Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mnoho povyku pro nic

    Nedávný podpis Obchodní dohody o padělatelství (ACTA) či zátah na provozovatele serveru Megaupload způsobil enormní vlnu zájmu o autorské právo. Soudní dvůr EU aktuálně projednává víc autorskoprávních sporů, než kolik jich vůbec rozhodl ve své dosavadní historii! Mnoho lidí, včetně komentátorů některých předních deníků, překvapilo, že internet není jakousi zemí nikoho, na kterou se nevztahují právní předpisy, a vykreslují svět „nového internetu“ orwellovskými barvami všudypřítomné cenzurní policie.

    Zlem, které za to vše může, je v jejich očích zejména dohoda ACTA. Kvůli ní prý nastane v Česku krušná doba zatýkání doposud beztrestných pirátů, postihováno bude kopírování („ripování“) chráněných DVD nosičů, kolektivní správci (např. nemilovaný Ochranný svaz autorský) budou mít právo obrátit se na soud se žalobou o sdělení IP adresy uživatele nahrávajícího terabity HD filmů na síť atd.

    Jak tomu ale už bývá, pravda je daleko méně vzrušující. Kdo si dal tu práci, a text ACTA přečetl, ví, že se v Česku jejím přijetím vůbec nic nemění – všechno výše uvedené jednání je postižitelné podle platných předpisů a OSA už dnes může chtít po soudech, aby přikázaly poskytovateli připojení odkrýt identitu majitele IP adresy, který protiprávně vystavil k obecnému použití film nebo software. Volat v takovém případě po ochraně soukromí majitele IP adresy je stejně absurdní jako odmítnout okradenému sdělit, kdo ho okradl.

    Skutečným cílem dohody ACTA není zpřísnit ochranu práv duševního vlastnictví v průmyslových zemích – ACTA je ostatně mnohem mírnější, než je např. český trestní zákoník. Jde spíš o export „západního“ standardu ochrany do zemí rozvíjejících se ekonomik. Není tajemstvím, že EU a USA mohou podmiňovat sjednávání obchodních smluv s takovými zeměmi jejich přistoupením k ACTA. Už dnes je totiž autorské právo ve světě v zásadních věcech harmonizováno (minimální rozsah a doba ochrany, základní osobnostní práva autorů atd.), to je však nanic, pokud je takové právo složitě, jestli vůbec, vymahatelné, a pokud neobsahuje odpovídající sankce. Logicky problém vyvolává napětí na mezinárodním fóru, nejde však o sentiment či národní hrdost, ale o to, kdo bude profitovat z obchodu se zbožím chráněným autorským právem: jestli ti, kdo je vyvážejí (zpravidla USA a EU), nebo ti, kdo je dovážejí a přimhuřují očko nad pirátskou distribucí (např. Čína).

    Přestaňme předstírat, že se vede boj za to, aby mohl teenager u počítače kreativně sestříhat video z večírku. Ve hře je vždycky otázka, kdo na autorském díle vydělá! Dříve se kritizovaly nenáviděné distribuční společnosti, hudební vydavatelství, kolektivní správci práv, že parazitují na autorech, jenže co jiného dělají provozovatelé obřích pirátských úložišť, jakými jsou např. Megaupload nebo české Ulož.to? Nejsou to spíše oni, kdo kořistí z protiprávní distribuce, kterou dokonce sami podněcují? Autor se k těmto penězům nedostane a asi mu nezbývá, než nakonec tvořit i zadarmo, dělá to přeci pro své potěšení a bez námahy, na jídlo ať si vydělá jako jiní pořádnou prací. Že ale nikomu z majitelů pirátských služeb nejde o neziskové lidskoprávní aktivity, dosvědčují jejich příjmy – účetní závěrky majitelů českých úložišť bychom sice v obchodním rejstříku hledali marně, ale auta a haciendy, na které vydělal Megaupload, známe.


    Komentáře k článku: Mnoho povyku pro nic

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,