Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    MeetFactory

    Místa pro „nová“ divadla – Seriál, ve kterém chceme našim čtenářům představovat divadla, pokračuje i v nové sezoně. Nyní padla volba na prostory, v nichž vznikají inscenace alternativní či, lépe řečeno, experimentální, mnohdy vznikající na základě autorských textů a mezi­oborového dialogu. Často zde tvoří mladí tvůrci a nezávislé skupiny.

    Nespavost

    Na surrealistické inscenaci Nespavost spolupracovali čtyři režiséři… FOTO TEREZA HAVLÍNKOVÁ

    Pražská MeetFactory byla založena v roce 2001 výtvarníkem Davidem Černým. Původní tovární prostory v pražských Holešovicích však poškodila povodeň, a tak byl projekt roku 2005 přenesen do bývalé smíchovské sklárny u železniční trati (kde je dodnes). Program byl však spuštěn až po rozsáhlé rekonstrukci – v roce 2007. Cílem bylo, a stále je, vytvářet fungující platformu pro setkávání nejrůznějších osobností, prolínání oborů i pro spolupráci s uměleckou zahraniční scénou.

    Program MeetFactory utvářejí čtyři dramaturgické linie: hudební, divadelní, galerijní a mezinárodní rezidenční program. Na rozlehlé ploše 5000 m² jsou tři galerie, ateliéry pro pobyty umělců, taneční a divadelní zkušebny a multifunkční sály.

    Divadlo bylo v MeetFactory založeno v roce 2008 a vedl ho Jan Horák (který je nyní uměleckým šéfem Studia Hrdinů). V únoru 2012 ho vystřídal dramaturg Jan Tošovský, po necelém roce však zamířil do Národního divadla, a tak se od začátku roku 2013 stará o divadelní dramaturgii Matěj Samec, jenž se zaměřuje především na autorské inscenace. Iniciuje také vznik projektů, které staví na výrazné vizuální a hudební složce. Výtvarník a literát Aleš Čermák zde například vytvořil cross­over projekty Třetí lež a Občan a věc. Jednou z nejnovějších inscenací je Nespavost, kterou vytvořili čtyři režiséři – Lucie Ferenzová, Viktorie Čermáková, Radim Špaček a Miroslav Bambušek. Syntéza čtyř výrazných (nejen) divadelní pohledů na Annu Kareninu a Spánek Harukiho Murakamiho dala vzniknout surrealistickému, mnohovrstevnatému dílu, které pokládám za vrchol současného experimentálního divadla. Společně s místní galerií vznikly dva letní projekty v režii Viktorie Čermákové a Ewy Zembok – Autoatlas Ukrajiny (který byl oceněn Poctou festivalu …příští vlna/next wave… 2014) a O něco horší než Romeo: tragédie z rozmaru (recenzi přinášíme na straně 7).

    Matěj Samec

    Rozhovor s Matějem Samcem

    Jak byste charakterizoval současné směřování divadla v MeetFactory?

    Zaměřuji se na divadlo založené na textu. Zásadně se však nepouštíme do předem prověřených forem – žádných předem vyhraných bitev. Práce na inscenaci musí obsahovat podíl risku, i z toho důvodu většinou inscenujeme nedramatickou literaturu – současnou, především zahraniční prózu. Uvádíme autorské dramatizace textů, které aspoň v českém kontextu nebyly ještě adaptovány. Dbám na to, aby režiséři, kteří v MeetFactory tvoří, měli chuť i podmínky tvořit svobodně, bez přehnaných ohledů na nutnost oslovení širokých mas. Do MeetFactory si už tradičně nacházejí cestu diváci, kteří očekávají projekty spoléhající na aktivní přístup obecenstva. Nemusíme například do repertoáru zařazovat bulvární komedie, což je příjemné.

    Dokážete pojmenovat, jak se odlišuje vaše dramaturgická etapa od vašich předchůdců?

    Nevím, zda to dokážu pojmenovat. V podstatě jsem se na ně snažil spíš navazovat než se vůči nim vymezovat. Jan Tošovský byl v MeetFactory jen krátce, a co se týče etapy Jana Horáka – pouš­tím se snad do trochu méně komplikovaných textů než on. Ale možná je to jen velmi nepatrný rozdíl, snad jen jeden mililitr.

    Spolupracuji ovšem s jinými režiséry, těmi nejdůležitějšími jsou v současné době Lucie Ferenzová, Aleš Čermák, Ewa Zembok či Viktorie Čermáková.

    Vytvořili jste již druhý projekt, který propojil divadlo a výstavní prostor. Jak a proč se zrodila tato myšlenka?

    Asi je to do určité míry přirozené. Galerijní činnost je mi v rámci MeetFactory zřejmě nejbližší, a ať už připravuji jakoukoli inscenaci, přemýšlím, jakým způsobem vytěžit z exkluzivit, které jsou mi prostorem a okolnostmi prostoru MeetFactory dány. Myslím, že žádné jiné české divadlo nesdílí prostor s galerií současného umění na takhle vysoké úrovni. To je velmi inspirativní, společné projekty jsou logickým vyústěním zájmu jednoho o druhého.

    Když jsme začali připravovat Auto­atlas Ukrajiny, v galerii vznikala tou dobou skupinová výstava s názvem Cesta. Tehdy mě napadlo, že „dlouhá cesta“ je něco, co lidi někdy – prý – odrazuje od návštěvy našeho divadla. Rozhodli jsme se tedy, že si pro ně přijedeme až na náplavku, kde se v létě přemnožili, a že plně využijeme atraktivit, které cesta do MeetFactory má.

    Projekt O něco horší než Romeo vznikl už v úplné spolupráci galerie a divadla, připravovali jsme ho dohromady s místní kurátorkou Karinou Kottovou s tím, že výstava bude přímo sloužit divadelní inscenaci, a naopak.

    Funguje MeetFactory také jako stagiona?

    V současné době ne. Každý rok u nás ovšem vznikne jedna až dvě inscenace hostujícího souboru, jehož práce je směřování našeho divadla nějakým způsobem blízká. Tyto umělce pak podporujeme nulovým nájmem a zapůjčením techniky. V poslední době zde například vznikla skvělá insce­nace Woman in a taxi crossing New York Apoleny Vanišové a Petra Krušelnického, na tuto sezonu je naplánována inscenace nového textu Elfriede Jelinek souboru Kolonie.

    Jak často jsou na programu divadelní představení a jaká je jejich návštěvnost?

    Uvádíme přibližně pět až šest představení měsíčně. O dny v programu se dělíme především s koncerty a událostmi, které pořádají galerie a rezidenční program. Do budoucna bych chtěl, abychom hráli více. Už druhým rokem ovšem nedodržujeme „divadelní prázdniny“, v loňském i letošním roce jsme připravili letní inscenaci.

    Návštěvnost je přibližně 80 %. Letní představení bývají většinou vždycky vyprodaná, naopak v jarních měsících lidé chodí raději asi někam jinam.

    Jaký je roční rozpočet divadla?

    MeetFactory je jako celek podporována grantem Hlavního města Prahy ve výši 6‚5 milionu korun ročně. To jsou peníze na všechny dramaturgie – divadlo, galerii, rezidenční program a hudbu. Divadlo hospodaří s rozpočtem 1‚8 milionu až dva miliony ročně.

    Máme možnost žádat o další granty, a rozpočet si tak navýšit. Ať už jde o jednotlivé projekty, které peníze navíc vyžadují, nebo o celoroční dramaturgický plán. V současné době nás podporuje grantem ministerstvo kultury, na propagaci jednotlivých inscenací nám přispívá Rakouské kulturní fórum, izraelská ambasáda a další.


    Komentáře k článku: MeetFactory

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,