Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2019

ročník 28
1. 10.–14. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 325)

    Doba, kterou je nám dáno žít, se zdá být zmatená. Její zmatenost se odráží i na prknech jevišť, neboť ta znamenají svět…

    Studenti Divadelní fakulty JAMU uvedli ve Studiu Marta hru německého autora Rolanda Schimmelpfenniga Zlatý drak. Vpředu Barbora Bezáková – Asiat s bolestmi zubů, v pozadí Klára Anna Satinská – Muž v pruhované košili, Magdalena Straková – Hans/Mravenec, Petra Schovanková – Moderátorka. FOTO MATOUŠ ONDRA

    Studenti Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění uvedli ve Studiu Marta hru německého autora Rolanda Schimmelpfenniga Zlatý drak. Její děj je situován do současné čínsko-vietnamsko-thajské restaurace Zlatý drak, kde se mezi plotnami sporáků pohybují Asijci bez pracovních povolení.

    Mladí tvůrci v čele se studentem režie Miroslavem Lukačovičem proměnili hrací sál v zábavní podnik s dvěma protilehlými hracími pódii a stolovým zařízením pod červenými lampióny. Na stoly nakladli tvrdé karty s nabízeným menu.

    Ocitli jsme se v oku hurikánu… FOTO MATOUŠ ONDRA

    Na jedné z karet jsem četl: Ocitli jsme se v oku hurikánu. Nevíme kdy, nevíme jak. Nevíme, co je na druhé straně, jestli nás to nesmete. Musíme však někam jít – nestát. Chceme jít „SKRZ“. Skrz konvence, dogmata, apatii, skrz uměleckou zbabělost… Silou bezelstnosti. Kritikou současnosti. Růstem klidu. Záměrem tvorby. Šeptl jsem To je snad generační manifest, a vyschlo mi v ústech.

    Na hlavním pódiu – za průsvitnou fólií – tančilo polonahé chlapecké tělo břišní tanec. FOTO MATOUŠ ONDRA

    K ústřednímu stolu se dostavili bossové. Dramaturg Jakub Liška a režisér Miroslav Lukačovič. Lampióny potemněly, na hlavním pódiu – za průsvitnou fólií – tančilo polonahé chlapecké tělo břišní tanec. Pět postav si předávalo kartónové krabice a sypalo si z nich na hlavy polystyrenovou drť. Připomínaly živoucí roboty. Dvě čilé moderátorky se vemlouvaly do přízně návštěvníků usměvavým sdělením, že mladého Číňana, který přijel do Evropy hledat svou sestru a vypomáhá v kuchyni, strašně bolí zub. Nad hlavami diváků – propletena do konstrukce mostní lávky – prováděla něžná blondýna v pánském obleku cviky biomechaniky. Za mými zády na malém pódiu dva muži v dívčích sukních a s namalovanými rty vedli dialogy s ženami, které představovaly muže. Jedna byla dědeček a druhá milenec… Moderátorky pobíhaly restaurací jako servírky, ševelily do mikrofonů a mezi lampióny zavěšovaly kvanta virtuálních otazníků. Inscenace se ubírala od jednoho bodu k druhému, poté k třetímu a čtvrtému.

    Jednající postavy zápasily s problémy existence. FOTO ŠTĚPÁN ONDRA

    Jednající postavy zápasily s problémy existence: nedostatkem peněz, sexuálními touhami, nemohoucností stáří. Muži hráli ženy, ženy muže. Globální pomatenost konzumní společnosti dostávala na frak. Roztříštění příběhu na fragmenty rozházené po celé ploše pomyslné restaurace ztěžovalo divákům jejich chápání. Jen ti nejzkušenější a nejvnímavější se mohli dobrat poznání, že Číňanovi, který neměl na lékařské ošetření, byl vytržen bolavý zub hasákem, že mladík zemřel a poté byl vhozen do řeky. Že vytržený zub spadl do polévky a letuškou, která jej nespolkla, byl hozen do stejné řeky jako tělo. Že tělo i zub putovaly tam, odkud přišly, do rodné čínské vesničky…

    Představení o rozpadu hodnot společnosti mělo ve znaku nadšení bojovného mládí. FOTO ŠTĚPÁN ONDRA

    Mohli si povšimnout i jiné alegorie: příběhu hladové dívenky zvané Kobylka, která se stala obětí obchodně chlípných klientů zvaných Mravenci…

    Představení o rozpadu hodnot společnosti mělo ve znaku nadšení bojovného mládí zcela odpovídající duchu proklamovaného manifestu „SKRZ“.

    Brno – Komín, 21. 2. 2018 

    Studio Marta, Brno – Roland Schimmelpfennig: Zlatý drak (Der Goldene Drache). Překlad: Petr Štědroň, úprava: Jakub Liška, Miroslav Lukačovič, režie: Miroslav Lukačovič, dramaturgie: Jakub Liška, scénografie: Karolína Srpková, hudba: David Petráš, pohybová spolupráce: Tereza Stachová, zvuk: Petra Göbelová, Václav Zemánek, Lucie Pařízková, světlo: Vojtěch Matulík, Johanka Nováková, produkce: Nikol Hlávková, asistent produkce: Markéta Stehlíková. Hrají – Asiat s bolestmi zubů: Barbora Bezáková, Vnučka, Asiat: František Maňák, Mladý muž, druhá letuška Eva: Karel Vondrášek, Dědeček, barbie-fucker, muž s pruhovanou košilí: Klára Anna Satinská, Asiat, mravenec, prodavač potravin: Magdalena Straková, Žena v šatech, první letuška Inga: Mark Kristián Hochman, Moderátorka: Natálie Golovchenko, Kobylka, sestra Asiata s bolestmi zubů: Pavel Šupina, Moderátorka: Petra Schovánková, Asiat: Štěpán Princ, Asiat: Viktor Harangi. Premiéra  18. 2. 2018. Psáno z reprízy 19. 2. 2018.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 325)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,