Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 174/1)

    Viděl jsem v Kabinetu múz představení hry finského autora Okko Leo Hřiště, kterou do češtiny přeložil čerstvý absolvent DIFA JAMU Otto Kauppinen. Za překlad mu byla udělena Cena Ewalda Schorma 2014.

    Tucek-Hriste-poster-00

    Finsko, chladnou, skalnatou zem útlých smrků a pozoruhodné architektury, mám rád. Hrál jsem kdysi mladého, rozverného opilce Iivariho ve slavné inscenaci Aloise Hajdy komedie Aleksise Kivi z poloviny devatenáctého století Ševci z Nummi. Zavítali jsme s ní do Tampere a Helsinek. Měli jsme u Finů úspěch.

    Okko Leo nesporně ví, že je ve světě něco špatně. Ví to i režisérka inscenace Marika Smreková, překladatel Otto Kauppinen i šéf Divadla Feste Jiří Honzírek. Vím to i já. Proto jsme vytáhli do boje za svět k obrazu našemu.

    Tucek-Hriste-poster-1

    V programu jsem našel autorovy tři věty ze hry Hřiště: V životě neexistuje žádná rovnocennost. Lidi se rozškatulkují už někdy v první třídě. Už tehdy můžeš přesně vidět, z koho něco bude a z koho nic.

    Anter a Esa byli spolužáky a kamarády odmalička. Chodili do jedné školy, do jedné třídy. V předmětech nevynikali. Kdesi ve Finsku existuje malý pozemek. Jeho majitel zaměstnává dva lidi, aby pozemek hlídali. Anter a Esa jsou dělníci bez vyšších ambicí. Snem Antera je získání auta značky Mazda. Snem Esa je ježdění na motocyklu značky Kawasaki. Od majitele dostali příkaz proměnit hlídaný pozemek na hřiště pro národní hru zvanou pesäpallo (pesä = meta, pallo = míč). Anter ani Esa míčovou hru pesäpallo, podobnou americkému baseballu, neovládají. Vyměřují a lajnují hřiště dle projekčního výkresu. Práce je nebaví, ale je to práce zajišťující jejich obživu, tak lajnují, překreslují a znovu lajnují. Nudí se, vymýšlejí si kratochvilné situace, prapodivné hříčky.

    Nudí se, vymýšlejí si kratochvilné situace, prapodivné hříčky. FOTO archiv Jany Tkáčové

    Nudí se, vymýšlejí si kratochvilné situace, prapodivné hříčky. FOTO archiv Jany Tkáčové

    Esa začne Anterovi dokazovat, že on všemu i lajnování rozumí víc. Pomalu mezi nimi narůstá napětí. Jejich neklid přeroste ve vášnivý výboj splynutí… Esa dostane od majitele pozemku nečekanou výpověď. Naopak Anter má být majitelem povýšen na vrchního hlídače… Esa s Anterem majitele zamordují a Anter pomůže Esovi s úklidem mrtvoly. Poeticky laděný příběh křehké lásky skončil překvapivou vraždou.

    Proč hlídači zlikvidovali svého živitele, majitele pozemku, v tom jasno nemám. FOTO archiv Jany Tkáčové

    Proč hlídači zlikvidovali svého živitele, majitele pozemku, v tom jasno nemám. FOTO archiv Jany Tkáčové

    Proč hlídači zlikvidovali svého živitele, majitele pozemku, v tom jasno nemám. Možná náhlé zatmění mozku. Možná v tom nemá jasno ani režisérka. Majitele nechala před mordem zabalit do hader a v těch hadrech nějak ubít nebo udusit. Po odklizení mrtvoly se zavražděný majitel pozemku z hader vymotal, sedl k pianinu a preludoval… V textu hry se majitel pozemku vůbec neobjevuje, tudíž ani není zavražděn…

    Také nevím, zda režisérka někdy někoho viděla hrát pesäpallo… Z linií, co hlídači malovali a lepili po podlaze, se to posoudit nedalo.

    Také nevím, zda režisérka viděla hrát pesäpallo… FOTO Jany Tkáčové

    Také nevím, zda režisérka někdy někoho viděla hrát pesäpallo… FOTO Jany Tkáčové

    Režisérka vedla herce k pravdivosti jednání, k vytvoření charakterů a zachycení jemného tkaniva vzniku a vzplanutí milostného vztahu. Představení mělo pozvolný rytmus. Role hlídačů ztvárnili absolventi divadelní fakulty Milada Vyhnálková a Ondřej Dvořák, herci působící na „volné noze“. Hráli dobře. Sympatický Ondřej Dvořák zdůrazňoval naivitu hlídače Antera i jeho pomalost myšlení a spokojenost s údělem být pomocným dělníkem. Věřil jsem mu živočišnou touhu „mít kamaráda“. Půvabná Milada Vyhnálková hrála muže hlídače (Esa) bez zábran. Přiléhavé kalhoty jí slušely a milostnou scénu s mužským protějškem sehrála s vášní božské Julie…

    Obecenstvo přijalo představení vlídně. Tleskalo dlouho…

    Tucek-Hriste-poster-2

    Divadlo Feste mapuje bolesti doby, objevuje brněnskému divákovi svět nepoznaných autorů a dává příležitosti k seberealizaci mladým umělcům, kteří usilují o „své místo na slunci“. Zda jde o práci honorovanou, zajišťující obživu zainteresovaných, to nevím. V Divadle Feste jsem také hrál, ale o honoráři jsme se nikdy nebavili.

    Dobrý vítr do plachet, Divadlo Feste. Svět je třeba stále napravovat…!

    Brno – Komín, 28. 10. 2015

    Divadlo Feste, Brno – Okko Leo: Hřiště. Překlad: Otto Kauppinen. Režie: Marika Smreková. Dramaturgie: Otto Kauppinen. Scénografie a kostýmy: Jana Tkáčová. Hudba: Himalayan Dalai Lama, Jan Laichman. Hráli: Milada Vyhnálková, Ondřej Dvořák, Jaroslava Smejkalová, Jan Laichman. Produkce: Klára Śkrobánková, Kristýna Břečková. Premiéra 20. 10. 2015 v Kabinetu múz, Brno. Psáno z reprízy 22. 10. 2015.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 174/1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,