Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 419)

    Jsem pamětník, a je to na mně, žel, i vidět. Pamatuji první československé uvedení muzikálu Cabaret v Redutě – překlad pořídil a režii měl Ivo Osolsobě, choreografii vyšperkoval Luboš Ogoun, v roli Sally excelovala Eva Veškrnová. Podařilo se mi zhlédnout i filmovou verzi Cabaretu s Luisou Minelli, a to několikrát…

    Současný absolventský ročník Ateliéru muzikálového herectví doc. Sylvy Talpové sleduji velmi pozorně. Jeho představení jsou atraktivní a udivují kvalitou inscenování.

    Na Orlí, jako na bále. Celebrity školy a znalci muzikálů se mísili s mladými ctiteli a ctitelkami. S múzou Mab jsme se nasoukali do předposlední řady a mlčeli. Mab četla v programu: V předvečer 20. listopadu 1966 ještě nikdo netušil, že se nová premiéra v The Broadhurst Theatre zapíše do muzikálové historie. Úspěšné seskupení, režisér Harold Prince, skladatel John Kander, textař Fred Ebb a libretista Joe Masteroff, uvedli svůj nový titul s názvem Cabaret. Inscenace se hrála tři roky, získala devět cen Antoinette Perry Awards a dosáhla na počet 1166 repríz

    Příběh o milostných vzplanutích několika hrdinů se odehrává v Berlíně třicátých let minulého století. Foto Monika Řeháková

    Příběh o milostných vzplanutích několika hrdinů se odehrává v Berlíně třicátých let minulého století, tedy na pozadí nastupujícího fašismu. Americký spisovatel Clifford Bradshaw si zde najde podnájem a vydělává si vyučováním angličtiny. Zamiluje se do lehkomyslné kabaretní zpěvačky Sally… 

    Koukám se skrze průzory mezi oblinami hlav dolů na hrací plochu. Pod první řadou, u klubových stolků, sedí diváci. Nachově sametové závěsy mají uprostřed čtverec ohraničený třemi lištami žlutavě zářících žárovek. Po pravé straně v růžku, na drobném pódiu hraje čtyřčlenný Kit Kat Band.

    Přibíhá hbitý kabaretiér. Foto Monika Řeháková

    Přibíhá hbitý kabaretiér. Jeho nabělená tvář a uplácnuté vlasy s pěšinkou uprostřed mu dodávají vzhled bezrohého satyra. Úzké rty zmalované červení zvýrazňují mnohomluvná ústa. Ta vypouštějí pošklebky, oplzlosti, cynické ironie. Škoda, že se neumějí uchechtávat a řehtat. Byla by to ústa ďábla. Prodejná děvčata a sexuchtiví jinoši poskakují, kroutí boky a zpívají Kabaret, kabaret… Kabaretní oponka se zvedá, v nachovém sametu je výklenek a v něm dvě lavice vytvářejí dojem vlakového kupé. Mladý, nemajetný Američan, spisovatel Clifford Bradshaw, cestuje z Paříže do Berlína. V kupé se seznamuje s Ernstem Ludwigem, obratným pašerákem, co má konexe. Vlakovým konduktérem je pan kabaretiér…

    Výklenek se stává pokojíkem s postelí i rejdištěm lehké ženy Fritzie Kost. Jejími klienty jsou námořníci. Je jich dost. Všechny hraje pan Kabaretiér… Bíle zmalovaný, do krátkých kalhot navléknutý kabaretiér je všudypřítomný. Organizuje, režíruje, dává nástupy. Tančí, zpívá, mluví a snad i prostupuje zdmi. Zjeví se na horní lávce, z tubusu portálu řve nadávky, vlétne na postel mezi milence, je ve střehu, nic mu neunikne. Chlípný, hnusný, krutý, ďábelský – uhrančivý komediant, pan Kabaretiér! Herecký výkon Dušana Krause je alfou i omegou úspěchu inscenace.

    Pěvecká hvězdička nočního klubu Sally Bowles je alternována. Foto Monika Řeháková

    Zvolený princip neviditelných nebo herci prováděných jevištních přestaveb spolu se zviditelněním záměrů konferenciéra, vrchního dohlížitele a manipulátora, dělají z inscenace divadelní událost.

    Režisér Martin Vokoun rozpoutal kolotoč blýskavé podívané na neřestnosti člověka pachtícího se za uspokojením a štěstím. Dal vyniknout jednotlivým talentům skvěle sestaveného ročníku studentů muzikálového herectví.

    Clifford Bradshaw v podání Daniela Mišáka je sympatický, poněkud naivní mladík, znovu a znovu zaskočený tím, co život přináší. Jeho vzpoura proti fašistické zvůli je pravdivá. Zrovna tak i bolest nad nestálostí lásky milované Sally. Pěvecká hvězdička nočního klubu Sally Bowles je alternována. Kristína Jurková ji prezentuje jako křehkou dívenku, která snad ani do drsného světa pufu nepatří. Svou zištnost a prohnanou mazanost pečlivě ukrývá. Je spíše lyrický typ. Rozhodnutí zbavit se potratem důsledků obcování hraje jako osudovou, tragickou hloupost. Sally Kristíny Kubačkové je ostřílená, lehkomyslná, smyslná, chtivá kráska schopná pro slast a kariéru učinit vše. Je svým způsobem obchodnicí, přelétavým motýlem. Nad Cliffordem má navrch. Těhotenství považuje za vzniklou komplikaci, která se musí odstranit.

    Pěvecká hvězdička nočního klubu Sally Bowles je alternována. Foto Monika Řeháková

    Tamara Dikyová je prvotřídní muzikálovou herečkou. Skvěle zpívá, dobře vyslovuje a obtížnou, stárnoucí majitelku nemovitosti pronajímající ubytování, Fröulein Schneider, hraje znamenitě. Spolu s Františkem Herzem, židovským obchodníčkem se zeleninou a ovocem Herr Schultzem, vytvořili báječný herecký pár. Jejich dialogy a pěvecká dueta měla kouzlo osobitosti. Záhadného muže s „dlouhými prsty“ Ernsta Ludwiga vytvořil Jan Ludva. Je dobráckým, poživačným chlípníkem pozvolna se měnícím v nemilosrdného fašistu. Přesný ve výrazu i v dikci. Kristína Orišková zvolila pro svou prostitutku Fritzie Kost nemravnou ženskost. Oplývala drzostí, vtipem, jednala přímočaře, sebevědomě. Příklon k fašistům u ní vyplynul z logiky věcí. Příjemnou skutečností bylo ztvárnění menších rolí klubových Girls a Boys. Kabaretní náladu a rytmus představení držel dobře hrající Kit Kat Band.

    Závěr představení tvoří tragické scény, kdy lidé, označeni žlutými hvězdami, jsou odvlékáni na cestu do plynových komor. Jemný opar halil exodus, smutek povlával divadlem. Nápaditou, trefnou choreografii navrhla a se studenty nacvičila Barbora Musilová. Pozoruhodná scénografie a dobové kostýmování je dílem Adély Vajdíkové.

    Jsou dobří… Foto JAMU

    Seděl jsem vedle dávného kolegy a prvního brněnského Kabaretiéra v památné inscenaci Iva Osolsobě, Milana Horského. Pokyvoval uznale hlavou, hodně tleskal a pak řekl: Jsou dobří…

    Múza Mab byla nezvykle zamlklá. Spěchala. Pravil jsem: Je mi líto studentů. Za půl roku jim pobyt v divadelním ráji skončí… Tato parta by si zasloužila možnost mít vlastní divadlo

    Mab se ušklíbla: Souhlasím s vámi. Hrají dobře. Ale, kdo by jim to jejich divadlo postavil?  

    Mrzlo. Nadechl jsem se, avšak Mab už byla pryč.

    Brno – Komín, 26. 1. 2019

    Divadlo na Orlí, Brno – John Kander, Fred Ebb, Joe Masteroff: Cabaret. Překlad: Jiří Záviš a Jiří Josek, režie: Martin Vokoun, hudební nastudování: Karel Albrecht, výprava: Adéla Vajdíková, produkce: Anna Sáčková, Kamila Hladíková, světlo: Jindřich Hudeček, zvuk: Jan Tranta, jevištní technika: Nikol Piškytlová. Hrají studenti 4. ročníku Ateliéíru muzikálového herectví JAMU doc. Sylvy Talpové. Premiéry: 24. 1.  a 25. 1. 2019


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 419)

    1. Zdeněk Pololáník

      Avatar

      Umění vytvořit slovy dokonalou představu děje,
      jako bych byl sám představení účasten, je jako v každém článku i divadelní inscenaci, který napíše Jaroslav Tuček je tak poutavé, že se čtenář článku stává spoluúčastníkem návštěvníka. Taktéž představí každou postavu jejího představitele s oceněním výkonu, popíše dynamiku jednotlivých scén a gradační vlnění celého průběhu jevištního dění. Na všechno je pamatováno a zhodnoceno, každého, kdo se inscenaci jakýmkoliv způsobem podílel. Vhodnou ilustrací jsou vždy i fota. Kdyby ještě zaznělo něco hudby, měl by čtenář představu vlastního zážitku.

      23.02.2019 (20.38), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,