Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 253)

    Sezonu věnovanou sebekritice, sebereflexi a hranicím mezi „my“ a „oni“ završilo brněnské HaDivadlo inscenací Macocha, scénickou adaptací prózy Petry Hůlové vzniklé v režii Kamily Polívkové v koprodukci s pražským Studiem Hrdinů, s nímž je Polívková dlouhodobě spjatá.

    Vidím se a vidím je. Vidím rozostřeně! FOTO MARTA SOBOTKOVÁ

    Petra Hůlová, autorka románu napsala: Jsem spisovatelka. Byla jsem spisovatelka. Byla jsem manželka, matka, intelektuálka. Byla jsem umělkyně. Chtěla jsem. Nechci. Vidím se a vidím je. Vidím rozostřeně!

    Spoluautorka scénáře a režisérka inscenace Kamila Polívková dodává: Jde nám o zobrazení mentálních procesů odehrávajících se v hlavě jedné bytosti, která se cílevědomě propadá do propasti jenom proto, aby se nestala ‚obětí‘ a poslušnou ‚plnitelkou‘ tradičních (ženských) rolí. Vzniká tu celé spektrum charakterů, respektive postav…

    V divadelní adaptaci románu tvořili účinkující před diváky scénické efekty. Byl v tom půvab čarování a alchymie….

    V hranaté manéži pastelové béže pět hereček v šatech dnešních dnů předvádělo hořkost žití. Matka, Milenka, Manželka, Autorka, Ego, stály v šiku antického chóru a žalovaly na sebe. Nad jejich činnostmi bdělo oko na lankách spouštěného periskopu. Kamera přenášela detaily i celky na stěnu, kde vytvářela kmitavá zrcadlení podobná vlnění vod. Na samém začátku herečka hrající milenku nasypala pod ni hrst zlatavých papírků a teprve pak se vtělila do role. Vstupování a vystupování z rolí zvolila režisérka jako princip působivosti a půvabu. Inscenace, odehrávající se v duchu tajemných obřadů, překvapovala a okouzlovala diváky poezií obrazů lidskosti. Literárně znějící věty posouvala do surrealistických podob. Herečky dovedla k přesvědčivým výkonům.

    Byl v tom půvab čarování a alchymie…. FOTO MARTA SOBOTKOVÁ

    Marie Ludviková v zelené slušivosti šatů zpodobnila postavu Matky jako člověka, který porodil, vychoval a nyní lká nad nevděkem svých dětí… Ze scény odešla skromně, bez patosu… Excelentní, možná životní výkon předvedla v Milence herečka Kamila Valůšková. Její opilecké balancování s tělesnou ochablostí a svlékáním z upnutých šatů z pryže připomínalo hada zbavujícího se kůže… Proměna svůdné ženy v trosku kurtizány byla dokonalá… K velmi působivým patřily scény, ve kterých ženy upadaly do mrtvičných stavů. Zvuk podobný skřípotu řezající pily provázel pohyb klesajícího tlampače svítící pouliční lampy. Když nosič světla dosedl mezi pohozená nehybná těla, zjevil se na stěně manéže záběr žernova s prosvitem okruží úplného zatmění měsíce.

    Manželka v podání Simony Pekové oplývala hořkou sebeironií schizofrenika, kterému se manželství sesypalo. Suverénním hybatelem a komentátorem všeho bědování žen se stala Autorka ve výtečném podání usměvavé Lucie Andělové. Aktérka prokazovala i zručnost. Při smrtelném záchvatu Manželky nabírala lopatkou krystalky suchého ledu, sypala je do lavoru a pak na ně lila vařící vodu. Arénu změnila v kouzelný domeček s kypícím hrníčkem. Mlžný hřib v lavoru klokotal, mlha z něj přetékala, valila se do všech stran, až pohltila tělo zesnulé a mizela v přepadu do hlediště. Dalším nápadem se blýskla v samém závěru představení, ve kterém postavila pod oko kamery baňatou sklenici se zbytkem vinného moku. Na jejím dně malý, nebohý cvrček zápasil se sklenými zdmi o možnost úniku. Marně se pokoušel pokořit klouzavou hmotu.

    Nejzajímavější figurou byla žena-monstrum, které autorky přiřkly jméno Ega. FOTO MARTA SOBOTKOVÁ

    Nejzajímavější figurou byla žena-monstrum, které autorky přiřkly jméno Ega. Hrála ji znamenitě Táňa Malíková, blondýnka s hřívou slušivých vlasů a tváří anděla. V tunice zlátnoucích šatů procházela inscenací jako květ zla. Své já prosazovala s bezohledností, nenasytnou smyslností a záští. Ze sklenice vylovila ovíněného cvrčka, vložila si ho do úst. Cvrček na poslední chvíli z tlamy chtivé šelmy vyskočil… Ústa Ega se plnila černou, zuby žvýkanou drtí… Žena-monstrum roztáhla paže. Shora se na ni spustil lijavec zlatých pásků. Ego zpívala zlatou píseň… Bouře potlesku jí bylo odměnou….

    Mimořádné a vynikající představení o životních selháních a schizofrenním údělu moderních žen v éře dvoukariérových manželství skončilo. Nadšené publikum aplaudovalo, křičelo bravo…  Herečky i tvůrci se děkovali… Kamila Polívková byla dojatá. Rodné Brno jí vzdávalo hold…

    Pršelo… S roztaženými deštníky jsme s múzou Mab klouzali Josefskou. Mab řekla: Inscenace byla působivá – pět různých odstínů žen v jedné ženě – subjektivně i objektivně. Pohled do nitra ženy. Cherchez la femme. Žena, která vždy vstane. Ouroboros… Zalapal jsem po dechu. Ouroboros… Starověký symbol hada požírajícího svůj ocas… Život v kruhu… Začínám přemýšlet, proč pánové tolik řvali bravo… A tady za rohem, na Jánské, se svými rodiči žila malá Kamila Polívková…

    Májový déšť zesílil…

    Brno Komín, 8. 6. 2017

    HaDivadlo, Brno Petra Hůlová: Macocha. Úprava Kamila Polívková, režie Kamila Polívková, dramaturgie Matěj Nytra, scéna, live projekce a světla Antonín Šilar, kostýmy Zuzana Formánková, hudba Ivan Acher, asistence Ladislav Nunvář, výtvarná asistence Anna Chrtková. Hrají Lucie Andělová, Marie Ludvíková, Simona Peková, Kamila Valůšková, Táňa Malíková. Premiéra 6. června 2017.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 253)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,