Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 209)
Stalo se v mém životě a já se ocitl ve věži kostela sv. Jakuba v Poličce, rodišti hudebního skladatele Bohuslava Martinů. Stalo se a uviděl jsem v Janáčkově divadle jeho Hry o Marii…
Sedím v teple domova a listuji programem k inscenaci: Na začátku 30. let 20. století pobýval Martinů v Paříži. Jeho tehdejší zájem o hry ze středověku, ho přivedl ke komponování čtyř podobenství o hříchu a odpuštění v cyklu oper vycházejících z náboženských příběhů. Hry o Marii vznikaly v průběhu let 1933-1934 za stálé konzultace s českým režisérem Jindřichem Honzlem. Obsahuje čtyři příběhy, každý z nich pochází z jiné literární oblasti a každý je jinak zpracovaný. Prologem je opera Panny moudré a panny pošetilé.
Příběh o pannách, které očekávají příchod Pána našeho, započal grandiózně: Na obou horních bočních balkonech Janáčková divadla pěly smíšené sbory, z orchestřiště zněla nebeská kantiléna, mezi vysoce vzedmutými sloupy gotického chrámu, v mlžných oparech ležela na dřevěných stolech lazaretu mužská těla. Postavy v lékařských pláštích je ošetřovaly. Z hlediště přicházely panny v popelavých kostýmech. Dekorace připomínaly vitráže. Na scénu pronikal opar rajských oblak.
![](https://www.divadelni-noviny.cz/wp-content/uploads/2017/01/Tucek-Hry-andel-14739-460x314.jpg)
Slyšte panny, pohlédněte do výšin. FOTO NdB
Zlatovlasý Archanděl Gabriel se safírovými křídly a s přehozem baldachýnu hvězdného nebe na rukou kráčel mezi všemi a zpíval: Slyšte panny, pohlédněte do výšin, čekejte na slavný příchod Boha, jménem Ježíš… Sbory hlásaly: Přijde, jak to slíbil milionům, aby osvobodil lidstvo ze jha démona, přijde, aby nás vykoupil od osidel ďáblových. Takhle asi nějak začne soudný den…
Sivé panny nesly v rukou svítící lampy. Některým v lampách uhasl plamínek. Dva prodavači s olejem v hliněných amforách přicházeli uličkami sálu a prošli se po hraně jeviště: Pošetilé, nehledejte, co je vaší vinou pryč. Z oblaků nebes výše mezi panny vstoupil Ježíš. Nerozumným pannám lampy nehořely. Ježíš Kristus zpíval: Já vás neznám, pošetilé, vaše lampa temná je. Jenom ten, kdo střežil světlo, půjde se mnou do ráje! Moudré panny s hořícími lampami vešly s Pánem a jeho Matkou Marií na nebeskou hostinu. Za zbylými znělo jen Bez konce, bez konce je váš spánek… Do dýmajících oblak zněla slova zpívaná sborem: Přišel ten, jenž ukřižován umřel. Přišla všechna vojska jeho zničit ďábla! Amen. Bděte tedy, nevíte zajisté dne ani hodiny. Hudba se vzedmula do závěrečné cody. Opona se zavřela…
![](https://www.divadelni-noviny.cz/wp-content/uploads/2017/01/Tucek-Hry-modlici-14614-460x259.jpg)
Bez konce, bez konce je váš spánek… FOTO NdB
Seděl jsem bez dechu, hleděl do jámy na hudebníky a tiše šeptal: Brilantní oratorium v neskutečně krásné, gotikou vonící scéně a kostýmech. Zvuk orchestru v barevnosti nádhery a sbory fantastické. Zpěváci i tanečníci se chovají obřadně. Vše je důstojné a sošné.
Zasnil jsem se. Ve vzpomínce jsem zaletěl do chrámu sv. Jakuba v Poličce. Varhany preludovaly tiché ave… Opatrně jsem šlapal podlažní kameny, zalamoval si krk, abych zraky dosáhl temen sloupoví a hledal cestičku do zákristie. Tudy chodíval malý Bohuslav, tady sál velebnost církevních obřadů, zde se formovala skladatelova duše…
Vrchní obřadník, důstojně se chovající ceremoniář, jako principál, řečí vázanou oslovoval diváky a se zbožnou úctou posouval děj oper. Mariken, půvabná dívka v rubínovém šatu, se zamiluje do elegantního muže. Urostlý jinoch v tmavém dlouhém chalátu je ďábel. Sedm let s Mariken manželsky žije a poté ji nabídne všem. Následovalo taneční běsnění ďáblů kol hříšných žen…
![](https://www.divadelni-noviny.cz/wp-content/uploads/2017/01/Tucek-Hry-duet-14616-460x280.jpg)
Lidstvo dřív tak pokojné dnes je strašně odbojné… FOTO NdB
Působivě vyzněla scéna Hry o Maškaronovi. Vryla se mi do paměti slova Boha: Lidstvo dřív tak pokojné dnes je strašně odbojné proti Božím zákonům. Mariken se stala kajícnicí. V odpověď jí zněl zpěv Matky Boží: Kdyby největší hříšník byl, kdyby jen jedenkrát z duše své se kál… Bůh jej s láskou obejme. Ďábel pak popadl Mariken a z výše s ní mrštil na zem… Jako kůry andělské zpíval ženský sbor: Aleluja! Když se hříšník obrátí a kaje, velká radost je u andělů z ráje! Všichni cherubíni v nebi jásají a nad spasenou duší plesají! Aleluja! V jemné tichosti skončil příběh Mariken z holandského Nimégue…
Sedím v teple, popíjím čaj z všehoje ženšenového. Přemýšlím o hříchu. Čtu: Světová premiéra opery se uskutečnila 23. února 1935 v brněnském Zemském divadle Na hradbách za řízení dirigenta Antonína Balatky a v režii Rudolfa Waltera. Skladatel nebyl přítomen.
Zamyslel jsem se… Opera je starší ode mne jen o tři roky… Asi bych měl začít přemýšlet o kajícnosti.
Libreto pastorální opery Narození páně si na základě znalostí lidových her napsal Bohuslav Martinů sám.
![](https://www.divadelni-noviny.cz/wp-content/uploads/2017/01/Tucek-Hry-lid-14624-460x299.jpg)
Panenka Maria po světě chodila, Božího synáčka v životě nosila… FOTO NdB
Scéna byla prosvícena pastelovým světlem. Sbor zpíval: Panenka Maria po světě chodila, Božího synáčka v životě nosila. Po světě chodila, noclehu hledala, celé kraje prošla, noclehu nenašla. Vešla k jednomu šenkýři… Šenkýř ji odbyl. …vešla k jednomu kováři… Kovář: Nemohu, matičko, vás tu nocovati, musíme, matičko, celú noc kovati tu tři kolní hřebíky. To na Krista Pána, má se naroditi. Sbor: Ona se ulekla, hned odtud utekla do jednoho chlíva, kde dobytek bývá. Přes práh překročila, syna porodila, syna Jezu Krista, sama panna čistá…
Já se snad do Her o Marii zamiloval… Je půlnoc. Najednou vidím synka pověžného Martinů. Šlape na kůru měchy vrzavých varhan. S dětmi pěje koledy. Lupou luštím slovíčka: Sestru Paskalinu zpracoval Martinů dle legendy o řádové sestře Paskalině. Překlad Julia Zeyera doplnil o texty z moravské lidové poezie a latinské liturgie.
Paskalina, která odešla z kláštera pro světskou lásku, je za nespáchanou vraždu svého milého odsouzena k upálení na hranici, odkud ji ale zachraňuje milost Panny Marie. Sestra Paskalina vede dialog s Pannou Marií: Ó, Maria, Matko milosti plná, v tomto okamžiku zlém k tobě volám, Maria! Útočiště moje! Nevzdaluj svého slitování ode mne, neboť jsou mne obklíčily věci zlé… A sbor zpívá: Na mšu svatú zvonijú, aj na mšu svatú zvonijú, panenky sa strojijú. Všecky idú pod věnci, aj všecky idú pod věnci a za nimi mládenci….
Bylo mi, jako bych se v kolébce dětství ocitl… S nábožnou úctou jsem hleděl na řadu modlících se sester a za nimi stojící memento – skelet klášterního kříže…
![](https://www.divadelni-noviny.cz/wp-content/uploads/2017/01/Tucek-Hry-zed-14612-460x288.jpg)
Vejdi v pokoji! Jakkoliv je velký tvůj hřích, smilování Boží větší jest. FOTO NdB
Paskalina svlékla svůj řeholní šat a odešla za tužbami srdce svého. Vdala se. Hudba neskonalé krásy pramenila z nástrojů hudebníků a z hrdel pěvkyň. Paskalině byl zavražděn muž. Temné postavy se nahrnuly na jeviště, Paskalinu označily za vražedkyni a v okovech ji odvlekly na popraviště. Panna Maria ji však ochrání. Paskalině padají okovy z rukou, je volná. Vrací se do kláštera. Vítá ji sestra Marta: Vejdi v pokoji! Jakkoliv je velký tvůj hřích, smilování Boží větší jest. Paskalina vejde do kláštera a umírá… Sbor zpívá: Ave Maria! Kyrie eleison. Christe eleison. Hosana in excelsis Dei! Hudba se vytrácí, až posléze utichá… Kdesi v dálce zvoní zvon…
Úspěch představení byl veliký. Dvě stovky účinkujících se klaněly, diváci jako jeden povstali a aplaudovali. Dlouho. Moc dlouho…
![](https://www.divadelni-noviny.cz/wp-content/uploads/2017/01/Tucek-Hry-soud-14629-460x286.jpg)
Precizní výkony nesálaly hloubku vyjadřovaného… FOTO NdB
Šel jsem se slečnou Mab povánočním Brnem. Mab se chvěla zimou. Když jsem viděla Hry o Marii poprvé, bylo jaro a teplo. Byla jsem tehdy fascinována. Dnešní pašijová hra byla umístěná do sněhu a ledu. Všechna 4 C, kterými se hodnotí král všech minerálů, byla sice splněna: Carat – váha, Clarity – čistota, Colour – barva, Cut – brus. Ovšem, duše se z představení ztratila. Precizní výkony, které nesálaly hloubku vyjadřovaného.
Zamával jsem na sochu Rónova koně: Oři bronzový, můžeme být na soubor opery hrdí?
Mab se konsensuálně pousmála: QUI! QUI!
Psáno ve spolupráci s Mgr. Martou Poláškovou.
Brno – Komín, 29. 12. 2016
Národní divadlo Brno – Bohuslav Martinů: Hry o Marii. Hudební nastudování: Jakub Klecker. Dirigent: Jakub Klecker. Režie: Jiří Heřman. Scéna: Pavel Svoboda. Kostýmy: Alexandra Grusková. Choreografie: Jan Kodet. Světelný design: Daniel Tesař. Sbormistři: Josef Pančík, Michal Vajda, Valerie Maťašová. Asistent dirigenta: Robert Kružík. Asistent režie: Silvie Adamová. Asistent choreografie: Lucie Holánková. Zpívali, hráli a tančili: Vůdce hry: Daniel Bambas j. h. Ženich: Daniela Straková-Šedrlová, Markéta Cukrová j. h., Petr Levíček, Jan Šťáva Archanděl Gabriel: Markéta Cukrová j. h. Panna pošetilá: Lenka Čermáková j. h. Obchodník s oleji: Pavel Katsiushyn j. h. Obchodník s oleji: Jan Šťáva Mariken: Andrea Široká Bůh: Jan Šťáva Matka Boží: Markéta Cukrová j. h. Ďábel: Igor Loškár Piják: Jiří Klecker Maškaron: Petr Levíček Marie: Andrea Široká Kovář: Jan Šťáva Kovářova dcera: Markéta Cukrová j. h. Šenkýř: Pavel Katsiushyn j. h. Sestra Paskalina: Daniela Straková-Šedrlová Sestra Marta: Markéta Cukrová j.h. Soprán: Andrea Široká Alt: Lenka Čermáková j. h. Tenor: Petr Levíček Bas: Jan Šťáva. Sbor Janáčkovy opery, Pěvecký sbor Masarykovy university, Dětský sbor Brno a členové baletu NdB. Dirigoval Robert Kružík. Premiéra 27. 3. 2015. Psáno z reprízy 27. 12. 2016.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 209)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)