Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2019

ročník 28
1. 10.–14. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 132)

    Zavítal jsem do divadla, které má kde hrát, ale nemá celkem „za co“, do brněnského Buranteatru.

    Tucek-plakat_sluzky_final-01-1

    V předsálí, před barem, posedávali i postávali diváci a divadelníci. Ve vzduchu byla cítit nervozita. Buranteatr má od září nového šéfa Juraje Augustína. S ním do divadla „vtrhla“ mladá vlna studentů a letošních absolventů JAMU. Augustín stáčí kormidlo k pohybovému divadlu. Pro zahájení sezony zvolila dramaturgie světově proslulý titul francouzského spisovatele, provokatéra, prostopášníka, Jeana Geneta Služky.

    Stoupal jsem do schodů a viděl jsem v zrcadle důstojného kmeta. Promluvil jsem k němu: Vysvětli mi, chlapče, proč Burani dnes hrají Služky…? Starý pán v zrcadle se svými ústy ptal mě. Proč Burani dnes hrají Služky?

    Jean Genet (1910-1986) FOTO BRASSAÏ

    Jean Genet (1910-1986) FOTO BRASSAÏ

    V programovém lístku jsem se dočetl: Genet se nikdy nedokázal vyrovnat se svým dětstvím odloženého dítěte pařížské prostitutky. …klíčí v něm silné vědomí vyloučení ze společnosti. Z něho čerpal pocity, které vepsal do dvou hlavních postav hry, kterými jsou služky Claire a Solange. Z přesvědčení o vlastní méněcennosti a nesvobodě v těchto dvou ženách roste hluboká nenávist k jejich paní – Madam. Své zlobě služky ulevují v nevinných hrách, v malých společných rituálech, které jediné je dokážou vzdálit od pocitu závislosti na Madam. Proto si služky chtějí a musí hrát. Jinak by se zbláznily. Co se však stane, když služky překročí tenkou hranici mezi iluzí a realitou? …vše je připraveno, vzpoura služek může začít! Pomalu, důsledně, bez chyb, inscenace o kořenech nenávisti v nás samotných… může začít.

    Vytáhlá, štíhlá, blonďatá krasavice Claire (Alžběta Vaculčiaková). FOTO PETR CHODURA

    Vytáhlá, štíhlá, blonďatá krasavice Claire (Alžběta Vaculčiaková). FOTO PETR CHODURA

    Byli jsme vpuštěni do hracího sálu. Bleskurychle jsem se pustil středovou uličkou židlového ležení k pódiu uhranut třístěnným jevištním artefaktem. Vysoké zadní i boční prospekty v odstínu šedi byly bohatě pojednány šedivými vlysy. Šuflaty, šuplíky, bočnicí pohovky, profilem stolu, šatními ramínky, botními napínáky, torzem židle, půlkou kastrolu, uschlým listím, rámkem bez obrazu… Na zadní stěně zářilo hranaté zrcadlo, kousek od něj visela silueta šedivých šatů zdobených růžovými proužky manžet rukávů. Fascinující vjem. Ze rtů mi ujelo: Tady se již dnes nemusí nic hrát. Úžasný, vypovídající obraz…

    Doprostřed stylizovaného obrazu vstoupil živý člověk. Elegán v černém obleku. Vedl zahajovací řeč. Mluvil o tom, že má Buranteatr od 1. září nového uměleckého šéfa, který měl dnes novou divadelní sezonu zahájit, ale ten sezonu zahajovat nechce, tak sezonu zahájí on, dramaturg, i když neví jak… Tak nám popřál příjemnou zábavu. Pak se udělala tma a divadlo krutosti dvou nemajetných služek začalo.

    FOTO PETR CHODURA

    Služky proplétaly svá těla do klaunských skrumáží (zleva Barbora Nesvadbová, Alžběta Vaculčikaová). FOTO PETR CHODURA

    Vytáhlá, štíhlá, blonďatá krasavice Claire (Alžběta Vaculčiaková) v přiléhavém, slušivém černém kombiné se stylizovala do stárnoucí, démonické šlechtičny. Poněkud hranatější Solange (Barbora Nesvadbová) oděná do šedi splývavého kostýmu preferovala výraznou chůzi selky potrefenou platfusem. Její mluva byla oproti křehké dikci Claire rázná, břeskná, srozumitelná. Dívky ze zásuvek vytahovaly rekvizity, propriety, šaty, šedou pohovku, jídelní stůl i dvě židle. Byly to překvapivé a originální, ale těžko postřehnutelné herecké akce. Služky proplétaly svá těla do klaunských skrumáží, líbaly se, mluvily o mordu své Madam a způsoby těchto mordů si přehrávaly. Byly morbidní…

    Z počátku představení jsem měl dojem, že se služky zhlédly ve způsobu hraní figur commedia dell´arte. Claire, smutný Harlekýn, Solange, pokřivený Brigelo. Tvář Solange byla v konci herecké akce pointována do šklebu nenávistné bestie.
    Později si služky do dialogů vmísily ostré vydupávání rytmů. Jejich jednání se změnilo v tanec ohnivého flamenga.
    Hrůzná a nepochopitelná příprava služek na provedení vraždy Madam, byla provázena i projevy masochismu a náznaky lesbické lásky.

    Ubývalo herecké stylizace, projev služek se zklidnil. FOTO PETR CHODURA

    Ubývalo herecké stylizace, projev služek se zklidnil. FOTO PETR CHODURA

    Ubývalo herecké stylizace, projev služek se zklidnil. Dívky hrály jako v dnešní realistické detektivce. Chystaly své Madam jedovatý čaj. Obraz své paní vykreslily do podoby démonické šlechtičny, kruté otrokářky, kterou je nutné zabít.

    K mému překvapení se však na scénu dostavila úplně jiná Madam (Kateřina Dostalová). Tuctová měštka. Nezáludná dobračka (zleba Kateřina Veselá, Barbora Nesvadbová a Alžběta Vaculčiaková). FOTO PAVEL NESVADBA

    K mému překvapení se na scénu dostavila úplně jiná Madam. Tuctová měštka. Nezáludná dobračka (zleva Kateřina Dostalová, Barbora Nesvadbová a Alžběta Vaculčiaková). FOTO PAVEL NESVADBA

    K mému překvapení se však na scénu dostavila úplně jiná Madam (Kateřina Dostalová). Tuctová měštka. Nezáludná dobračka. Nervózně pobíhala jevištěm, v rychlém tempu konverzovala se služkami, nesmyslně vytahovala z šedivých stěn šuplíky a zásuvky, zatímco služky se ji snažily otrávit odpoledním čajem. Po odchodu Madam si Solange vybila svůj nenávistný vztek na krásné Clairé. Málem ji uškrtila… Rozhodnutí Claire spáchat sebevraždu bylo přesvědčivé. Umírání s napřaženou paží směrem k prstům Solange evokovalo stropní malbu spojení Boha s člověkem v Sixtinské kapli…

    Rozhodnutí Claire spáchat sebevraždu bylo přesvědčivé. FOTO PETR CHODURA

    Rozhodnutí Claire spáchat sebevraždu bylo přesvědčivé. FOTO PETR CHODURA

    Kráčel jsem svým pomalým krokem z divadla. V předsálí voněly chleby se sádlem a cibulí. Doma jsem si několikrát položil otázku: Proč dnes hrát Služky…? Proč dnes hrát Služky…? Proč dnes hrát Služky… Usnul jsem. Ani ve snu se mi nedostalo odpovědi.

    Brno – Komín, 25. 9. 2015

    Buranteatr, Brno – Jean Genet: Služky. Režie a hudba: Gabriela Krečmerová. Dramaturgie: Adam Gold. Překlad: Markéta Machačíková. Scéna a kostýmy: Jitka Fleislebr. Světla: Tomáš Tušer. Hudební spolupráce: Robin Schenk. Osoby a obsazení. Solange: Barbora Nesvadbová. Claire: Alžběta Vaculčiaková. Madam: Kateřina Dostálová-Veselá. Premiéra: 24. 9. 2015


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 132)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,