Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Možná jsou to duchové

    Pouličním projektům zatím moc nepřálo počasí, dva dny poměrně intenzivně pršelo, přesto diváků bylo stále dost (ať už to byli návštěvníci festivalu či náhodní kolemjdoucí) a téměř všechna představení a performance vřele přijali.

    A spadla klec

    Z venkovních produkcí bylo pro mě největším zážitkem středeční představení The Cage (Klec) slovinského souboru Ana Monro Theatre. Čtyři muži v podivuhodných uniformách si na Náměstí Republiky postavili železnou klec. Za vytrvalého deště se kolem ní důležitě procházeli, poměřovali ji, prostor kolem obehnali červenobílou páskou. Vše vypadalo jako výjev z policejní zátahu, jen „policisté“ nevěděli, jak si přesně počínat. Po čase divákům naznačili, že do klece budou chytat nějaké nebezpečné zvíře. Vydali se tedy shánět vhodnou návnadu – plastové pytlíky, zbytky jídla či dokonce kolo jedné divačky. Poté si vyhlídli přihlížejícího muže. Zatkli ho, okradli a ještě zmlátili. Z absurdního představení, ve kterém parodovali policejní zátahy a jejich zdlouhavé byrokratické postupy, při nichž se příslušníci tvářili velmi sebevědomě, i když právě nic nedělali, se nakonec stalo apelativní představení o moci, manipulaci a násilí.

    Hladový kuchtík Napoleonem

    Hvězdou představení hraných v interiéru měla být britská umělkyně Nola Rae. Její klauniáda Exit Napoleon s podtitulem Pursued by Rabbits (Věnováno králíkům) byla technicky – pohybově, gesticky, využíváním rekvizit, stavbou gagů a jejich pointováním, schopností vyprávět příběh, komunikací s diváky – excelentní. Na jeviště s ošuntělým vojenským stanem přišla jako kuchtík, který se snaží sehnat cokoli k jídlu. Prohledává dokonce svou krvavou zástěru a zjišťuje, který flek by se dal olíznout. Poté si z ponožek vytvoří králíka a uvaří ho. Od té doby ho (jí) začnou králíci pronásledovat. Možná jsou to duchové všech zabitých králíků, kteří se zjevují na těch nejneobvyklejších místech – v rukávech kabátu, v klobouku či v posteli. Představení totiž velice hravě (pro českého diváka nezvykle hojně interaktivně) odkazuje nejen na Napoleona, ale na hrůzy války všeobecně, v posledních výstupech dokonce na Hitlera. To se totiž nezbedný kuchtík rozhodne vyzkoušet, jaké to je být slavným vojevůdcem. Nechybí mu řečnický pult, zapisovatelka vybraná z publika a nakonec i spravedlivá odměna – vězení… Exit Napoleon je inteligentní, místy drastické představení, formou blízké moderní pantomimě z přelomu 60. a 70. let minulého století, již u nás kdysi vytvářel Ctibor Turba a jeho Cirkus Alfred či Bolek Polívka v Huse na provázku (Pépe), které povyšuje jednoduchou klauniádu na existencionální umění. Jelikož jde o ženu, nelze nevzpomenout na legendární Zdenku Kratochvílovou, již v některých okamžicích, kdy používá klasickou pantomimu, hravý humor či při hraní s předměty, silně připomíná.

    Maďarští Vladimír a Estragon

    Maďarský soubor Bladder Circus Company uvedl ve středu svou inscenaci Musical Catastrophe, jež měla premiéru v roce 1999. Tento dávný projekt již soubor běžně nehraje, byl obnoven speciálně na přání festivalu. A pořadatelé dobře udělali. Opět se jednalo o klauniádu, ale i tentokrát byla „jiná“. Měla mnoho odkazů a mnoho interpretací. Mnohé diváky nadchla schopnost dvou destruktivních hudebních klaunů (Szabolcs Szőke a Lajos Spilák) zahrát na rozličné improvizované hudební nástroje, vytvořené z plechovek, kusů dřeva i obyčejného listu papíru, maďarskou hymnu či Beethovenovu Ódu na radost. Začátek představení vycházel z Hamletova výroku o smyslu herectví: Nastavovat zrcadlo životu – ukázat dobru jeho dobro, hříchu jeho hřích a každé době její pravou tvář. Dva klauni, hudebníci v ošuntělých smokinzích a černých kloboucích, stojí před zrcadlem. Jejich bíle nalíčené tváře diváci pozorují v odrazu, stejně tak vidí své diváky oni. A chrlí na ně texty Thomase Bernharda o smyslu umění, diváků i interpretů. Nešetří nikoho, v samém závěru ani sebe. Tito dva klauni jsou možná spíše dva tuláci z Beckettových her. Hledající, čekající na něco vyššího, možná na smysl umění. I oni si jako Vladimír a Estragon uvážou kolem krku smyčku, avšak nakonec čekají dál…

    Co nás ještě čeká

    Pokud jste festival nestihli navštívit a máte před sebou volné dny, tak se vypravte do pražských ulic nebo do Divadla v Celetné. O víkendu ještě můžete zhlédnout šest představení. Dvě si připravila spolupořadatelská skupina Spitfire Company – dnes v 19:30 v Divadle v Celetné Bad Clowns a zítra v 17:30 na nám. Míru pouliční Traffic Dance. Děti mohou na stejné místo přijít již ve 14:30 na Kousky japonského loutkaře Noriho Sawy. Oba dny pak tamtéž, v sobotu od 16 hodin, v neděli od 15 hodin, představí maďarský soubor The Winged Dragons Theatre absurdní pouliční komedii o jablku The Apple Story. Festival ukončí italský mistr nonverbálního divadla Paolo Nani, který v neděli od 19:30 bude v Divadle v Celetné patnácti různými způsoby vyprávět příběh s názvem The Letter.


    Komentáře k článku: Možná jsou to duchové

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,