Barvířová

    Nebyl jsem zcela fit a mezi mladými návštěvníky HaDivadla jsem si připadal trochu nepatřičně. Zdolal jsem schody nezvykle vysoké divácké elevace a usedl pod kovovým stěžněm podivného ráhnoví bez plachet. Stěny někdejšího balkonu kina byly zahaleny do bílých látek. Okolo svítících světýlek hracího pultu postávaly postavy hudebníků. Stařík s plesnivým plnovousem držel v rukou saxofon. Na dně kotliny se povalovaly odpadky lidských činností.

    Psychicky narušený člověk se brodí smetištěm. Foto Kateřina Barvířová

    Psychicky narušený člověk se brodí smetištěm, s vlasatým pobudou sbírají do černých pytlů pro další použití vhodné předměty. Viditelně chorý muž šplhá po stěžni nad mou hlavu a s výkřiky odbojných vět rozhazuje mezi návštěvníky letáky. Komisní slizoun je sbírá, vkládá do skartovačky a vzniklé papírové chumle hází na hromadu. Ten chorý je Woyzeck, odpadky jsou rozcupovaná provolání.

    Ten chorý je Woyzeck. Foto Kateřina Barvířová

    Do uší mi zabzučela múza Mab: 3. června 1821 ubodal Johann Christian Woyzeck, syn parukáře a chudý voják, svou družku a matku sotva narozeného syna. Byl popraven roku 1824 v Lipsku na náměstí. Drama Woyzeck je dílem německého dramatika a básníka Georga Büchnera, který je začal psát pravděpodobně mezi koncem července a začátkem září 1836. Po jeho předčasné smrti v roce 1837 zůstalo dramatickým zlomkem. Rukopis se dochoval v několika náčrtech. Teprve 8. listopadu 1913 byl Woyzeck poprvé proveden na jevišti, a to v Residenztheater v Mnichově. Byl přeložen do četných jazyků a mnohokrát interpretován. Díky volnému řazení epizod ztělesňuje typ „otevřeného dramatu“. Patří mezi nejhranější a nejvlivnější dramata německé literatury. Řadu umělců inspiroval k vytvoření vlastních děl. A ještě: Woyzeck jako schizofrenní opera. Česko-německá připomínka nadčasového Büchnerova dramatického fragmentu.

    Lidské běsnění vložil režisér do rukou hudebníků. Foto Kateřina Barvířová

    Režisérův rukopis mě uhranul. Ošklivost bídy člověka vykreslil dokonale. Lidské běsnění vložil do rukou hudebníků. Niterné poryvy zla, kvílely housle, skřípala elektronika, třaskaly a chrastily bicí, chrochtal saxofon a chrčely pěvkyně. V životě jsem neslyšel tolik hrůznou, fantasticky realizovanou scénickou muziku… Její autor Tomáš Vtípil byl zároveň řídícím dirigentem režisérova hříšně ďábelského obcování.

    Woyzcek byl ubožákem, hlasatelem vzpoury i troskou a šíleným bláznem. Foto Kateřina Barvířová

    Pomatené jednání Woyzecka násobila režie promítáním trhaně rozervaných obrazů po zdech a záškuby záblesků oslepujících světel v kontrastu s tmou. Woyzcek nepříčetně řval německá slova. Mísil je s českými. Byl ubožákem, hlasatelem vzpoury i troskou a šíleným bláznem. Zalitý krví (rudou barvou) působil děs. Ale také vzbuzoval lítost. Protože boj o lepší život prohrál…

    Režisér do postavy Hejtmana obsadil herečku Simonu Pekovou. Foto Kateřina Barvířová

    Režisér do postavy Hejtmana obsadil herečku Simonu Pekovou. Dal jí do rukou berle a nechal ji nepříčetně běsnit, naplňovat zvrhlosti a choutky bohatého mocipána. K vrcholnému výkonu vyprovokoval Kamilu Valůškovou. Její Marie je zištná, proradná, živočišná, prodejná děvka. Hereččina vitalita hraničila s nepříčetností. V režisérově odporném představení vynikají všichni herci. Jsou ozvláštnění. Každý charakterově jinak pokroucený, zapamatovatelný.

    V režisérově odporném představení vynikají všichni herci. Každý charakterově jinak pokroucený, zapamatovatelný. Foto Kateřina Barvířová

    Mladí diváci představení ocenili silným, dlouhotrvajícím potleskem.

    Šokovaný jsem klopýtal po schodech a ploužil se uličkami.

    Mab řekla: Všiml jste si při odchodu bledosti návštěvníků? Ostatně jste bílý jako stěna… Není vám zle?

    Ne. Není mi dobře

    Brno – Komín, 21. 3. 2019

    HaDivadlo, Brno – Georg Büchner a Miroslav Bambušek: Woyzeck. Režie Miroslav Bambušek, výprava Jana Preková, hudba Tomáš Vtípil, dramaturgie Matěj Nytra, filmové projekce Martin Čihák, střih filmů Kateřina Vrbová, light design Jakub Kubíček, Adam Gazárek a František Kumhala, pohybová spolupráce Zuzana Sýkorová, citovaný překladcRudolf Vápeník a Ludvík Kundera, překladatelská spolupráce Wolfgang Spitzbardt a Jaroslav Achab Haidler. Obsazení: Woyzeck – Mark Kristián Hochman, Doktor – Jiří Miroslav Valůšek, Hejtman – Simona Peková, Marie – Kamila Valůšková, Tambor – Jan Lepšík, Ahmet – Jiří Svoboda, Markéta – Agáta Kryštůfková / Marie Ludvíková, Hospodský, Žid – Cyril Drozda / Miroslav Kumhala, Stařec – Miloslav Maršálek, Dívka – Magdalena Straková, Dav – Eva Pešová, Markéta Hasilová a další. Zpěv I – Jana Vondrů, zpěv II – Pavla Klusová, housle, elektronika – Tomáš Vtípil, barytonsaxofon – Vítězslav Holata, tenorové banjo – Josef Zámečník, bicí – Petr Fu. Premiéra 12. 3. 2019. Psáno z reprízy 19. 3. 2019.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 430)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,