Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Moment překvapení aneb Improvizace bez tématu

    Improvizace je vlastně pra­matka umění. Jedinec, nadaný tvůrčím puzením, zkoušel něco, co by se líbilo nejenom jemu, ale i ostatním. Postupoval metodou zkoušky a omylu bez jakýchkoliv pravidel; ta se vyvíjela časem z toho, co se mu dařilo. Zvláště zdařilé výsledky přežívaly v paměti, individuální i kolektivní.

    Freejazzové trio bubeníka Rashieda Aliho

    Freejazzové trio bubeníka Rashieda Aliho na obraze torontské výtvarnice Joan McGivney (2011) REPRO ARCHIV

    Další stadium znamenal vynález způsobu, jak zdařilé zachovat i pro další použití: pro vyprávění (literaturu) tak sloužilo písmo, pro melodii (hudbu) notový zápis, pro pohybové ztvárnění dějů (divadlo) nejen psaný text, ale i režijní nebo inscenační poznámky. Takto fixované zápisy vytvářely kategorii „uměleckých děl“, která bylo možno znovu vyvolávat a opětovně sledovat.

    Improvizace však nezmizela. Zůstávala základní metodou lidových projevů, jejichž tvůrci neznali pravidla a techniku umění zápisového, a odtud znovu pronikala i k „profesionálům“: prožitek okamžité tvorby, která vzniká bezprostředně před tváří obecenstva, je něco jiného než pečlivé „autorské“pilování ke konečnému a už neměnnému tvaru. Takový rozdíl vnímá i obecenstvo. Něco jiného je sledovat x-té provedení známého a prověřeného artefaktu. Interpret k němu může přispět vlastním pojetím, změnou tempa a výrazu a třeba i přesunutím akcentů základní koncepce. Nemůže však nabídnout základní znak improvizace: moment překvapení, co přijde v nejbližším okamžiku. Svou reakcí může do jisté míry ovlivnit i další vývoj. To ovšem znamená i riziko celkového uspokojení nebo zklamání z výsledku takového procesu.

    Improvizace a divadlo

    Málokdo si uvědomuje, jak technika improvizace přežívá i v dnešním světě umění. Kurzy a prestižní mezinárodní soutěže improvizované tvorby slovních, dramatických i hudebních útvarů se pravidelně pořádají například v Bruselu, Grenoblu, Luxemburgu, Chicagu, Torontu a kdoví, kde ještě jinde. V Austrálii pracuje centrum, které své každoroční kongresy a festivaly pořádá na historických zámcích Evropy. V Anglii se divadelní skupina The Improvised Shakespeare Company pokouší klasický shakespearovský blankvers nahradit improvizovanými sóly a dialogy. Právě tahle informace u mě vyvolala zájem o analogii divadla s celkovým vývojem improvizace (nejen) v jazzu.

    V divadle i v hudbě měla improvizace své místo. Jejím odrazovým můstkem bylo známé téma. V šestnáctém a sedmnáctém století patřila k základním technikám commedie dell’arte. Daný a známý příběh tu herci realizovali improvizovanými vstupy, dialogy a scénami. U nás měly poněkud podobný ráz (byť spoutanější tradicí předávanými citáty) i lidové obřady nebo náboženské mirákly. Ve dvacátém století se improvizace stala základním principem fórbín Osvobozeného divadla. Z nich se přenesla i do způsobu práce malých scén šedesátých a sedmdesátých let. Dnes se objevuje především v práci nekonformních divadel a ve zjednodušeném, předem danými pravidly svázaném tvaru se objevuje i v televizních pořadech a přímých přenosech se známými osobnostmi, je na ní založena revue Partička na TV Prima či pořad ČT Na stojáka.

    The Improvised Shakespeare Company

    V Anglii se divadelní skupina The Improvised Shakespeare Company pokouší blankvers nahradit improvizovanými sóly a dialogy FOTO IMPROVISED SHAKESPEARE COMPANY

    Projekt Z

    Improvizace přitom měla a má také svá vlastní pravidla: držet se daného tématu a to potom libovolně rozvíjet se stále vzrůstající volností. Tak probíhal dnes už více než stoletý vývoj jazzu. Od základních variací melodické linky se po setkání s evropským harmonickým systémem měnila v tvorbu improvizovaných melodií nad daným harmonickým schématem. Výsledkem bylo tzv. „chorusové“hraní: každý sólista si mohl předvést svůj způsob variací ve stále narůstajícím až libovolném počtu chorusů dodržujících stálou harmonickou základnu. V dalším uvolňování se objevil free jazz, který se vymanil z povinného dodržování stálé harmonické základny i z formální závislosti na pravidelné chorusové formě. Možná, že změna byla příliš radikální a nesetkala se tehdy s dostatečnou posluchačskou podporou. Pak zdánlivě vyšuměla, ale dnes se snad v ještě vzrůstající míře vrací.

    Na jaře 2011 se Ivaně Hruškové, dramaturgyni jazzového programu v dejvické kavárně s poněkud zvláštním jménem Potrvá, ohlásil kytarista Petr Zelenka s nabídkou svého Projektu Z. Vystoupení bylo dohodnuto na 25. června 2011, ale jak už to bývá, všichni členové neměli právě čas. Zelenka se saxofonistou Marcelem Bártou se tedy rozhodli podstatně rozvolnit program a vymysleli si pro něj symbolický název Improvisation (ob)session. Šlo o to, že i jazzmani, kteří spolu nikdy nehráli, si mohou bez zkoušek a případně i bez společně známých témat společně zamuzicírovat. Jen ze společné radosti vytvářet před zainteresovaným publikem něco nikdy dříve neslyšeného. První koncert tohoto projektu se tedy konal v kavárně Potrvá a s měsíční pravidelností se po prázdninové pauze rozjel každou první sobotu v měsíci, od září 2011 do června 2012. Dnes projekt pokračuje ve vršovické kavárně Café V lese.

    V průběhu koncertů vznikl i stálejší soubor Free 5 (Luboš Soukup a Marcel Bárta, saxofony, Oskar Török, trubka, Jan Jirucha, pozoun a Daniel Šoltis, bicí). Někdy byl k disposici symbolický náčrtek netradičně naznačené partitury, kterou si návštěvníci mohli během vystoupení prohlédnout, jindy se hrálo vysloveně bez psaného nebo dohodnutého záznamu. Všechna dosavadní vystoupení jsou k dispozici na rozhlasových záznamech a svědčí o tom, jak odlišné možnosti může nabízet kolektivní improvizace i bez předem dohodnutého nebo naznačeného tématu. Ale v Café V lese nejsou dobré podmínky pro nahrávání, takže Ivana Hrušková uvažuje od nového roku o přesunutí na jiné místo.

    Zdá se mi však, že na dnešní scéně se uplatnění tohoto způsobu práce nemusí omezovat jen na hudbu. Docela by mě zajímalo, zda se něco podobného objevuje i na divadelních prknech.

    (celý text najdete na i-DN)


    Komentáře k článku: Moment překvapení aneb Improvizace bez tématu

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,