Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 379)

    V tajemném přítmí jsme překročili hrací plochu a usadili se na okraji diváckých míst. Ochotný herec Kumhala nám svítil baterkou na cestu a z amplionů do hudebních smutků lkal mužný hlas: V tvých bílých vlasech je krev, Aragone… Ve svitu baterky jsem na programu zahlédl větu: Všechnu moc imaginaci!

    Všechnu moc imaginaci! Repro HaDi

    Vstupy i východy byly uzamčeny, opozdilci brali za kliky. Marně.

    Hrací prostor se probouzel halením do snového oparu. Na průčelí lze číst nápis Musée du Cinéma, pod ní se lesknou obdélníky plakátů k filmům Godardovy Číňanky a Ukradeným polibkům Françoise Truffauta.

    Múza Mab velí, listuj v historii. Hlavou mi prolétne: Na jaře roku 1968 pařížští studenti spolu s pracujícím lidem protestují proti konzervativně orientované pravicové vládě generála de Gaulla. Jejich ideály jsou: emancipovaný svět, konec kolonialismu a boj proti autoritářství. V témže roce 21. srpna je v Československu násilně potlačené hnutí Pražského jara vpádem vojsk Varšavské smlouvy, což zdiskredituje levicové ideály na dlouhá desetiletí.

    Režisér J. A. Pitínský evokuje dávno uplynulé doby. Foto Kateřina Barvířová

    V hrací brázdě se promenují Pařížané. Studentská buňka zlaté mládeže osnuje svůj revoluční manifest. Pětice herců – Mark Kristián Hochman, Zbyšek Humpolec, Táňa Malíková, Magdalena Straková, Jiří Svoboda – křepčí v obláčcích rituálních dýmů z kouřených drog, demonstrují charaktery hraných postav i jejich touhy: revolucí změnit stávající řád. Jejich hrdinové věří v ideály komunismu, socialismus je jim cílem…

    Režisér J. A. Pitínský evokuje dávno uplynulé doby. Filmovými střihy vtahuje diváky do dramatických dění, cézurami vstupů filmové klapky je nabádá. Jde o divadlo na divadle. Takto se možná natáčela Godardova Číňanka.

    Filmovými střihy vtahuje diváky do dramatických dění. Foto Kateřina Barvířová

    Tempo akcí je zběsilé, jevištní dění strhující… Scénou vanou kouře. Trupy, paže i nohy aktérů v něm divoce kmitají. Smáčejí své tváře v krvavých mísách. Posouvání židlí evokuje zvuky palných zbraní. Jeden z revolucionářů se zastřelí…

    Je promítán titulkovaný úvod filmu Ukradené polibky Françoise Truffauta. Sledují jej lidé zvláštního ražení. Na scénu jsou nošeny dekorace. Z jednotlivých dílů vyrůstá zeď. Divadlem se rozléhá normalizační věta Husákova: Nech odpadne všetko oportunistické

    Kouří jointy a krátí si své nekonečno vzpomínáním na romantický svět filmu Ukradené polibky. Foto Kateřina Barvířová

    Pamětníci událostí osmašedesátého roku tehdejšího Československa sedí v jakémsi vetešnictví snově hospodské čekárny. Kouří jointy a krátí si své nekonečno vzpomínáním na romantický svět filmu Ukradené polibky.  Zakuklený štamgast vypráví historku o meditaci homosexuálů na téma, zda je zeď malována válečkem nebo polepena tapetou… Vášnivý sběratel gramofonových LP desek se prohrabuje obaly slavných titulů a vypočítává názvy nepokořených hudebních seskupení hvězdného nebe naší provenience. Plnoštíhlá dáma v nevkusně květovaných šatech mrská dlaněmi doleva a doprava a před sebe vystřeluje rčení: Tak nebo tak

    Scénou projde nahý starý muž s dlouhými šedinami rozpuštěných vlasů biblického poustevníka. Ohanbí má kryto ceduličkou: Poučení z krizových let. Po chvíli se vrátí. Tlačí před sebou vozík naložený dýmající hmotou. Možná uranem.

    Scénickou esej ukončuje režisér Pitínsky alegorií. Foto Kateřina Barvířová

    Scénickou esej ukončuje režisér Pitínsky alegorií. Do středu scény nechá přinést zabitou dívku. Do její mrtvé dlaně je vkládán symbol republiky, státní vlajka. Mrtvolnost ruky je překonávána násilím. Když už dlaň vlaječku udrží, je dívka i se symbolem státnosti zalévána živou vodou z červené konévky.

    Pitínského inscenace ´68 je představením mimořádným, po všech stránkách zdařilým. Souboru HaDivadla se podařilo vstoupit do nové divadelní sezony rázně a úspěšně.

    Šli jsme Josefskou ulicí. Mab řekla: Z toho ustavičného kouření a dýmů mě bolí hlava. Umělci nemohou kouřit v hospodách, tak si ordinují dýmavé seance v divadle.

    Odpověděl jsem: Možná je v tom záměr. Z viděného musí bolet hlava.

    V Komíně byl vzduch čistý. Unavený jsem kráčel tmou. Okna domů byla temná. Povzdechl jsem si: Co asi bude zítra? Co bude pozítří? A co bude pak…

    Brno – Komín, 13. 9. 2018

    HaDivadlo, Brno  – Matěj Nytra a kolektiv: ´68. Režie: J. A. Pitínský, dramaturgie: Matěj Nytra, scéna: Milan Nytra, kostýmy: Kateřina Kumhalová, Anna Chrtková, hudební spolupráce: Richard Dvořák. Hrají: Mark Kristián Hochman, Zbyšek Humpolec, Táňa Malíková, Magdalena Straková, Jiří Svoboda, Cyril Drozda, Jan Lepšík, Marie Ludvíková, Simona Peková, Kamila Valůšková, Miroslav Ukul Kumhala, Kateřina Kumhalová, Barbora Špatná, Markéta Hasilová, Eva Pešová, Karel Hanák Fláva. Mimořádné uvedení 3. 5. 2018. Premiéra 12. září 2018.

    ///

    Více na i-DN:

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 340)


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 379)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,