Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mimozemšťané se psy

    Prvočísla jsou to, co zbyde, když odstraníte všechna pravidla. Já myslím, že prvočísla jsou jako život. Jsou velmi logická, ale pravidla pro ně nevymyslíte, ani kdybyste nad nimi strávili všechen čas, definuje svou realitu Christopher – teenager trpící Aspergerovým syndromem. Rozumí matematice a zákonitostem vesmíru, lidem však ne.

    Divadelní adaptaci knižního bestselleru Marka Haddona Podivný případ se psem vytvořil dramatik Simon Stephens, světová premiéra se konala v srpnu 2012 v londýnském divadle Royal National Theatre. Bezmála rodinná inscenace se stala diváckým hitem a získala prestižní Ceny Laurence Oliviera v sedmi kategoriích. Horkou novinku v překladu Jiřího Joska představilo českému publiku v září 2013 Městské divadlo Kladno, v těsném závěsu ji uvedlo Městské divadlo Brno a liberecké Malé divadlo F. X. Šaldy.

    Vděčné téma o „homo aliens“, výtečná herecká příležitost a neobvyklá struktura textu vysvětlují tento zájem inscenátorů. Christopherovy deníkové zpovědi předčítá učitelka Siobhan a paralelní herecká akce diváky konfrontuje s „nestandardním“ chováním autisty – bez patosu a podbízivých sympatií. Na pozadí běžných situací se v rychlém sledu odehrávají paradoxní střety hlavního protagonisty s mnoha epizodními postavami (jednou z postav je i bankomat). Připomínkují Christopherovo jednání a on jim to svým perfekcionismem oplácí. Absenci emocionální vazby vystihuje například reakce na otcovu sdělení: Christophere, maminka zemřela na infarkt. Jaký druh infarktu měla?

    Hra, nutno dodat, že místy polopaticky, prezentuje celé spektrum specifik, jež se pojí s autismem. Každá z inscenací akcentuje jiné, nadto většinou staví leitmotivy matematiky a vesmíru. Představitelé Christophera konzultovali roli v APLA (asociace pomáhající lidem s autismem). Všichni působí autenticky a na jevišti se shodují v několika vnějších znacích – uhýbavý pohled, rychlá mluva, výrazná dikce, křik a mimovolný pohyb v afektu.

    Kladno-Podivný případ

    Kladenský Christopher – Štěpán Benoni FOTO ARCHIV DIVADLA

    Na nevelké scéně kladenského Lampionu řeší bleskové výměny postav nástupy z oddělené části jeviště, což působí trochu rušivě. Plastová stěna, zneprůhledněná Christopherovými náčrty, současně vymezuje jeho geometricky strohý „vesmír“. Civilizace na něj útočí digitálními projekcemi a reprodukovanými zvuky. Štěpán Benoni zaujímá specifický postoj: hlava nakloněná ke straně, pohled upřený k neviditelnému bodu, neklidné ruce před hrudníkem. Strhává na sebe pozornost, ostatní jsou upozaděni a celek vysílá do hlediště obrazy filtrované autistovým vnímáním. Výjimku tvoří hrubiánství manželů Shearsových a spoluobyvatelka Christopherovy bezprostřední i virtuální reality, éterická Siobhan (Marie Štípková). Vzájemné pouto zvyšuje emoci závěru, kdy od ní Christopher vyžaduje zpětnou vazbu k plánům do budoucna, nechápaje svá nepřekonatelná omezení. Tragickou hloubku konfliktu mezi rodiči jen tušíme, oba se podřizují diktátu synových potřeb. Herci v malých rolích připomínají performery, kteří narážkami a pohybovou interakcí modelují situace. V Brně a v Liberci sedí vedlejší postavy na jevišti a krátké výstupy se střídají ve svižném tempu.

    Případ-Brno

    Brněnský Christopher – Vojtěch Blahuta FOTO ARCHIV DIVADLA

    Brněnská inscenace využívá spojnici mezi Christopherovou genialitou a dětinskostí. Koncepce a struktura scény v duchu elektronické hry Tetris odkazuje na hravou imaginaci, prosvícené krychle zase na smyslovou přecitlivělost, když mění barvy v souladu s jeho náladou. Matematický výklad doprovází pestré geometrické obrazce. Vojtěch Blahuta vyniká polodětským vzhledem a zpočátku se stylizuje spíše do stydlivého podivína. Charakteristické projevy syndromu nabírají na intenzitě postupně tak, jak události ovlivňují jeho psychiku, a gradují spolu s dějem až k hraničním polohám. Siobhan Hany Holišové zůstává v úloze nezúčastněné, byť empatické komentátorky. Živelnější projevy otce (Igor Ondříček) končí bezradnými gesty, naopak Alena Antalová rozehrává roli Judy do psychologicky propracované postavy hysterky, která jako matka fatálně selhala, a dramaticky stupňuje napětí obnažujícího monologu, jehož délka v jinak epickém příběhu hraničí s únosností. Proměna scény na výstižnou iluzi londýnského undergroundu včetně obrovského loga přináší oživení a demonstruje Christopherův nevědomý šok z opuštění domova.

    Pripad-Liberec

    Liberecký Christopher – Tomáš Váhala FOTO ARCHIV DIVADLA

    Liberecká inscenace se podstatně liší. Prokresluje vedlejší postavy, hru dynamizuje a využívá prvky pohybového divadla. Čistě hereckému pojetí dává vyniknout minimalistická scéna. Černá tabule s mrtvým psem uprostřed připomíná školu, v níž se všichni musí čemusi naučit. Christopher na ni zakresluje své myšlenky a výpočty, ostatní aktéry rozestavuje do předkreslených polí jako figurky na hrací desku a direktivně hraje svou hru, aniž si je toho vědom. Tomáš Váhala doprovází mírně bizarní řeč těla častým opakováním slov a společensky nepřijatelným napodobováním řeči a gest ostatních. Chová se nadmíru pedanticky, kritizuje, nechtěně provokuje okolí k akci. Je hrdinou i antihrdinou, dokonce i Siobhan (Jana Stránská) k němu přistupuje s jistou opatrností. Intenzivním záchvatům předchází dutý niterný zvuk. Vrozený perfekcionismus hraničí s drzostí a mezi ním a výbušným otcem (Martin Stránský) to skutečně jiskří, stejně jako mezi rodiči. Matka (Jana Hejret Vojtková) není v první polovině přítomna ani v synově životě, ani na jevišti. Její monolog čte neosobním stylem jedna z postav, text dopisu zazní z pásky. Christopher si z matčiných psaní skládá ženskou siluetu, jakoby se snažil vyvolat z paměti její obraz. Anonymitu velkoměsta zdůrazňuje scéna, kdy pod nadzvednutou oponou sledujeme pouze nohy aktérů. Christopherův opakovaný závěrečný dotaz: znamená to, že už zvládnu všechno?, vzbuzuje obecné rozpaky.

    Podivný případ se psem má blízko k pohádce pro dospělé, jen ten hollywoodský konec chybí – Aspergerův syndrom je nevyléčitelný.

    Městské divadlo Kladno – Mark Haddon, Simon Stephens: Podivný případ se psem. Překlad Jiří Josek. Režie Petr Štindl, dramaturgie Daniel Přibyl, scéna Petr B. Novák, kostýmy Zuzana Mazáčová. Premiéra 14. září 2013.

    Městské divadlo Brno – Mark Haddon, Simon Stephens: Podivný případ se psem. Překlad Jiří Josek. Režie Mikoláš Týc, dramaturgie Jan Šotkovský, scéna Karel Čapek, kostýmy Barbara Wojtkowiak. Premiéra 30. listopadu 2013.

    Divadlo F. X. Šaldy Liberec – Mark Haddon, Simon Stephens: Podivný případ se psem. Překlad Jiří Josek. Režie Vojtěch Štěpánek, dramaturgie Tomáš Syrovátka, scéna Milan David, kostýmy Tomáš Kypta. Premiéra 6. prosince 2013. (Psáno z představení 13. prosince 2013.)


    Komentáře k článku: Mimozemšťané se psy

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,