Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Milý Honzo,

    mezitím, co jsme si nepsali, americký konvoj, jak víš, triumfálně projel, a na celé čáře to s ním projeli i malí čeští putinovci/lepenovci od Vyvadila, Klause, Robejška, Bartoše, agenta Falmera až po Jana Petránka. Konvoj projel, ale problémy zůstaly. Nemyslíš, že už to, že se průjezd spojenců mohl stát kruciálním tématem dne, ba mediální bitvou o prozápadní orientaci země, v níž naštěstí „naši“ (= my, co nechceme být Benešovým „mostem“ mezi demokracií a despocií) dočasně vyhráli, že už tento fakt vyvolává znepokojení? A že musí nad ním na západ od našich hranic kroutit nevěřícně hlavou? Asi stejně, jako už dvacet let titíž pošumavští Bavoři (a s nimi zbytek civilizovaného světa) kroutí hlavou, jak to, že se u jejich českých sousedů, asi jako v jediné zemi světa, už dvacet let může vést v médiích smrtelně vážná debata nad dementní otázkou, zda zasahovat, či nezasahovat v bezzásahovém území (když přece odpověď je dána už jazykem)? Když takový humbuk kolem pouhého průjezdu, co asi nastane, až se bude jednat o základny (které jsou běžné v Německu, a bohdá budou v Pobaltí a v Polsku?). Ale ten největší šok jsem zažil z médií. Z toho, jak se na obrazovce největší země světa, která je tak obrovská, že si pořád chudinka malá připadá ohrožená, takřka v přímém přenosu rodí propaganda, nad níž by bledl závistí i soudruh Goebbels (a ten o stokrát opakované lži, alchymicky destilované v pravdu, věru něco věděl). Sotva dozněly záběry ze spontánních ovací, v nichž se v reálu příznivci amerických spojenců k odpůrcům měli zhruba v poměru 10 000 ku 1, už ruský divák na všech svých kanálech sledoval, jak prakticky celá Česká republika spontánně vyšla do ulic, aby masovými demonstracemi dala najevo odpor k americkým okupantům. Mluvili tam pod autentickými transparenty „ami go home“ (snad jim je dědeček přinesl z půdy a zbavil prachu z padesátých let) skuteční čeští občané, kteří vyjadřovali svou autentickou nelibost – a do toho šel komentář o masovém rozměru protestů. Poměr pravdy ke lži byl opět zhruba jedna ku deseti tisíci. Byla to zkrátka mistrovská ukázka účinné manipulace na úrovni stratégů dokumentů typu Vůdce daroval Židům město – i tam přece byli autentičtí Židé, autentičtí sportovci hráli s autentickým míčem autentický fotbálek v tzv. drážďanských kasárnách, autentické děti hrály a zpívaly autentického Brundibára a autentický Karel Ančerl dirigoval autentický symfonický orchestr v Mahlerově symfonii. Stačilo vynechat maličkost – že mnohé z těch zpívajících terezínských dětí, pokud byly určeny do transportu, nedožijí rána, že mnozí z těch fotbalistů i idylických dvojiček, co tam volně korzují, pletou, hrají šachy atd., nedožijí příštího týdne – že zkrátka celý ten idylický tábor je jen přestupní stanicí do Osvětimi. Přesně takto se pak lhalo v Moskvě o Praze a stovkách zavražděných i v srpnu 1968, zhruba pět let předtím o karibské, popř. berlínské krizi, a ještě předtím o budapešťském „fašistickém“ teroru. Ve všech těchto případech byla masivní mediální kanonáda buď předehrou, nebo dodatečným odůvodněním plánované ruské agrese. Raději tuto myšlenku dál nerozvádět. Obrátím ji tedy v klad: budiž chvála České televizi, že nás s touto ruskou fabrikou na lež pohotově a názorně seznámila (ať žije Horizont ČT24 z 31. března!).

    Díval jsem se na to po „faustovské“ besedě s báječnými lidmi v báječném ostravském klubu/antikvariátě Fiducia (Tobě dobře známém). Krásné naladění z besedy (a vzápětí i z kondice tří hlavních ostravských činoherních divadel) mi ovšem nazítří zkazila Jobova zvěst o údajném konci kultury ve Staré aréně, jež má ustoupit striptýzu: doufám, že to byl jen blbý aprílový žert.

    Opatruj se!

    TVŮJ VLADIMÍR JUST


    Komentáře k článku: Milý Honzo,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,