Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 407)

    Generace SKRZ je volným sdružením nedávných absolventů vysokých uměleckých škol pokoušejících se dělat bojovné divadlo jinak. Za jejich zážitkovou přednáškou lákavého názvu Ráj jsem se vydal do divadla experimentu po boku múzy Mab.

    Uvaděčky byly nekompromisní. Máme pokyn pouštět o půl osmé. Program k představení nemáme. V předsklepí parádně nastavěné židličky se zaplňovaly mládím. Usměvavá dívčina seděla na stole, za jejími zády byl promítán obrázek palmy překrytý nápisem RÁJ.

    Vytáhlá krasavice pravila: Jsem herečka na volné noze… Foto Nikola Minářová

    Vytáhlá krasavice pravila: Jsem herečka na volné noze, jmenuji se Alžběta Vaculčiaková. Než jsem si stačil uvědomit, že jde o majitelku noh hezkých, slečna sedící na stole řekla: Jmenuji se Tereza Stachová, máme v Bratislavě divadelní soubor…

    Slečna sedící na stole řekla: Jmenuji se Tereza Stachová. Foto Nikola Minářová

    Obrázky na stěně se daly do pohybu a dívky se rozpovídaly o přírodních scenériích dalekých zemí. Fotografie z Indonésie a Srí Lanky. Lidé, jejich obyčeje, zvyky, chudoba, co cti netratí, skromná obydlí a domestikovaná zvířata.

    Vypravěčky chválily skromnost a poctivost živobytí vesničanů i jejich ohleduplný vztah k přírodě. Foto Nikola Minářová

    Vypravěčky chválily skromnost a poctivost živobytí vesničanů i jejich ohleduplný vztah k přírodě. Nadšeně líčily svá odskočení z civilizovaných světů do dob prvobytně pospolných, ve kterých podávání slazené kávy je výrazem přízně. Čím sladší, tím větší úcta k hostům. Z promítaných obrázků bylo patrno okouzlení bohatších, co mají potřebné prostředky umožňující dovolenkové výlety za poznáním. Zajímavá byla poznámka o návratu cestovatelek z pozemského ráje do podmračené Bratislavy, mezi lidi zahloubané do mobilních displejů…

    Povídavé dívky si plácly a pozvaly nás na podívanou do potemnělého sklepního sálku. Foto Nikola Minářová

    Povídavé dívky si plácly a pozvaly nás na podívanou do potemnělého sklepního sálku.

    Obnažená kaskáda praktikáblů v geometrickém rozložení s obdélníkovou jámou uprostřed a jedním našikmeným plató směřujícím k jejímu dnu evokovala pohled na vyhlazené ledové kry po mrazivé noci. Drobnější dívka prováděla na nakloněné rovině praktikáblu batolivé pohyby. Svezla se po zadku z plochy, vstala, vzpažila ruce a jako náměsíčná prošla pomyslnými stezkami kolem jámy a po chvíli se rozplácla na jejím okraji. Do stále se opakujícího rituálu hovořil mužný hlas o turismu…

    Pod vahou jejího těla jedna praktikáblová kra ujela. Foto Nikola Minářová

    Blonďatá kráska přiskákala do dění z ledové hory. Pod vahou jejího těla jedna praktikáblová kra ujela. Z nově vytvořené jámy hlas hovořící o turismu zazněl zřetelněji. Drobnější dívka vzniklou překážku začlenila do robotické sestavy… Bloudění blondýny praktikáblovou pustinou bylo vervnější. Hledání možnosti vytržení ze stereotypu společenství živelnější.

    Dívky však našly východisko, společnou cestu za štěstím. Foto Nikola Minářová

    Dívky však našly východisko, společnou cestu za štěstím. Jako lítice vyběhly ze sálu. Zkoprnělí diváci čekali, co bude dál. Zatleskal jsem a odešel…

    Múza Mab pravila: Co to bylo? Protest, nebo propagace turistiky? Nebo snad chvála volné lásky? Ach jo, ztracený večer.

    Proč? Byla to generační výpověď o době, kterou žijeme. Řekl jsem a uklouzl po umrznutém dláždění…

    Brno – Komín, 7. 1. 2019

    Umělecká platforma Generace Skrz, Brno –  Ráj, zážitková přednáška. Inscenace vycházející z novinových článků Magdaleny Rajo a z knihy Jenie Dielemans v dramaturgii Miroslava Lukačoviče. Režie Jakub Liška, hudba Dávid Petráš. Hrají: Alžběta Vaculčiaková a Tamara Stachová. Premiéra 6. 1. 2019. CED – sklepní prostory.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 407)

    1. Zdeněk Pololáník

      Avatar

      Poslední věta článku Jar. Tučka
      vystihuje jeho dojem z návštěvy Zážitkové přednášky. Co si asi odnesli ostatní návštěvníci?

      12.01.2019 (20.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,