Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 292)

    Byl jsem školami vychováván k chápání účastníka Trojské války Odyssea jako bojovníka, který svou chrabrostí a lstivostí porážel nepřátelské protivníky. Hrdina a rek, vzor pro život budoucí…

    Se zvědavostí, jak se popasují brněnští činoherci se slávou Homérova eposu, jsem vstupoval do sálu Mahenova divadla.

    Jeviště připomínalo montážní halu loděnice. Technici v pracovních overalech rovnali po jeho stranách hranaté díly. Tahová ráhna osypaná reflektory byla vytažena, poslušná plnit roli montážních jeřábů. Dělníci loděnice se postavili podél bočních stěn a na zadním prospektu se odkryl výhledový čtverec na hvězdnou oblohu…

    O muži nesmírně bystrém mi vyprávěj, Múso… FOTO archiv NdB

    Vyšla z něj drobná dívenka, Teiresiás. Šum připomínající chvění moře ji doprovázel na pouti k divákům. Uprostřed forbíny se zastavila a jako školačka odříkala úvodní hexametry: O muži nesmírně bystrém mi vyprávěj, Múso, jenž velmi mnoho se nabloudil světem, když rozbořil posvátnou Tróju; o tom, jak po mnoha strastech nakonec přece dorazil k ostrovu Fajáků a jak jim v naději líčil svou pouť, že tito mořeplavci jej dovezou domů, na Ithaku rodnou.

    Když odkráčela pozpátku do portálu a zmizela, napadlo mě, že vše bude asi jinak, než je známo z učebnic… A také že bylo.

    V hloubi jeviště, pod čtvercem zářících hvězd, ožilo sedm tmavých postav s bílými holeňmi a s černými botami na nohou. FOTO archiv NdB

    V hloubi jeviště, pod čtvercem zářících hvězd, ožilo sedm tmavých postav s bílými holeňmi a s černými botami na nohou. Rovnaly se v zástup a jako vojáci energickými kroky šlapaly podlahu. Jako mořská améba měnily tvar seskupení i tvary těl. Jejich ruce prováděly gesta vídaná v pohybovém divadle. Sedm úst chrlilo texty a říkalo: Já jsem Odysseus, Láertův syn, všem na světě lidem známý všemožnou lstí, má sláva až do nebe sahá!

    Nějakou chvíli mi trvalo, než jsem odhalil princip sedmi-jedinosti. Sugestivní jednota hereckých gest, držení těl, způsob promluv a mimická odlišnost mě vedlo k poznání, že každý herec ztvárňuje jeden charakterový rys Odyssea.

    Jako klubko hadů mrská svými ocásky a vystrkuje hlavy dle potřeby, aby ulovilo potřebnou potravu, tak si počínal sedmihlavý Odysseus. FOTO archiv NdB

    Usměvavý Tomáš David se zdál být typem velitele, hrdinou. Martin Sláma byl mužem trpícím a Dalibor Buš lstivým šibalem, liškou podšitou. Tereza Groszmanová byla snad bohem nade všemi bohy. Anna Stropnická zářící krásou byla důstojným vladařem. Zato Hana Briečťanská působila jako bůh pomsty a zlý ničitel hodnot. Annette Nesvadbová se zdála být srdnatým bojovníkem, dravcem. Její obličej nevěstil nic dobrého.

    Jako klubko hadů mrská svými ocásky a vystrkuje hlavy dle potřeby, aby ulovilo potřebnou potravu, tak si počínal sedmihlavý Odysseus. Naši předkové překládali jméno Odysseus do české podoby jako Hněvoš, Hněvoň, Hněvsa… Plným právem… Sedm podob Odyssea se prokousávalo osudem. Jako sedmihlavá saň proplétaly své tělesnosti, valily se scénou, dupaly, bojovaly, pluly na korábu a dštily Homérovy hexametry.

    Světelné změny a zvuky, skučící hudba sfér, spouštění plachet prospektů spolu se zurčením slabik veršů, to vše vytvářelo sugestivní jevištní báseň. FOTO archiv NdB

    Světelné změny a zvuky, skučící hudba sfér, spouštění plachet prospektů spolu se zurčením slabik veršů, to vše vytvářelo sugestivní jevištní báseň. Líčení střetů s imaginárními překážkami – s Kyklópem, s Sirénami a s skalními útesy Skylly a Charybdy mělo podoby surrealisticko-kinetických obrazů. Sborové promluvy Odysseů připomínaly chóry z antických arén.

    Choreografie Jiřího Bartovance vtiskla inscenaci ráz a hercům byla oporou. FOTO archiv NdB

    Německá režisérka Julia Wisert vytvořila jedinečné, strhující představení. Dovedla herce k dokonalému provázání mluvního projevu s pohybem. Herecké výkony Dalibora Buše, Tomáše Davida, Martina Slámy, Hany Briešťanské, Terezy Groszmanové, Anny Stropnické, Annette Nesvadbové by zasloužily ocenění v kategorii kolektivního hereckého mistrovství. Choreografie Jiřího Bartovance vtiskla inscenaci ráz a hercům byla oporou.

    V epilogu prozradilo děvčátko Teiresiás, že po návratu na Ithaku Odysseus povraždil spousty ithakských občanů. Takové je tedy poselství vrcholné experimentální inscenace Odyssea souboru Mahenovy činohry. Odysseus vraždil v Troji, zabíjel na pouti k domovu i v rodné Ithace. Odysseus je vrah a není to hrdina hodný obdivu.

    Brno – Komín, 26. 11. 2017

    Národní divadlo Brno – Homér: Odyssea – Evropský mýtus, který žijeme. Překlad: Rudolf Mertlík, dramatizace: Martin Františák, Julia Wissert, režie: Julia Wissert, choreografie: Jiří Bartovanec, scéna: För Künkel, kostýmy:  För Künkel, hudba: Mojmír Měchura, Matyáš Dlab, světelný design: Jiří Šmirk, dramaturgie: Martin Sládeček, asistent režie: Olívia Fantúrová, Anna Prstková, výprava: Andrea Mužíková. Osoby a obsazení – Odysseus: Hana Tomáš Briešťanská, Dalibor Buš j. h., Tomáš David, Tereza Groszmannová, Annette Nesvadbová, Martin Sláma, Anna Stropnická, Teiresiás: Anna Marie Havířová j. h., Gabriela Parmová j. h., Bohové: Máša Fitzová, Irena Chalupová. Premiéra 24. listopadu 2017.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 292)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,