Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 294)

    Vařil jsem kuřecí vdovský perkelt a chystal se na večerní setkání se slovinskými divadelníky. Přivezli do Brna svou verzi Tolstého Anny Kareniny.

    V Mahenově divadle bylo poměrně chladno a diváků tak akorát adventně. Z jeviště vanula studená strohost temných lávek lemujících snad Něvský prospekt. Nad hranou možná mostu se bělalo plátno asi nebes bílých nocí… Kovová zábradlí po stranách byla výraznými mantinely příštího toku dění o hříšné nevěrnosti Anny provdané za vysoce postaveného carského úředníka Karenina. Řekl jsem kamarádce Mab: Krása ženy je mnohdy prokletím nejen pro ni. Může se stát propastí

    Na bělostném horizontu byla promítnuta obrovitá hala moskevského nádraží… Anna Karenina přijela z Petrohradu navštívit svého bratra, aby mu pomohla vyřešit manželskou roztržku. Po sourozeneckém objetí se setká s pohledem elegantního důstojníka Vronského. Na peron vběhne bědující bábuška. Jejího muže přejel vlak – takové neštěstí, čtyři děti na krku, kdo nás bude živit… V rychlém sledu se střídaly krátké výjevy. Jejich dialogy šetřily slovy. Některé výstupy jednajících osob byly němohrou komentovanou svědkem. Téměř jako u soudu.

    Měl jsem pocit, že se dívám na publicistickou reportáž, že přede mnou snad jen listují albem fotografií. FOTO PETER UHAN

    První schůzka Anny s Vronským proběhla v podobě rituálního milostného tance. Annin návrat do Petrohradu, uvítání Kareninem, mihnutí se synáčka Serjožky byly oddělovány zatměními, rychlými střihy, které se střídaly s milostnými scénami. Měl jsem najednou pocit, že se dívám na publicistickou reportáž, že přede mnou snad jen listují albem fotografií nebo předkládají obrázky černobílého komiksu…

    Z mostního klenutí byly v temných prodlevách vysouvány hranaté díly obdélníkových tvarů sloužící k nápodobě sedaček, stolů, pohovek a lůžek. Při následných zatměních byly herci zasouvány zpět…

    O přestávce někteří znalci Tolstého odešli…

    Nebylo zřejmé, co inscenátory vedlo k dramatizaci mnohovrstevnatého románu tímto způsobem. Scházel mi ruský charakter ve scénování a vadila akademičnost vedení jednotlivých postav.

    Ve druhé části se horečný rytmus inscenace poněkud zpomalil. Sebezpytující monology Anny i její dialogy s Vronským se zdály být delšími. Její bloudění dlouhé. Z krásné, sebejisté a nevšední ženy se stala bytost nezvládající důsledky svého činu. Úlevu nenacházela ani v náručí Vronského. V posledním – meditativním – monologu prohlásila: Zbývá jenom smrt…

    Sebezpytující monology Anny i její dialogy s Vronským se zdály být delšími. FOTO PETR UHAN

    Nevzrušivá, dosti dlouhá inscenace byla zakončena jízdou rachotícího vlaku promítanou na velkou bílou plochu horizontu.

    I herecké děkování bylo skromnější… Obdržené květiny vděční aktéři házeli do obecenstva… Rudá růže od Karenina přiletěla na klín kamarádce Mab…

    Je dobře, že k nám jezdí divadelníci z daleka… FOTO PETR UHAN

    Šli jsme k nádraží. Řekl jsem: U hostujících souborů je výhodou, že jsou promítány překladové titulky. Díky překladu mohu konstatovat, že to snad mohl být příběh o jednotlivci a společnosti, která nemá prostor pro ty, kteří nedodržují její pravidla. Nu, snad mohli inscenátoři napsat na toto téma novou hru a netrápit se tolik s románem Lva Nikolajeviče Tolstého…

    Mab chovala růži a tu a tam k ní přivoněla. Najednou prohodila: Je dobře, že k nám jezdí divadelníci z daleka. Můžeme srovnávat… Zítra pojedu za svým chlapcem…

    Do Moskvy?, zeptal jsem se a odjel tramvají do Komína…

    Brno – Komín, 14. 12. 2017

    Slovinské národní divadlo / SNG Drama Ljubljana – Lev Nikolajevič Tolstoj: Anna Karenina. Režie: Dušan Jovanović. Dramatizace Dušan Jovanović, překlad do slovinštiny Gitica Jakopin, dramaturgie Darja Dominkuš, výprava Jasna Vastl, Urška Recer, hudba Drago Ivanuša, video Matevž Jerman, světelný design Metod Novak, choreografie Klemen Janežič, poradce pro tango Maja Sever, asinentka výpravy (studentka) Sanja Gergori. Hrají: Polona Juh – Anna Karenina. Matjaž Tribušon – Aleksej Aleksandrovič Karenin, její muž. Črt Veselko nebo Maksim Kajtimar Rozman – Serjoža, její syn. Valter Dragan – Stepan Arkadjič Oblonski (Stiva), její bratr. Iva Babić Kitty – Maja Sever Grofica – Lidija Ivanovna. Klemen Janežič – Aleksej Vronski. Barbara Žefran Kneginja – Betsy Tverska. Gorazd Logar nebo Rok Vihar -Aleksander Vronski. Zvone Hribar – Zdravnik. Matija Rozman Sluga Kornej. Zvezdana Mlakar – Železničarjeva vdova. Premiéra 6. 1. 2016. Psáno z hostování v Mahenově divadle v Brně 12. 12. 2017.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 294)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,