Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2024

ročník 33
1. 10. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 197)

    Ludvík Aškenazy byl autorem mého dětství. Rád jsem četl jeho knížky, za jeho filmy jsem šlapával břeclavskými chodníčky do kin. V hloubi paměti mám uložena dvě slůvka – laxir-taxir – vyslovovaná malým Míšou Koblincem ve filmu vonícím Vánocemi.

    tucek-jak-poster-1-18494

    Na uvedení Aškenazyho Malé vánoční povídky jsme se – slečna Mab i já – těšili.

    Ludvík Aškenazy již vymizel z obecného povědomí, proto nabízím jeho stručný životopis: Ludvík Aškenazy, novinář, prozaik, dramatik, scenárista a autor pohádek, se narodil v Českém Těšíně v česko-židovské rodině. Za druhé světové války působil v 1. československém armádním sboru v Rusku. Po válce pracoval jako reportér a zahraničně politický komentátor v Čs. rozhlasu v cizojazyčném vysílání. Publikoval v Literárních novinách, v Hostu do domu, Plameni a Divadle. Aškenázyho literární tvorba začala reportážemi, později přešel na prózu a pohádky. Své bohaté životní zážitky uplatnil i ve filmu jako autor či spoluautor scénářů a námětů k filmům. V roce 1968 emigroval do Německa, kde napsal 25 rozhlasových her. V roce 1976 se odstěhoval do Itálie, kde ve věku 65 let v Bolzanu zemřel.

    FOTO archiv NdB

     Působivě zářila snová scéna děvčátka se sirkami. FOTO archiv NdB

    Portály pozlaceného divadla byly olepené strohými barevnými dopravními značkami. Ve značkami vymezeném prostoru se tísnily mobiliáře a atrakce vánočního dění. Na forbíně na jejich okrajích stály tribunky, na které slavnostně vystoupali olivrejovaní členové vánoční kapely s pohádkovými parukami. Doprostřed jeviště přišel málo vlasatý herec. Tvářil se jako kluk a řekl, že nám bude vyprávět příběh o pětiletém chlapci, který se o Vánocích ztratil svému tatínkovi…

    Nasadil si kulicha a bylo ho plné jeviště. Skákal, jako by byl z gumy. Zpíval, tančil, lozil po tyčích a jeho verbální projev hravě zvládal akustické složitosti divadla.

    FOTO archiv NdB

    Nasadil si kulicha a bylo ho plné jeviště. FOTO archiv NdB

    Malý Kuba, tedy ten rtuťovitý kluk, místo, aby hledal cestu domů, se toulá zimním Brnem a díky své fantazii se dostane do pekla plného pekelníků- zarostlých opravářů horkovodních rozvodů, nebo na policejní stanici, kde trápí dobrácké policisty nevědomostí o svém bydlišti. Setkal se i s dlouhánem rozsvěcujícím plynové lampy, jezdí s poštovní drožkou, rajtuje na bílé kobyle Karličce a nakonec svého tatínka přece jenom najde.

    Inscenace je zaplněna skladbami primária ryčné kapely Davida Smečky a semaforskými písničkami z šedesátých let.

     Setkal se i s dlouhánem rozsvěcujícím plynové lampy. FOTO archiv NdB

    Setkal se i s dlouhánem rozsvěcujícím plynové lampy. FOTO archiv NdB

    Tempo této revuální podívané bylo bláznivé, herecké výkony se pohybovaly na hraně grotesknosti. Poetika představení byla spíše andersenovská s prolínajícími náznaky české poezie. Zdařilá byla kreace podoby koně a působivě zářila snová scéna děvčátka se sirkami. Rovněž i ta, ve které mezi svítícími lampami rozmlouval s malým Jakubem na chůdách putující lampář.

    Ocenění si zaslouží Miroslav Černý v roli kluka Jakuba i dobrácky lidský Vladimír Krátký v rolích Kočího Klementa a Dědečka. Znamenitě si vedli pánové hrající koně Karličku. Velmi příjemnou a usměvavou polohu pro své roličky našel Roman Nevěčný.

    Zdařilá byla kreace podoby koně. FOTO archiv NdB

    Zdařilá byla kreace podoby koně. FOTO archiv NdB

    Rozpustilá inscenace je určena malým divákům. Doufám, že potěší i jejich dospělý doprovod.

    Mab řekla: A teď by nás mohli herci provést Aškenazyho Putováním za švestkovou vůní… Mirek Černý by byl výborný skřítek Pitrýsek…

    Psáno ve spolupráci s Mgr. Martou Poláškovou.

    Brno – Komín, 16. 11. 2016 

    Národní divadlo Brno / Mahenova činohra Ludvík Aškenazy, Jan Borna: Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka. Režie: Martin Františák, dramaturgie: Lucie Němečková, dramaturgická spolupráce: Petr Klarin Klár, výprava: Marek Cpin, hudba: David Smečka, pěvecké nastudování: Petr Svozílek. Osoby a obsazení. Jakub: Miroslav Černý j. h.  Tatínek: Jakub Šafránek. Maminka: Klára Apolenářová. Pán s kaprem: Roman Blumaier. Ďábel: Roman Nevěčný.  Čerti: Václav VeselýMartin Veselý,Jakub Šafránek. Lampář: Michal Bumbálek. Holčička se zápalkami a Holčička s pivem: Klára Apolenářová. Kočí Klement: Vladimír Krátký.  KůňKarlička:  MartinVeselý. Policajti: Václav VeselýRoman NevěčnýRoman BlumaierJakub Šafránek. Babička: Roman Nevěčný. Dědeček: Vladimír Krátký. Kočka Maruna: Petr Klarin Klár. Premiéra 4. listopadu 2016.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 197)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,