Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 372)

    Déšť nepřichází, listy stromů hnědnou a opadávají. Farmáři straší, že nejen brambory budou dražší. Je konec prázdnin, děti jdou do školy…

    Na podzim zde opět začneme hrát (Martin Glaser před opravovaným Janáčkovým divadlem). Foto Anna Vavríková

    Ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser v červené přilbici běhá po koridorech rekonstruovaného stánku Janáčkovy opery a hlásá do televizní kamery – na podzim zde opět začneme hrát.

    Věřím mu a těším se. Odpoledne půjdu radostnou novinu sdělit Rónovu koni. Je z bronzu, má velkou hlavu a stojí před místodržitelským palácem. Ve svém sedle nosí mlčenlivého markraběte Jošta. Už léta přijímají oba mnou sdělované radosti se stoickým klidem. Dobře se mi s nimi diskutuje.

    Také jim povím, že jsem kdysi dávno v Janáčkově divadle hrával a v jeho zdech se setkával s vynikajícími kumštýři. Často jsem se na chodbách zdravil s věčně chvátajícím dirigentem Václavem Noskem. S choreografem Lubošem Ogounem jsem na zkušebním sále konal rozcvičky a ohromeně koukal na jeho salta s vruty. S operním pěvcem Vilémem Přibylem jsem sdílel šatnu. Byla rozdělena na dvě části. V první stály líčící stolky s luxusními věšáky na kostýmy a za dveřmi místnost s klavírním křídlem. Oblékal jsem se do kostýmu a poslouchal Mistra, jak se rozezpívává. Volal na mě přes zavřené dveře: Omlouvám se, pane kolego, mám za chvíli na škole koncert, tak musím přebrat něco tónů…

    Operní pěvec Vilém Přibyl (10. 4. 1925 – 21. 7. 1990). Foto archiv

    Vyrůstal v Náchodě a v Hradci Králové, chtěl být lesníkem. Vyučil se elektrotechnikem… V jeho chování bylo něco obyčejného, zemitého. Rád jsem si s ním povídal.

    V novoročním představení Prodané nevěsty zpíval Jeníka. Stalo se něco neuvěřitelného, Mistr distonoval. Nedlouho poté se divadlem nesla zpráva, Vilém Přibyl je vážně nemocen. Když jsem uviděl jeho postavu vcházet do divadla, rozběhl jsem se k němu: Mistře, mám radost, že vás vidím.

    Měl přes plece zavěšenou mošnu a levou paži na pásce. Smutně se na mě díval: Pane kolego, jdu si do šatny posbírat noty.

    Vilém Přibyl v roli Dalibora s Naděždou Kniplovou jako Miladou (Státní divadlo Brno, 1961-64). Foto archiv NdB

    Mistře, kdy vás zase uslyším zpívat?

    To už asi nepůjde. Vypadám sice dobře, ale jsem chycený. Plíce nefungují, jak by měly. Pane kolego, pamatujte si, jsme tady jenom půjčený. Jednou na to také přijdete.

    Povídá se, že se nechal pohřbít na zahradě svého domu. Kde to je, nevím. Vědět to, zanesl bych tam kytičku…

    Brněnský operní soubor zahájí novou divadelní sezonu inscenací Smetanovy Libuše. Uvede ji v obrovité výstavní hale na Výstavišti.

    Viléma Přibyla jsem v roce 1964 slyšel zpívat roli Šťáhlava. Je to dávno a já byl tehdy studentíkem. Doufám, že se to nepozná, když si na Mistra při slavnostní zářijové premiéře Libuše tiše vzpomenu…

    Brno – Komín, 25. 8. 2018


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 372)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,