Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 174/2)

    Byl úplněk, hvězdy blikaly. Doma jsem pil pampeliškový čaj. Měl nasládlou chuť hrachových kuliček a snad i vanilky, ale nejvíc asi voněl po pampeliškách. Spal jsem neklidně…

    Tucek-Feste-festival cteni-poster

    Začal jsem přemýšlet o tom, že chci jít na festival čtení z finské dramatiky. V mých vzpomínkách je Finsko zemí skvělé architektury, zasněžených skalisek, tenounkých borovic a umných divadelníků. Zadal jsem počítači heslo večerní produkce: Maria Kilpi: To je ale mrzuté // Specific 2016.

    Stroj vydal písmena a já je četl: Text Marie Kilpi vypráví pomocí minimalistického dialogu příběh o mezigeneračním odcizení mezi starou ženou a její mladou vnučkou. V roce 2007 byl text zvolen nejlepším novým dramatickým textem na festivalu Theater Treffen v Berlíně. Forma textu má blízko k absurdnímu dramatu. Text se odehrává během Vánočních svátků, které vnučka Laura tráví u svojí babičky. Jejich dialogy vypovídají konkrétně o tom, jak málo vnučka babičku navštěvuje a jak je babička ráda za společnost… Způsob, jakým spolu mladá a stará žena jednají a z jakých důvodů ustupují ze svých požadavků na trávení Štědrého dne, problematizuje lidské pohnutky a motivace k solidaritě… Střet jejich světů nastává, když babička ukazuje vnučce přes řeku svůj bývalý dům, který zůstal po druhé světové válce na ruské straně hranice. To je metaforou nepřístupnosti a nepochopení, které v současnosti mezi lidmi často panuje. I když jej někdy není možné překonat, solidarita jej zmírňuje. Dramaturgicky čtení připravil Otto Kauppinen. V režii Filipa Nuckollse budou číst Jiří Honzírek a Filip Nuckolls. Premiéra: 23. 05. 2016 v 19.00 v Ředitelství Báňské a hutní společnosti, Sukova 4, Brno.

    Značně znavený jsem opustil stroj i klávesnici, dal si sprchu, zahalil se do vůní cedru libanonského a čistě upraven se vydal za čtením na Sukovu ulici. Těšil jsem se…

    Tucek-To je ale mrzute-poster

    Stál jsem před monumentální budovou na rohu Kobližné a Sukovy ulice a koukal na její horní partie. Snad poprvé ve svém životě… Přitočila se dívka v kraťasech: Pane, vy jste odborník na architekturu? / Proboha ne! A dívka mě vyzvala: Musíme dovnitř, bude se začínat…

    Vešli jsme na vstupní schodiště. Jiří Honzírek nás navigoval. Ukazoval, ať se usadíme kolem skulptury poprsí obnaženého dělníka. Potom začal číst. Dole pod schody, zády k nám, četl Filip Nuckolls. Bylo nás s účinkujícími a pořadateli asi dvacet. Hloučku dominovala bělovlasá hlava profesora Oslzlého.

    Jiří Honzírek. FOTO archiv

    Jiří Honzírek. FOTO archiv

    Pak nás Jiří Honzírek vedl labyrintem šerých chodbiček a schodišť do třetího patra budovy. Z přítmí chodby jsme vstoupili do prostorné obdélníkové síně s velkými okny a výhledem do Sukovy ulice. Na podlaze se povalovaly kabely, dráty a elektro-rozpojky. Držel jsem se čtoucího Honzírka. Zastavil se u otevřených dveří na samém jejím konci. Stále četl. Na druhém konci, tam, kde jsme do místnosti vstupovali, na distanc dobrých dvaceti metrů mu četbou odpovídal Filip Nuckolls. Vedli spolu velmi tichý – pro mnohé diváky neslyšitelný, důvěrný dialog babičky a její vnučky… Z místnosti jsme proklouzli do zátiší před bočním schodištěm. Na zdi jsem zaznamenal reproduktor, ve výklenku stál stolek, na něm talířky se zákusky… Z reproduktoru zazněla tlumená finská koleda…

    Filip Nuckolls. FOTO archiv Činoherák Ústí nad Labem

    Filip Nuckolls. FOTO archiv Činoherák Ústí nad Labem

    Poté odešli čtoucí pánové do drobnější vybydlené místnosti se zabudovaným krbem. Chtěl jsem za nimi, ale bezpečnostní páska tomu zabránila. Čtoucí pánové prošli hloučkem diváků kolem koledujícího reproduktoru do dlouhé chodby. Pak se vrátili a četli u zábradlí schodiště, poté sestoupali úzkými schody a jejich konci dočetli poslední tichá slova hry…

    Sestupoval jsem honosnými schody. Bylo mi smutno a teskno… Škoda večera… Už mně jich moc nezbývá. Tramvají jsem zamířil ke Komínu, do panelákové samoty…

    Brno – Komín, 24. 5. 2016

    Divadlo Feste, Brno – Maria Kilpi: To je ale mrzuté // Specific 2016. Režie: Filip Nuckolls. Premiéra: 23. 5. 2016 v Ředitelství Báňské a hutní společnosti, Sukova 4, Brno

     


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 174/2)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,