Divadelní noviny Aktuální vydání 7/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

7/2024

ročník 33
2. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Rozhovor

    Miřenka Čechová: Nejsem nedotknutelnou

    Do pražského Paláce Akropolis můžete přijít na představení Spitfire Company či Tantehorse, jejich spojnicí je performerka Miřenka Čechová, která má mnoho nápadů, které okamžitě realizuje. Jednou z jejích priorit je práce s mladými, začínajícími umělci. Zaujal mě open call, který vyzývá mladé lidi k účasti na workshopu V těle, a tak jsem se zeptala na podrobnosti…    

    Workshop V těle. Foto: archiv projektu

    Nabízíte již druhý běh workshopů V těle, které jsou zaměřené na mladé lidi ve věku 16-24 let. Jak jste si vybírala spolupracovníky?

    Iniciátorem projektu je Palác Akropolis a všichni lektoři v Akropoli pravidelně účinkují ve vlastních autorských projektech. Ať již je to Jakub König na hudebním poli, nebo Roman Zotov Mikšin či Iva Möberg z Nie na poli divadelním. Zároveň je projekt zaštítěn dramaturgyní a divadelní lektorkou Kristýnou Boháčovou, která se podílí především na propojování nás všech dohromady, dává nám takový pečující mentoring, pomáhá rámcovat a překládat naše snahy a snahy účastníků ve vzájemných sdíleních.

    Máte přehled, jak staří zájemci se vám hlásí? Jsou to lidé, kteří hledají vyplnění volného času, nebo směřují ke studiu na umělecké školy?

    Myslím, že obojí. Věkový průměr je asi 20 let, někteří ještě nemají jasno, zda se chtějí umění věnovat, jiní by do něj rádi vstoupili, ale neví jak. Anebo se jedná o lidi, kteří umění již dělají, ale hledají nové inspirace, a především nová setkávání, což je myslím pro mnohé zásadní. Norsko -česká skupina Nie si z účastnic workshopu vybrala jednu do jejich souboru, já jsem si též jednu vyhlídla, jiné účastnice, které se před tím neznaly, se spojily dohromady a začaly vytvářet společné projekty. To setkání napříč zkušenostmi a obory je velmi cenné.

    Bezpochyby se přihlásí mladí lidé různé úrovně – jak se s nimi pracuje? Je potřeba individuální přístup?

    Já vždycky vycházím z lidí. Můžu učit cokoli, různé přístupy a techniky, ale v tomto projektu nejde o to něco někoho naučit. Jde o to otevřít potenciál, nadchnout, ukázat jim, co je v nich samotných výjimečného, ukázat jim cesty, jak lze dál hledat, nastínit přístupy a v něčem snad i jít příkladem. Prostě nějak autenticky spolu být a mluvit a sdílet a zkoušet a jitřit vidění, které proměňuje všednodennost do uměleckého díla.

    Workshop V těle. Foto: archiv projektu

    Kde a kdy budou kurzy probíhat?

    Jedná se o čtyři jarní víkendy s tím, že jeden z nich je prodloužený a bude se odehrávat v úžasném a inspirativním rezidenčním prostoru v jihočeských Komařicích. Je to místo, které dýchá tvůrčím nábojem, každá detail toho místa byl vlastnoručně vytvořen, detailně promyšlen, ta atmosféra je naprosto jedinečná. Je to skoro taková odměna. V takovém prostředí se lze nořit do vlastních hloubek poměrně bezpečně.

    Na konci minulého běhu jste na konci měli společné setkání a „sdílení“.Vyplynuly z toho pro vás nějaké poznatky?

    V celém procesu jsme pracovali odděleně, každý se svojí skupinou a společné sdílení byla možnost vidět, jak pracovali ostatní skupiny. Samozřejmě, že jsme si jako lektoři v průběhu říkali, co se děje, na jaké narážíme problémy, anebo naopak, čím jsme sami obohacováni, ale chybělo nám nějaké hlubší propojení. Každý z nás vedl svoji skupinu, která měla zcela odlišný temperament, energii, ambice a až teprve na společném sdílení jsme mohli vidět konkrétní přístupy. Proto tento rok proto chceme sdílení mezi lektory dělat častěji, zajímá nás sledovat, jak vedou účastníky ti druzí a chceme se vzájemně inspirovat.

    Slyšela jsme od pedagogů HAMU povzdech, že studentům někdy chybí to správné nadšení či posedlost pro věc, které bylo dříve přirozené. Jakou máte zkušenost z vašich kurzů?

    Nemyslím si, že jim chybí nadšení. Jsou asi přemýšlivější, mají více možností, mohou se sami více rozhodovat, mají věští přístup nejen k informacím, ale také k výběru toho, co chtějí dělat. V něčem to mají těžší. Ta šíře možností je matoucí, vytváří tlak na to, aby se člověk rozhodl
    správně. Když má možnosti zúžené, je ta cesta přímější. Mě současní mladí lidé baví a inspirují, snažím se před nimi chybovat, nebýt nedotknutelnou. Jistě, že je mezi námi nějaký rozdíl, ve zkušenosti rozhodně, ale snažím se maximálně otevřít a mít k nim důvěru, pustit si je
    blízko.


    Komentáře k článku: Miřenka Čechová: Nejsem nedotknutelnou

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,