Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 206)

    V čase adventu jsme se slečnou Mab bloudili Brnem. Moravské náměstí, Zelný rynk i náměstí Svobody – všude plno vonících, laskominy a dárky nabízejících stánků, vřískavé hudby, zpívání a lidí. Nazdobené vánoční stromy byly tři a betlémů jsme napočítali pět. Ze dřeva vyřezané jesličky, Panna Maria, svatý Josef, Jezulátko, ovečky, oslík, koledníci, tři králové. V jedné ohrádce bekala zvířátka živá.

    Betlém před kostelem sv. Jakuba (Brno). FOTO archiv

    Kobližnou jsme zamířili na Cejl, do divadla Radost. Pan ředitel Vlastimil Peška nás pozval na svou slavnou inscenaci Husovické Betlém, která měla premiéru 28. listopadu 1997.

    Řekl jsem: Tohle útulně dřevěné divadlo jsem si oblíbil, je to tady jako v hračkářství. Slečna Mab si prohlížela velké barevné fotografie rozvěšené po zdech foyeru. Zašeptala: Je to tak trochu jako v příjemné obrazárně…

    Sálem se rozlehlo troubení. Husovické ponocný troubil na volský roh a vyvolával: Už tlókla dvanáctá hodina, chval dobré duch Hospodina.

    Já su anděl z nebe poslané a zvěstuju, že se v tuto chvílu narodil Spasitel, celýho světa vykupitel… FOTO archiv DL Radost

    Opona se zvedla. Na jevišti, na kopečku stála kaplička… Na její stříšku přiletěla zpívající loutka křídlatého andělíčka Gloria, gloria in ekcelzis Deo! Andělíček se rozpovídal: Já su anděl z nebe poslané a zvěstuju, že se v tuto chvílu narodil Spasitel, celýho světa vykupitel. Položené je do jesliček, zamotané do hadřiček. Ježíšek je jeho méno, budiž Bohu pochváleno! Maria a Josef Ježíška kolíbajó, vůl a osel ho zahřívajó!

    Udělalo se mi dobře. Anděla mluvila má žákyně z konzervatoře paní Eva Lesáková, ponocného hrál dávný kolega Radim Sasínek. Oba vedli řeč po husovicku. Tedy nářečím, které jsem důvěrně poznal za svého mládeneckého pobytu na husovické Elgartově ulici.

    Ponocný vytruboval a šťavnatě vykřikoval: Dvanáctó hodinu tróbim, všecky Husovický budim! Nelehéte! Vstávéte! Za mnó semka spěchéte! Spodke, sokně, hazuke, friško oblikéte! No uznejte, že je to libě znějící řeč… Pan Sasínek ji umí báječně…

    A už je tady máme, rozespalé obyvatele Husovic. FOTO archiv DL Radost

    A už je tady máme, rozespalé obyvatele Husovic. Pěkňoučkou mlékařku, hbitého kořenáře, urostlého, koktavého ševce, umouněného kominíka i potulného dráteníka. Jé – husovické betlém… Vydechnou sborem a pak zpívají: Narodil se nám král o půlnoci, / a ten má nebe, celó zem v moci. / V Betlémě v jeslích spinká, / krásné jak konvalinka. // Marija nemá plínky pro něho, / vůl a oslíček zahřívá jeho, / Josef mu zpívá, nyné, / ty pacholátko milé. //

    Přivřel jsem oči a bylo mi jako bych byl se svými husovickými na scéně.

    Osm aktérů se převlékalo, strojilo se do figur tří králů, pastýřů, také do Herodesa a škádlilo se, hrálo s loutkami i s rekvizitami. Putovalo k Betlému. Vyzařovala z nich energie a pohoda. Hráli takové obyčejné lidové divadlo pro radost lidí.

    Osm aktérů se převlékalo, strojilo se do figur tří králů, pastýřů… FOTO archiv DL Radost

    Autor hry a inscenace, režisér Vlastimil Peška je skutečným mágem loutkového divadla. S přesností hodináře vytváří scénická dění. Husovické Betlém je přehlídkou nápadů, divadelní milosti a líbeznosti. Jeho herecká družina umí hrát na hudební nástroje, zpívat, mluvit, ovládá hru s loutkami, mistrně pointuje gagy a s lehkostí motýlů zvládá požadované pohybové eskapády.

    Umí si zvolit výtvarníky, kteří naplní jeho představy. Jaroslav DoležalTomášem Volkmerem vytvořili jednoduchou vtipnou scénu, barevností hýřící kostýmy a loutky. Jednoduchou, z jednotlivých postav vyvěrající krokovou choreografií se blýskla Helena Dvořáková.

    Požehnané to bylo divadlo. FOTO archiv DL Radost

    Herci mi učarovali. Herecký prim hráli: komediantstvím posedlý Radim Sasínek, hbitý Pavel J. Riedl a především pohodou a elegancí zářící Helena Dvořáková. Ale poklonu si zaslouží všichni. Sympaťák Petr Šmiřák, krásný Vilém Čapek, neustále mrštná, skvělá Eva Lesáková a i ten černý vzadu, co vystrkoval na nás bradu – umouněný Vladimír Řezáč.

    Bylo dohráno, dozpíváno a nám se nechtělo domů…

    Požehnané to bylo divadlo, řekl jsem. A krásné, dodala slečna Mab.

    Kdesi hrálo trio pouličních muzikantů Tichou svatou noc… FOTO archiv Města Brna

    Šli jsme Cejlem a pak procházeli přecpanými uličkami a náměstími vánočních trhů… Kdesi hrálo trio pouličních muzikantů Tichou svatou noc

    Brno – Komín, 18. 12. 2016

    Loutkové divadlo Radost, Brno – Vlastimil Peška: Husovické Betlém. Režie a hudba: Vlastimil Peška, výprava: Tomáš Volkmer. Osoby a obsazení: Ponocné, Policajt, Pastýř Kula — Radim Sasínek, Kominík, Pastýř Bula, Král Baltazar — Vladimír Řezáč, Dráteník, Pastýř Kafrda, Král Kašpar, Smrťák — Vilém Čapek, Švec, Josef, Herodes — Petr Šniřák, Mlíkařka, Král Melichar, Smrťák — Helena Dvořáková, Kořenář, Čert — Pavel Jan Riedl,  Zahradnice, Anděl, Žid, Maria –  Eva Lesáková. Premiéra 28. 11. 1997. Psáno z představení 16. 12. 2016.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 206)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,