Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 367)

    Mirek Melena byl výtvarník, pedagog, scénograf a projektant divadelních domů. Poznal jsem ho v brněnském divadle na Výstavišti. Spolupracoval s dramatikem Sašou Lichým i s libereckou Ypsilonkou. O něco později jsme v noční Ostravě vozili tajné depeše do redakce ilegálního vysílače.

    Miroslav Melena. FOTO archiv DÚ

    Po dvaceti letech jsme se setkali na JAMU. Vedl jeden z ateliérů scénografie. Jeho studenti byli talentovaní a aktivní. Podařilo se mi narvat do nabitého programu Studia Marta den jejich klauzurních prací. Mirek mě při té příležitosti zasvěcoval do tajů tvorby návrhů scénických řešení, kostýmů a video expozic.

    O několik let později jsem bojoval s větrnými mlýny při přestavbě Divadla Polárka. V okamžiku, kdy bylo rozhodnuto, že se během měsíce přece jenom uskuteční rekonstrukce jeviště i hracího sálu a předseda správní rady mi sdělil: Máš na to pět milionů, tak se snaž, jsem málem upadl…

    Za půl hodiny na to, mě oslovil stavbyvedoucí: Předejte mi změny v projekci, doufám, že nebudou veliké. Řekl jsem: Veliké budou. Vždyť stavíme divadlo pro třetí tisíciletí… / A sakra… Prosil bych projekční výkresy! Prostavět za měsíc pět milionů, to není jen tak… / Zázraky okamžitě, výkresy do pěti dnů, pane. Musí se dořešit detaily… Kdyby věděl, že nemám ani nápad, co s hrůzným prostorem, asi by mě zabil.

    Jevišti dominovala těžkopádná, posuvná konstrukce loutkového divadla s propadlovými průlezy. Rovná plocha hlediště bránila dětem ve výhledu. Herce viděly od kolenou výše. Z horního portálu shlíželi dva Axmanovi pionýři…

    Kdykoliv do Polárky zavítám, pohladím očima modravé stěny. FOTO archiv DP

    Dělníci rovnali sbíječkami střechu. Všude prach a smrad, hrůzný kvil… V prašném mrholení se na jevišti zjevila postava – Mirek Melena. Jardo, všude slyším, že opět stavíš a že jako vždy jdou po tobě. Ale já tě nedám. Já to tady mám totiž vymyšlené. Vzal mi z rukou prováděcí projekt a řekl: Pozítří ti přinesu maketu sálu i jeviště.  Ty ji pánům stavařům předáš a oni zařídí vše potřebné. Budeš mít krásné divadlo

    Stalo se. Jako v pohádce. Stavaři posuvnými měřidly, odborně zvanými šuplera, přenášeli z makety míry do svých plánů, bourali portály, jeviště, hloubili jámy a neměli mě rádi. Proplatit maketu mi odmítli… Mirek se smál… Na to kašli, zůstane po nás příjemné divadlo a to je hlavní

    Kdykoliv do Polárky zavítám, pohladím očima modravé stěny a tiše řeknu: Měl jsi pravdu. Je to hezké divadlo. A má duši. Tvou

    Jsou prázdniny a Mirek už dávno není…

    Brno – Komín, 29. 7. 2018


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 367)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,