Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 401)
Juraj Janošík byl zbojník. Odbojných chmatáků, vraždících lapků, co putovali po horách, po dolinách však bylo mnoho. Proč se zrovna Janošík stal zosobněním muže šlechetného, který bohatým bral a chudým rozdával?
Socha Juraje Jánošíka tyčící se nad jeho rodnou vsí Terchová. Je vyhotovena z ušlechtilého ocelového plechu v nadživotní velikosti (na výšku má 7 a půl metru). Odhalená byla roku 1988 při příležitosti oslav třístého výročí zbojníkova narození. Autorem je akademický sochař Ján Kulich. Foto archiv
Ej, u toho ohníčku jedenáct zbojníčků, dvanáctý Janošík.
Jiří Mahen, básník, spisovatel, dramatik, někdy v roce 1909 napsal hru Jánošík. Na podkladě legend proniklých do lidové slovesnosti a uměleckého písemnictví stvořil báj o člověku toužícím po svobodě a bohabojném životě ve světě spravedlivém, ve kterém kmán bude roven pánu svému. V roce 1935 vtiskl Mahenově hře Martin Frič filmovou podobu. Mahenem vymyšlený příběh spravedlivého zbojníka se stal ustálenou verzí – ano, tak tomu bylo…
Martin Františák situoval rozloučení s mýtem své mladosti do mramorových stěn obřadní síně krematoria. Na katafalku pod rubáš ukryl tělo Jánošíkovy matky. Pan farář měl dojemnou kázeň a zbojničtí grobiáni v černých mantlech pokrývali zesnulou rudými květy. Za katafalkem popojížděla ženská postava v kornoutu bílé suknice na kolečkových bruslích. Podobala se soše svaté Lucie, ale spíš to asi byl obraz smrtky.
Do síně pronikalo hřmění střelby. Dva moderní pochopové zatkli truchlícího otce. Otec, navléknutý do ubohé košile, se nebránil. Později ho šviháci pochopové přivezli na plošině vozíku určeného k přepravě palet. Zmučený otec zemřel. Pochopové vykřikovali: Na robotu…
Jánošík s kněžským kolárkem na krku bědoval nad mrtvými rodiči. Foto NdB
Housle, violoncello a tóny smutku, Jánošík s kněžským kolárkem na krku bědoval nad mrtvými rodiči. Bylo to všechno takové nějak studené, ostatně jak už pohřby bývají…
Herci se překonávali. Hráli zbojnické frajery s vervou dvacetiletých mladíků. Hozený parakotoul mistra Grygara by zajisté obstál i v taneční soutěži StarDance.
Herci se překonávali. Hráli zbojnické frajery s vervou dvacetiletých mladíků. Foto NdB
Režisér Františák střídal epizody zbojníků s valaškami se scénami chlapů vyzbrojených revolvery, kostýmovaných do podob partyzánů za dob německé okupace. Někteří hráli na elektrické kytary. Jánošíkovi vložil do úst monolog Mahenem psaný pro postavu studenta teologie, a učinil tak z kapitána drsných lapků šiřitele naivní myšlenky: Loupit ano, ale bližního svého nezabíjet.
Františákovy úpravy posunuly Mahenovo drama do podoby lidového muzikálu. Obtížné pěvecké party sborů i sól zvládali aktéři na velmi dobré úrovni.
Františákovy úpravy posunuly Mahenovo drama do podoby lidového muzikálu. Foto NdB
Trumfovým esem představení se stal výkon Dominika Telekyho v titulní roli. Výtečně zpívající, skvěle vyslovující herec udivoval bleskovými ornamenty skoků, střelhbitým kejklením s valaškou i profesně zvládnutou výbušností. Teprve v okamžiku chrlení jmen kamarádů zbojníků si diváci mohli uvědomit, že Teleky je rodem pravověrný Slovák.
Trumfovým esem představení se stal výkon Dominika Telekyho v titulní roli. Foto NdB
Při děkování byl herec poctěn hlasitými výkřiky bravo!
Znamenité kostýmy Markéty Sládečkové hýří barvami. Pompézní scéna Marka Cpina je variabilní, umožňuje režisérovi držet inscenaci ve svižném tempu.
Mají pravdu ti, kteří tvrdí, že hrát pět dějství hry Jiřího Mahena bez podstatných dramaturgických zásahů nelze. Martin Františák jejich tvrzení přijal jako výzvu. Podstoupil riziko kritických ohlasů a převyprávěl příběh legendy o Jánošíkovi nově a po svém.
Martin Františák převyprávěl příběh legendy o Jánošíkovi nově a po svém. Foto NdB
Múza Mab pravila: Tak nevím, někteří diváci se o inscenaci vyjadřovali dost nelichotivě. Jeden výraz nemohu ani citovat…
Je to možné… život i tak půjde dál… Alespoň doufám… Byla zima. Chlad mě provázel i cestou v tramvaji. Teprve doma u počítače jsem roztál. Zadřímal jsem a měl horečnaté sny. Zakuklenci v kápích mě věšeli. Na hák, za levé žebro… Zpocený jsem hulákal: Ej, kamaráti moji, tu ma nenechajte…
Není dobré usnout nad klávesnicí. Po probuzení můžete zjistit, že jste si vymazali paměť…
Na Královej holi, jasný ohník horí, okolo ohníčku jedenáct zbojníčků, dvanáctý Janošík…
Brno – Komín, 16. 12. 2018
Národní divadlo Brno – Jiří Mahen, Martin Františák: Jánošík Revisited. Režie: Martin Františák, úprava Mahenova textu: Martin Františák, dramaturgie: Lucie Němečková, scéna: Marek Cpin, kostýmy: Markéta Sládečková, hudba: Nikos Engonidis, pěvecké nastudování: Petr Svozílek, asistent režie: Petr KlariN Klár. Osoby a obsazení – Jánošík: Dominik Teleky j. h., Ilčík: Tomáš David Garaj, Kněz: Jaroslav Kuneš, Hrajnoha: Jan Grygar, Adamčík: Martin Sláma, Putnok: Pavel Doucek, Uhorčík: Petr Halberstadt, Harala: Josef Králík j. h., Gajdoščík: Jaroslav Dostál j. h., Vlček: Petr Bláha,,Michalčík: David Kaloč, Ďurica: Vladimír Krátký, Mucha: Jiří Pištěk j. h., Otec Jánošíka: Vladimír Krátký, Anka: Elena Trčková, Matka Anky: Monika Maláčová, Samko: Tomáš Žilinský j. h., Šandor: Bedřich Výtisk, Šandor´s Panters : Jakub Šafránek, Martin Veselý, Cigánka: Jana Štvrtecká, Ďuricovi synové, Kněz: Šimon Bilina, Radek Melša, Jan Horák, Muzikanti: Jitka Šuranská, Nikos Engonidis. Premiéra 14. 12. 2018 v Mahenově divadle v Brně.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 401)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
