Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Alcest je skutečně nesnesitelný

    Ani moderní společnost se nedokáže vyhnout pokrytectví, falši a plytkosti. Molière tyto ne zrovna pěkné vlastnosti učinil částečně motivy svého Misantropa. Doprovázejí však a zvýrazňují ústřední téma, nesmiřitelný protiklad dvou názorů na to, jak žít. Bohužel renomovaný anglický dramatik Martin Crimp se právě tomuto tématu ve své verzi Misantropa vyhnul. Děj hry umístil do současného Londýna a zaměřil se na pseudouměleckou smetánku, která obklopuje mladého dramatika Alcesta, talentovaného a úspěšného, ale také ve všech směrech nekonformního. Paradoxní je, že zastává nekompromisní umělecké i životní postoje, ale je také beznadějně zamilován do hollywoodské hvězdičky Jenny, ztělesňující právě to, co tak vehementně odmítá. Nejenom jméno hlavní postavy, které jediné je stejné jako u Molièra, také základní dějová linka a alexandrin zde z původního díla víceméně zůstaly.

    Jan Hušek (Alcest) a Teresa Branna (Jenny) FOTO PETR NEUBERT

    Crimp se s chutí a často i vtipně vysmívá tak zvaným moderním společenským trendům. Přesto – je to dost na „inovaci“ tak zásadního díla, jakým je původní titul? Alcest je sice umanutý svým vzdorem, ale proč se do něj vkládá s takovou vášní, když protihráč je na první pohled jasně čitelný? Rozpornost postavy, která je u Molièra tak podstatná, se projeví jen v milostném vztahu k Jenny, a to je trochu málo. Samotná Jenny by mohla být rozpornější, protože Crimp ji obdařil vtipem, inteligencí, a snad dokonce i láskou k Alcestovi. Ta se ovšem jen mihne v bouřlivém výstupu s hlavním hrdinou, aby se autor hned v další scéně vrátil k obrazu Jenny jako typické povrchní hollywoodské star.

    Ještě hůře než Jenny dopadla Ellen, údajná feministka, která všechny přesvědčuje, že nahrávku s kamarádčinou indiskrecí zveřejnila z přesvědčení. Ve skutečnosti ale píše do bulváru pro peníze. Nešťastně Crimp také připsal hlavní výstup Molièrovy Arsinoe jiné postavě a jejímu alter egu Marcii přidělil jen roli stárnoucí hvězdy a nynější učitelky herectví. Dokresluje tak pouze kolorit falešného mikrosvěta. Jistá změna nastane na konci hry, kdy je Alcest vyhnán a všichni si oddechnou, že se tak obtížného člověka zbavili. Vzhledem k tomu, že Alcest se pohybuje v monotónní rovině obecné revolty proti všemu a ničemu, působí skutečně nesnesitelně.

    Režisér Martin Glaser se na text hodně spolehl, čímž jeho slabiny neeliminoval. Snad i to je důvod, proč se silný jihočeský herecký soubor nepředvedl v nejlepší formě. Lenka Krčková působí jako elegantnější verze modré punčochy, Václav Liška vykresluje herce Juliána hodně hrubými tahy a Daniela Bambasová hraje Marciu jako tradiční komickou starou. Nejednoznačnost postavy se snaží alespoň naznačit Tomáš Drápela, který se v ambivalentním Johnovi stává Alcestovým přítelem i kritikem. Teresa Branna v prapodivně neslušivém kostýmu jako Jenny sice naznačí, že má i jinou tvář než tu, kterou navenek ukazuje, ale hned se uchýlí k jistotě šarže mondénní celebrity. Problémem inscenace je ovšem především Jan Hušek jako Alcest. Reprezentuje zde upřímnost mládí, které se samo o sobě dostává do sporu se stávajícími společenskými pořádky. Hušek v sobě tuto upřímnost a otevřenost má, ale tím to končí. Nedokáže nad ní vytvořit postavu, je zoufale stereotypní, vystačí si s několika málo gesty a grimasami a nezvládá velké emocionálně vypjaté scény. Ani kostýmní stylizace do jakéhosi erotického Hamleta (černý kostým s naddimenzovaným zipem poklopce) mu příliš nepomohla.

    Jistě, divák bude odcházet z inscenace s pocitem, že se za staletí nic nezměnilo, jen společenské kulisy. Crimpovy ambice snad měly být přece jen vyšší. Starý dobrý Molière zatím nad ním svým Misantropem jednoznačně vítězí.

    Jihočeské divadlo České Budějovice – Martin Crimp: Misantrop. Překlad Lukáš Novák. Režie Martin Glaser, výprava Marek Cpin, dramaturgie Olga Šubrtová. Premiéra 10. března 2012. (Psáno z reprízy 22. března 2012.)


    Komentáře k článku: Alcest je skutečně nesnesitelný

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,