Divadelní noviny Aktuální vydání 14/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

14/2019

ročník 28
3. 9.–16. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 413)

    V polovině loňského prosince premiérovali ve studentské Martě autorskou inscenaci Ateliéru výchovné dramatiky pro neslyšící Srdce v prachu, oči planoucí, poskládanou ze střípků životů hudebního skladatele Leoše Janáčka a indického básníka bengálského původu Rabíndranátha Thákura.

    Doháním zmeškané, vydal jsem se proto v příjemně se tvářícím večeru do známého divadélka v doprovodu múzy Mab… Bzučela mi do uší: Inspirací projektu je tvorba obou umělců, ale i paralely jejich osudů. Ambicí inscenace je, aby se s obrazy ze života i tvorby obou osobností mohli seznámit nejen slyšící, ale i neslyšící diváci. Důležitou a vizuálně přitažlivou součástí představení je proto i umělecké tlumočení do českého znakového jazyka. Černá Marta nás přijala do svého lůna.

    Na stěně se objevují titulky a aktéři oživují texty ilustracemi. FOTO JAMU

    Před námi v dolíku se bělá obdélníková plocha. Za ní stojí bílé pódium obestavěné bílými zdmi. V levém rohu pracovní stůl a židle. Na stěně promítán nápis Srdce v prachu, oči planoucí. Po pódiu se valí mlžný opar. Dva kloučci, Leoš a Rabíndranátha, poskakují jako rarášci…

    Vyslovené věty jsou převáděny gestikulací rukou a obličejů do podob znakového jazyka. Foto JAMU

    Princip inscenování je jednoduchý. Jako u starých němých filmů. Na stěně se objevují titulky a aktéři oživují texty ilustracemi. Je to chytré. Vyslovené věty jsou převáděny gestikulací rukou a obličejů do podob znakového jazyka. Zdá se, že všichni aktéři jsou muzikální. Čistě zpívají, drží rytmy písní, tanců, mají cit pro rytmus představení. Ovládají i umění pantomimy a jsou zdatnými herci. Lehce črtají charaktery postav, jak ty z dálného Orientu, tak i naše Moravany. Jsou ohební a elegantní.

    Čistě zpívají, drží rytmy písní, tanců, mají cit pro rytmus představení. Foto JAMU

    Vynikající hudební koláž Jana Kyncla dodává dobré hodince představení něhu i rozvernost. Jednoduché scénické řešení hýří kostýmovou barevností. Zadní stěna je využívána jako zívající brána, ve které mizí mrtví v dýmajících mlhách. Závěrečný oblak zahalí vše. I diváky…

    V působivém představení oplývajícím hereckým nadšením upoutali především David  Tchelidze v roli básníka Thákura a Marcel Krištofovič ztvárněním skladatele Janáčka. Znamenitá, do detailu promyšlená je autorská režie Adély Kratochvílové.

    Představení dělali lidé, kteří vědí, co je pěkné a jemné… Foto JAMU

    Klopýtal jsem tmou. Chodníčky Cihlářské ulice zarostlé nejsou, ale hrbolaté určitě.

    Mab chrlila věty. Jsem nadšená. Představení dělali lidé, kteří vědí, co je pěkné a jemné… Žádné další úchylné nesmyslnosti, které na jevištích spatřujeme, bohužel, čím dál častěji…

    Kouzelné bylo zvířecí hemžení kolem lišky Bystroušky. Zahalování indické dívky s červenou tečkou, kapkou zvanou bindi uprostřed čela, do předlouhého sárí… Zpívání lidových písní Polajko, polajko nebo Komáři se ženili… Nebo tanečky děvčat v kolových sukních s věnečky lučního kvítí na hlavě… Pamatuji si i obrazy vážné… Umírající Janáčkova dcera Olga volá: ´Tatínku, zahraj mi Pastorkyni, já už ji neuvidím…´ Také Thákurovo podobenství o ptáčcích, kteří se do sebe zamilují, bylo dojemné. Jeden žil v kleci a druhý na svobodě… Klec, představovaná světelným kuželem, je pro ně nepřekonatelnou překážkou… Indické ženě zemřelo dítě…

    Mab zrychlovala chůzi a já jí nestačil… Zmizela v oparu ulice Lidické.

    P. S. V závěru představení dirigoval Leoš Janáček svou skladbu pro smíšený sbor na text Rabíndranátha Thákura Potulný šílenec. Básníkova slova o člověku věčně hledajícím zlatý poklad jsou vytesána na náhrobním kameni skladatele… se silou vyhaslou, tělem sehnutým a srdcem v prachu jako strom, jenž byl vyvrácen…

    Brno – Komín, 18. 1. 2019 

    Ateliér výchovné dramatiky pro neslyšící, JAMU Brno – Adéla Kratochvílová: Srdce v prachu, oči planoucí. Scénář a režie: Adéla Kratochvílová, námět a supervize: Zoja Mikotová, damaturgická spolupráce: Veronika Broulíková, výprava: Dominika Hanzlíková, hudba: Jan Kyncl, zvuk: Štěpán Plucar, světla: Marta Koláčková, produkce: Helena Gricová. Spolupráce na uměleckém tlumočení: Radka Kulichová, Daniela Vacková. Hrají: Barbora Dvořáková, Monika Goldefusová, Aneta Hegyiová, Lucie Hrochová, Nikola Minářová, Michaela Sivčáková,  Marcel Krištofovič j.h., Petr Pidrman, David Tchelidze j.h. Premiéra 13. prosince 2018 ve Studiu Marta, Brno. Psáno z reprízy 16. ledna 2019.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 413)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,